Jak Pat a Mat montovali počítačový stůl

Michal si koupil počítačový stolek. V katalogu vypadal tak pěkně a nestál moc, k tomu dovoz domů zdarma... no neber to. Natolik nás okouzlila vidina elegantního kusu nábytku a jeho nízká cena, že jsme si ani jeden neuvědomili háček: v dnešní konzumní době čínských výrobků si zákazník musí nábytek smontovat sám!
Dvě krabice plné dřevotřískových desek, šroubků, vrutů a hřebíčků jsme vynesli do pokoje v pondělí v půl druhé odpoledne, těsně než jsem šel do školy, a při odchodu povídám Michalovi: "Až se za tři hodiny vrátím, ať je stůl smontovanej abysme mohli přehodit kompa a ten starej stůl si vezmu já.", na což Michal sebejistě opáčil: "Prosimtě, já už se nábytku něco namontoval, to zvládnu levou zadní..."

Přestože jsem si dal s návratem načas, v půl šesté večer se mi naskytl pohled na pokoj kompletně pokrytý zmíněnými prkny, prkénky, šrouby, šroubky, vruty, hřebíčky a dvou částečně smontovaných kusů, z nichž rozhodně nebylo poznat že by šlo o stůl. Uprostřed toho všeho Michal, zoufale se chytající za hlavu a bezradně zírající do návodu velikosti námořnické mapy, vítajíce mě nadšeným: "Ještě že jdeš, potřebuju pomoct! Nevím jak přidělat tady to káčko k elku!".

Po zbytek večera se uprostřed té změti rozebraného stolu motal ne jeden, ale rovnou dva experti, co chvíli bezradně zírali do mapy velikosti námořnického návodu a probíhaly mezi nimi výměny tohoto typu:
- Podej mi ten šroubovák!
- Dej sem ten návod!
- Ne! Teď do něj čumím já!
- Ale já tady držím to déčko a nevím jak ho přidělat k efku!
- Použij sroubky "malý kvé."
- Ale kulový, ty patřej k zetku, sem potřebuju velký pé!

Nakonec se zadařilo a my vítězoslavně stanuli po boku elegantního a plně smontovaného stolu s poličkami, šuplíkem a deskou připomínající žehlící prkno. Pohled na hodiny prozradil, že nám to trvalo jenom šest a půl hodiny. Než jsme si však mohli poblahopřát typickým ajeťáckým gestem, čekala nás ta těžší část: nainstalovat do stolu počítač. Kdo to už někdy dělal, jistě teď utírá ze zad studený pot při vzpomínce na tu strašnou změť šňur a kabelů, které je potřeba pokud možno co nejlépe napasovat mezi zásuvky, stůl, počítač a repráky.
V katalogu vypadalo vše opravdu pěkně, zejména přihrádka se zastrčeným počítačem. Ten tam ale byl patrně jen pro parádu, což nám došlo ve chvíli, kdy jsme chtěli připojit šňury a zjistili, že deska zezadu přibitá k poličkám tomu jaksi brání. Inu, nejprve jsme do ní nožem vyvrtali decentní otvor, poté jsme však usoudili, že bude lepší celou desku urvat. A tady jako bychom slavným kutilům Patovi a Matovi z oka vypadli. V Natočto by to byl vítězný snímek, naštěstí nás nikdo nenatočil.
Někdy po půlnoci, zrovna když nám landlord z patra pod námi poslal z ložnice sms ve znění "Please keep the noise down", bylo všechno konečně hotovo. Stůl smontovaný, můj i Michalův počítač nainstalovaný do nového nábytku a pokoj jakštakš uklizený. Teprve v tu chvíli jsme si mohli podat ruce a prohlásit: A JE TO!