Chutné zážitky z Harlesdenu, aneb snůška idiotů

Předtím...

Včera mě nasral jeden idiot, dneska další. Ale jinak je to pohoda.

Idiot a výuka
Problém první, škola. Ačkoliv mi můj manažer povolil odcházet z práce o hodinu dřív abych stíhal školu, jeho manažer to po třech týdnech zakázal. Prý nikdo nesmí končit dřív. Já tím pádem přicházím o dvě třetiny vyučování, za něž jsem zaplatil pětset liber. To už ale toho zasranýho žabožrouta nezajímá, ba co víc, jsem skálopevně přesvědčen že jakožto Francouz nemá rád Angličany a nechce aby se lidi učili anglicky.

Idiot a pytel
Včera mě brutálně vytočil jeden idiot. Na rohu ulice bylo vyhozené křeslo a plesnivý koberec. Zrovna jsem měl plný pytel a bylo více než logické ho odložit na existující hromadu bordelu. Řídil jsem se tedy smyslem pro logiku, což se však nelíbilo obyvateli té ulice, jenž vylezl z baráku a začal mě osočovat, že prý tam dělám bordel a ať ten pytel dám jinam. Vyslal jsem k němu myšlenku ze světa pohlavních údů a ignorujíce ho odešel pryč. To ho zřejmě neuspokojilo, protože pytel odnesl sám a oznámil mi, že mě nahlásí městskému úřadu, pro nějž pracuji. Se slovy ať si poslouží a ať nezapomene černou skládku s křeslem jsem chtěl odejít, jenže on poznamenal cosi o tom že já tam mám uklízet a ne dělat bordel, a to neměl dělat. Nejsem cholerik, nenadávám a nevztekám se na lidi. Ale tenhle idiot mě fakt nasral. Říct někomu, kdo každý den tráví uklízením odporné skládky plné necivilizovaných lidí, že tam dělá bordel, to je fakt hodně velká chyba. A ještě když je ten někdo promočený deštěm od hlavy až k patě a z té dřiny už sotva cítí záda. Ten zhovadilý kripl si toho vyslechl dost, leč bohužel ve stavu silného rozrušení jsem zapomněl na mnoho ze svých znalostí angličtiny. Nicméně se dozvěděl, že opravdu nepovažuji za rozumné se zabývat jedním úhledně zavázaným pytlem, jenž během pár hodin odveze sběrná služba, a buzerovat člověka jenž tu odpornou skládku uklízí. A to měl ještě štěstí, že jsem si nevzpomněl na jiný roh, kde každý den zametám hromady domácího odpadu a přesně vím, ze kterých domů ten odpad pochází...

... a potom.

Idiot a degustace. Pardon, disgustace (jen pro silné žaludky)
Tentokrát jsem roli idiota zastal já, jako ostatně každý den. Jen idiot by dělal tuhle idiotskou práci. Ale k věci. To si tak v klidu zametám, když v tom mě osloví distingovaná černoška středního věku a se slovy, cituji: "someone did something very disgusting over there, could you please clean it?" mě velice slušně požádá, zda bych mohl uklidit něco velice nechutného, co kdosi udělal opodál. Opodál, přímo před vchodem do základní školy, ležela, řeknu to stroze a stručně, krvavá vložka a vedle ní hovno jak cep. Čerstvé.

Idiot a plechovka
Pár hodin po vložkhovném zážitku, teď už v úplně jiné ulici, si to v klidu zametám, když v tom po druhé straně ulice kráčí jeden z místních povalečů s plechovkou v ruce. V následujícím okamžiku slyším cinknutí plechovky o zem. A místní povaleč už nemá v ruce plechovku. A je tři metry od odpadkového koše. To je za mou sweeperskou kariéru vůbec poprvé, co si někdo dovolil být TAKHLE drzý (ačkoliv pro něj je to prostě reflex – mozek pozná že plechovka je prázdná, tak prostě vyšle prstům signál k povolení sevření). Na mou hlasitou výzvu k sebrání reagoval mávnutím ruky, když jsem k němu však naběhl s koštětem v jedné, lopatou v druhé ruce a patrně ne zcela přátelským výrazem ve tváři a výzvu několikrát zcela zřetelně zopakoval, s přesnými instrukcemi "seber támhletu plechovku a hoď jí do tady toho koše), tak se umoudřil a ještě se párkrát omluvil. S pocitem satisfakce jsem tedy drsně odkráčel a jal se zametat další haldy odpadu.

Idiot a pěší zóna
Opět jsem za idiota já, patrně, ačkoliv bych tento přívlastek přidělil spíše osazenstvu městského úřadu, jenž rozhodlo postavit mi na beatu velkou pěší zónu s heslem "Vylepšujeme Harlesden". Už jsem řekl že miluji iniciativní úředníky?

Optimistický, neidiotský závěr
Ačkoliv to tak nevypadá, den jsem zakončil radostně. Jelikož začalo padat listí práce diametrálně narostla, šéf mi poslal pomoc na tři ulice. Jelikož jsem ty ostatní docela slušně odflákl, v 11:32 bylo dozametáno. Před návštěvou parku jsem si ještě skočil k holiči a strávil čtyřicet velmi příjemných minut na křesle tak pohodlném, až jsem dvakrát usnul. Oholen a ostříhán, to se to zametá!