Tezke pracovni (ne)nasazeni

Utery 12.12.
Prace neprace, autobusy neautobusy, internet neinternet a jedna klavesnice.

Na zacatku tydne jsem mel pomerne silne obavy, co se mi jeste prihodi a jestli to preziju ve zdravi. Samozrejme za to mohli skveli zamestnanci jeste skvelejsi firmy Metroline, provozujici nektere autobusove spoje. Na pondeli byla ohlasena dalsi, za posledni mesic uz asi ctvrta stavka, takze jsem zustal doma a prisel o denni mzdu. V utery jsem si to pro zmenu stradoval na linku N13, do ktere obvykle nastupuji v 5:04; tentokrat jsem jeji rozjetou siluetu zahledl uz ve 4:57, kdy jsem byl sto metru pred zastavkou. Samozrejme ze dalsi spoj, na nejz jsem si pockal poctivych tricet minut, jel presne nacas, ne-li o neco pozdeji.

Do prace jsem dorazil s uspokojivym pulhodinovym zpozdenim a sef se musel nechat presvedcovat, aby me rovnou neposlal domu. Nakonec mi rekl at cekam. Cekal jsem s dalsimi lidmi az do deseti, nez si nas vsiml nejaky manazer a uzasle se nas zeptal, kdo jsme a na co cekame. Moje odpoved "jsme z agentury a cekame na praci" v nem vyvolala dotaz cislo dve, a sice KOLIK nas je. Kdyz jsem mu to povedel, reagoval sice dotazovacim tonem, exklamacni vykrik "seven??? fuck!" vsak za otazku nepovazuji.

Nakonec ctyri z nas praci dostali - neco pred jedenactou hodinou jsme s popelarskym vozem vyrazili odklizet sutiny a zprelamane vetve z vytornadovane ctvrti. V pul treti jsem si na sedadle double deckeru liboval, jak je skvele makat necele ctyri hodiny a dostat zaplaceno osm. A jeste jsem cestou domu nasel obchod s PC, takze mam konecne klavesnici za krasnych 5Ł. Solidni rozdil oproti tomu mamlasovi co za ni chtel dvacku. A nemusim jezdit nikam do centra (na Tottenham Court Road je to pry jeden PC obchod vedle druheho).

Zitra nastupuji az v 7:30, takze konecne budu vstavat v trochu min nelidskou dobu. Po zbytek dne se nic zavazneho nestalo, az na to ze jsem konecne objednal internet. NTL je bohuzel pred vanocemi hrozne busy, takze nam ho zapoji az 3. ledna.