Londýnský Žižkovský vysílač a stadion ve Wembley

Povídání o architektonickém skvostu jménem Wembley a o dvojčeti Žižkovského vysílače.

Londýnský Žižkovský vysílač
Když jsem jel autobusem z Cricklewoodu směrem na Child ' s Hill, doslova se mi zarazil dech při myšlence "co tady dělá Žižkovskej vysílač???". Po chvíli mi došlo, že to není žádný vysílač, natož ten Žižkovský, nýbrž jeřáb, pozoruhodně se podobající zmíněné Žižkovské stavbě. Stojí na kopci, je bílý, rameno má zvednuté skoro do kolmé pozice a uprostřed je rozšířený o nějakou ovládací kabinu, chybí mu už jen slimáky připomínající sochy šplhajících dětí po stěnách vysílače.

Wembley
Mnohem zajímavější než jeřáb je stadion ve Wembley. Ještě před nedávnem jsem o něm věděl jen to, že tam roku 1986 hráli Queen. Teď toho vím trochu víc.

Rekonstrukce stadionu, která by měla být dokončena letos v březnu (se slušným půlročním zpožděním), má stát nějakých pět miliard Liber, nevím však, zda je to odhad před nebo až po zjištění, že se architekti trochu sekli. Konečné náklady prý budou o 60% vyšší než bylo původně stanoveno.
Ze širokého okolí se lze kochat pohledem na toto impozantní a unikátní dílo, jehož předchůdce za desítky let své existence uvítal nespočet sportovních událostí, stejně jako celou řadu hudebních hvězd, za všechny jmenujme již zmíněné Queeny, Genesis, Bon Jovi, Eltona Johna či Micheala Jacksona. Je trochu s podivem, že mezi tolika slavnými jmény nefiguruje skupina Kabát. Premiérový koncert zrekonstruovaného stadionu si měl vloni střihnout Robbie Williams, kvůli zpoždění stavebních prací však musel hrát jinde.

Trocha technických údajů
Zdaleka nejimpozantnější je tzv. Arch, neboli oblouk držící střechu. Jde o 133 metrů vysoký, 315 metrů široký, 7 metrů tlustý a 1750 tun vážící ocelový půlkruh (jen pro představu – ekvivalent 275-ti double deckerů či deseti jumbo jetů). Pomyslnou třešničkou na dortu je pak červený signalizační maják pro nízko letící letadla, umístěný na samotném vrcholu. Wembley je jediná stavba tohoto typu na světě, která je něčím takovým vybavená. Na tento majestátní půlkruh, čtyřikrát vyšší než dvojice věží ze "starého Wembley", je systémem ocelových lan zavěšena střecha stadionu s kapacitou 90 tisíc míst, pohledem na nějž se lze kochat až ze třináct mil vzdáleného okolí.

Dech to bere
Poprvé jsem okolo Wembley jel v pul šesté ráno, za totální tmy a rozespalý, přesto se mi zatajil dech při pohledu to ocelové veledílo. Po par týdnech mi půlprsten sice trochu zevšedněl, to se vsak změnilo ve chvíli, kdy proběhl zkušební provoz CELKOVÉHO OSVÍCENÍ. 133 metrů vysoký půlprsten se rozzářil ostře bílým světlem, a věřte že být jen pár stovek metrů od něj bylo něco úžasného.
Po takto blízkém kontaktu jsem na Wembley trochu pozapomněl, ovšem jen proto, aby mi znovu vyrazil dech o pár dní později, když jsem pracoval na Dollis Hill. To jsem si tak vesele zametal, čuměl do země, na kopci se otočil abych zhodnotil svůj výkon... a zůstal němě zírat. Nad korunami stromů, přímo z profilu a v asi 20° úhlu, se tyčil wembleyácký půlkruh a já si pomyslel: "sakra! Ztroskotal tu lítající talíř!". Přesně tak to totiž vypadalo – jako do země zabořený vesmírný koráb, tak jak je k vidění například ve Dni nezávislosti nebo na konci Hard Truck Apocalypse. Skutečně unikátní a naprosto úžasný pohled.
Kolem atletického stadionu ve Wembley už se pohybuji dva měsíce, a přesto mě dokáže ještě překvapit. Pokaždé když ho vidím z jiného úhlu a vzdálenosti, objevím na něm nějakou novou zajímavost. Už se těším až bude dostavěný a mrknu se dovnitř. Vzhledem k mé zálibě v práci na koncertech bych se tam mohl mrkat častěji, když Velký Pařan dá. A až tam budou hrát Kabáti...
Zajímají-li vás další informace o Wembley, podívejte se na www.wembleystadium.com, stojí to za to!