Londýnské větry

Londýnský vítr je krutý
pověz manažére co s ním
k nohám ti dám pytle suti
nebo se z beatu nevrátím

Tahle modifikace známé severské písničky mě napadla velmi příhodně - když jsem podléhal silným, leč ne přímo severním větrům. A to jsem čočku s párkem odložil až na další den! Příspěvek jsem chtěl původně vydat až za pár týdnů, ale vzhledem k celoevropskému výskytu fenomenálních vichrů ho dávám už dnes, nevidím ani žádný příhodnější okamžik. Dneska totiž fouká, až to popelnice převrací. Komentář k této novince : a já si zrovna dneska v práci říkal, že mě to snad odfoukne i s barrow...

Sílu londýnského větru denně poznávám na vlastní kůži, a nemusím ani chodit ven. Stačí se postavit do pokoje a poslouchat, jak poryvy tvrdě tlučou na náš barák. Obzvlášť příjemné je to v noci, když nás rámus neustále budí ze spánku. Díky skvěle těsnícím plastovým oknům můžu i zevnitř zjistit, jakou má povětrnostní fenomén teplotu. Nejvíc to protahuje u podlahy, z čehož má Bartek obrovskou radost, spí totiž na zemi na karimatce a průvan si vychutnává každou noc.

Ještě příjemnější je podléhat větrům v pracovní době. Zkoušeli jste někdy zametat suché listí, plechovky a papíry, které za rytmu zpívajícího (ano, tak silný ten vichr byl) vichru létají po celém okolí? Tak přesně tohle já dělám celý týden. V úterý jsem během jediné hodiny čtyřikrát naháněl ulétnuvší kšiltovku a když jsem na to konečně vyzrál (přetažením kapuce přes čepici místo čepice přes kapucu), ulétly mi pytle.

Čepice a kapuca stranou, po pracovní stránce si kupodivu nemůžu až tak moc stěžovat. Když fičelo tak aspoň nepršelo (v Londýně se vítr s deštěm poctivě střídají, neútočí současně), při extrémně silných poryvech byl vždy nablízku nějaký ten sloup či lampa veřejného osvětlení, správným načasováním mezi jednotlivými poryvy jsem dokázal nametat diskrétní hromádky a dokonce jsem je stíhal házet do barrow. Barrow je takový zázrak na kolečkách (místo zázraku dostaďte slovo "popelnice"), dost těžký aby odolal povětrnostním podmínkám a vybavený úložným prostorem pro lopatu, koště, malé koště a picker, takže se s ničím nemusíte tahat ručně. Největší výhodu však skýtá pevný tvar této plastové (či hliníkové) bedny, kterou nějaký vítr nemůže rozhodit. Odpadá tedy veškeré nervování jako při chůzi s (plastovým) pytlem, jímž poryvy zmítají na všechny strany, mrskají s ním tak aby bylo zcela nemožné se do něj trefit pickerem a zbavit se právě sebraného odpadku, a když už se to náhodou podaří, spolehlivě ho obrátí vzhůru nohama aby vás náhodou nemrzelo, že to nemůžete sebrat víckrát než jednou.

Globálně vzato, lepší vítr než déšť. A zrovna dneska pršelo. A hodně. Dozametáno jsem měl už v jedenáct, bohužel jsem si nemohl dát padla dřív než v jednu. Samozřejmě že přesně mezi jedenáctou a jednou se spustily srážky. Zprvu mírné, potom silnější, a když mi v půl jedné voda prosákla skrz všechno oblečení až na kůži a já se rozhodl přeci jenom odejít dřív, v oblacích pustili kohoutky naplno. Zavřeli je až ve chvíli, kdy se mé ruce přestaly dotýkat zaparkovaného barrow. Přesněji řečeno, v tu chvíli se déšť výrazně zmírnil a vylezlo sluníčko. Úplně ustal až když jsem stanul v bezpečí autobusové zastávky.