Poprve (a doufám že naposled) do nočního Londýna

Noční Oxford Street

Koledníci

Nepochopte to spatne, ja nejsem asocialni samotar a lidi mam rad, ale vsechno ma sve meze a ceho je moc, toho je moc. V mem pripade je moc lidi v Londyne, obzvlast v patek vecer. Tak tedy, Patek 15.12.

Oxfordska rush hour
Kamarad Pavel, muj budouci ucitel anglictiny, nas pozval na jakousi predvanocni party do skoly kde uci, s tim ze pak pujdeme do hospody. Odpoledne jsme tedy vyrazili do centra, kam jsme se diky silnicnimu provozu dostali v podvecer, a jali se propletat hustym davem loudajicich se lidi, celoplosne pokryvajicim chodniky Oxford Street. Jestli neco nenavidim, tak jsou to huste davy loudajicich se lidi. Proto jsem se uz v Cechach vyhybal prelidnenym mistum jako je Vaclavske Namesti a proto se mi Oxford Street nejvic libi v 5:30 rano, kdyz tam neni ani hnát, vsude vladne klid a osamely sweeper muze nerusene drbat chodnik svym dlouhym kostetem. A proto jsem tak vztekle a sproste zarval, kdyz se muj zraneny palec u nohy dostal do kolize s chodidlem nejake loudajici se kravy co si prohlizela vylohu, misto aby cumela na cestu. Od nynejska nosim pracovni safety boots s ocelovou spickou i do postele.


Three Stars, Ł8,85 please
Takzvana party byla spis mala seslost nekolika studentu, coz ovsem neznamena, ze by nebylo co jist a pit. Michal s Ingrid si nedali rict a v mekaci se nacpali hamburgry, takze konzumace laskomin zase zbyla na mne. Po sedme hodine jsme se odebrali smerem k ceske ambasade, ne proto abychom obdivovali do oci bijici, jak pest na oko sedici, za ubytovnu snadno zamenitelny komunisticky panelak uprostred londynske zastavby, nybrz proto, ze primo naproti je hospoda. A maji tam Staropramen. A chutna skoro tak dobre jako doma. Dokonce na nem vycepni vyloudil neco, co vzdalene pripominalo penu.

Velbloudi
Ve slozeni ja, Michal, Inrid, Pavel, jeho Recka studentka a Tunizsky student jsme docela dobre pokecali o vsem moznem a pak sli domu. Lakonicky popis udalosti zmekcim avivaznim tematem, popularnim zejmena mezi panskou casti osazenstva. Michal vyhandloval Ingrid za velblouda, a to diky memu genialnimu napadu. Bavili jsme se s Tunisanem o tom, ze kazdy kdo navstivi Egypt ci jinou severoafrickou zemi se setka s nabidkou vymenit svou zenu za velblouda, coz je velkorysa nabidka (velbloud ma mnohem vic masa, da se na nem taky jezdit a nechybi mu ani hrby), ma to ovsem jeden hacek - nevejde se do letadla, navic zpatecni letenka neni psana na jeho jmeno. Jeste ze jsem Michalovi poradil at jede lodi.

Oxfordska late hour
Domu jsme se dostali hrozne pozde, jelikoz jsme hodinu chodili po Oxford Street, ted uz ne tak prelidnene, a hledali spravnou zastavku. Ne ze by byla nouze o pocet stanic ci dopravnich prostredku (prakticky veskerou zacpu tvorily taxiky a autobusy), ale zkuste si najit tu spravnou. Trikrat jsme prosli od Marble Arch az za Oxford Circus a ja nabyl jistoty, ze zatimco jsme si libovali nad Staropramenem, dopravni podniky se rozhodly zrusit linky 82 a 13, abychom se nemeli jak dostat domu. Nakonec se vsak zadarilo, kdyz nam doslo ze hledame na uplne blbe strane.