2006 - Rok pohody a změn

Itálie září 2006

Na sklonku roku 2006 jsem se nostalgicky ohlédl a uvědomil si, že toto období mi do života vneslo celou řadu úspěchů, pohody, ale i radikálních změn téměř ve všech oblastech. Zdá se mi příhodné tyto změny trochu sesumírovat.
Vynechám pařební stránku, kterážto se držela dlouhodobých standardů (spousta dopařených titulů) a nepřinesla nic výrazně nového, krom návratu ke konzolím, založení blogu (na konci února) a publikace článku na zahraničním webu (meganávod na Oblivion pro italský Gamestar). Mnohem důležitější změny, které doslova otřásly mým dlouholetým životním stylem, proběhly na úrovni pracovní, zdravotní a přátelskoidní.

Unifest srpen 2006

Chatovica Stormovica Unifestovica
V prvé řadě jsem si skvěle užil léto. Od května do srpna jsem opakovaně navštěvoval svou chatičku v Podkrkonoší, kde se pořádaly divoké žranice zahrnující kila grilovaného masa, litry piva, hodiny prosezené u táboráku a trochu masochistické koupání ve splavu, kde si teplota drží svůj celoroční standard zvaný ledárna.
Uprostřed léta jsem se taktéž vydal s Jakubem a Filipem na exkurzi vojenského prostoru v Ralsku, což byl jednoznačně zajímavý a nevšední výlet (viz. první a druhou část reportu).
Týden jsem pobyl i na Uniho chatě v Žilině, kde v srpnu proběhl již několikátý ročník Unifestu, neboli Uniho filmového festivalu. Celý týden byla v provozu promítačka, plátno a Hukusův notebook, samozřejmě vše probíhalo za masivní konzumace piva, grilovaného masa a dalších pochutin. Jedinou vadou na kráse bylo deštivé počasí, kteréžto nás však díky Uniho skvělým organizačním schopnostem (a zkušenostem z předchozích ročníků) vůbec nezaskočilo, ba naopak!

Chata květen 2006

Dovolená v Itálii
Skvělé užití léta kulminovalo na přelomu srpna a září, kdy jsem se s Petrem, Jakubem a Slávkem vypravil na dovolenou do Itálie. Ačkoliv jsme směřovali do teplých krajin k moři, vzali jsme to přes rakouský Kaprun, kde jsme vystoupali a následně sestoupali tři kilometry vysokou horu s ledovcem, nádhernou alpskou vegetací, kravičkami, ovečkami a koníčkami, což byl vskutku nádherný zážitek. Další etapa výletu nás zavedla na kamenité břehy Lago di Garda, kde jsme se zdrželi jedno slunné odpoledne a zažili zdaleka nejfantasknější pokoupání v životě. Obrovské horské jezero s vodou křišťálově čistou, studenou ale ne ledovou, která člověka dokonale osvěží a když mu ohodí tvář vlna, nemusí plivat slanou břečku jako v moři.
Ač nádherné, bylo horské jezero jen zastávkou na naší cestě do Milána, kde jsme se pro změnu pokochali nějakou tou památkou (ano, mám na mysli katedrálu která se stavěla 600 let) a já si splnil dlouholetý sen - projet se v jiném metru než v tom pražském. Urbanistická etapa byla bohužel předčasně ukončena totální absencí veřejných záchodů a mé neodkladné potřeby jeden záchod použít.
Z Milána jsme konečně vyrazili do cílové stanice - mořského letoviska kde nás již čekal Saverio, můj nejlepší italský kamarád a bývalý spolužák, a bratranec Pavel se svou přítelkyní. Pobyt u moře se dá popsat několika slovy: ráj, skvělé počasí, parádní pokoupáníčko, masivní těstovinové žranice (blahořečme Saveriovy kulinářské schopnosti), pohoda, spousta srandy a shledání s lidmi, které jsem dlouho neviděl. Abychom celý týden nevegetili u vody, vydali jsme se na dva dny do vnitrozemí, pokochat se místní přírodou a památkami, a taky navštívit místa, kde jsem strávil značnou část svého dětství. Shledání s dalšími lidmi které mám rád, návštěva dlouho neviděných míst a absolutně nejmasivnější žranice posledních let, to byl výlet do Toskánska. Globálně vzato, návštěva Itálie byla naprosto úžasná a jde o nejlepší dovolenou, jakou jsem kdy zažil a na kterou budu dlouho vzpomínat.

Londýn 2006...

Rýma
Jestli mi něco znepříjemnilo život, tak to nebylo počasí nýbrž můj zdravotní stav. Za poslední dva roky jsem onemocněl víckrát než za celou předchozí dekádu, což se mi ani trochu nelíbí, už proto že si nemůžu, tak jako kdysi, jen tak nalehko vyjít do zimního počasí, nedej Velký Pařane vystrčit ve vlaku hlavu z okna, aniž bych pak týden nemarodil. Kde jsou ty časy, kdy jsem za deště a za zimy čuměl z okna celou cestu z Hradce až do Prahy a postihla mě maximálně rýma. S podezřením na sníženou imunitu jsem navštívil doktorku, od níž se mi dostalo prosté lidové moudrosti - sprchujte se studenou vodou. Ne že by to nepomáhalo, už to praktikuji čtyři měsíce a čícím se skvěle, ale nemusel jsem kvůli tomu sedět tři hodiny v čekárně.

AAA, aneb ABA, ACA, Anglie
Chatovice a dovolené jsou bezesporu skvělé, přesto jde jen o dočasné, neřku-li pomíjivé záležitosti, které nemají z dlouhodobého hlediska žádný význam. To se rozhodně nedá říct o ukončení pracovního poměru s firmou ABA, kde jsem pět let pracoval coby dispečer a letos v červnu s tím seknul (časem vydám obsáhlý článek týkající se tohoto tématu). Tři měsíce jsem pobyl ve firmě ACA, kde se mi sice líbilo, byla to však jen přestupní stanice před dlouho plánovaným odjezdem do Anglie. A v Anglii už jsem tři měsíce, pracuji, poznávám nové lidi, mám plány do budoucna a pevně doufám, že rok 2007 mi přinese minimálně dvakrát tolik skvělých zážitků jako jeho předchůdce.