Cambridge, město sedících kachen

Výlet do anglického města univerzit jsem absolvoval minulou neděli a jelikož mě to nijak zvlášť nebavilo, vezmu to zkrátka, formou komentářů k fotkám. Jel jsem se školou, bohužel však všichni ostatní studenti byli z ranních kurzů a pranikoho jsem neznal, navíc tam nebyl nikdo s kým bych si tak nějak rozuměl. Město jako takové mě bavilo první hodinu, pak to začala být nuda. Byl to však únik z Londýna a to se počítá.


Pro velký úspěch sličné gondoliérky uploaduju fotky v plné kvalitě (celkem 15Mb). Mimochodem, je jí 17, otec je Angličan a matka z Malajsie.

Jak je všeobecně známo, Cambridge je univerzitní město. Není to však jedna jediná budova s nápisem univerzita na dveřích, naopak jde o desítky baráků rozfrcaných tu a tam. Většinou jsou to koleje ubytovávající absolventy prvních ročníků (starší studenti si musí najít jiné bydlení kvůli omezené kapacitě).

Chcete-li se stát absolventem Cambridge, čeká vás velice těžká loterie v podobě přísného výběru (ze stovek žadatelů je přijato pár desítek) a taky se pořádně plácnete přes kapsu. Známý se dostal na právničinu, stálo ho to však šest tisíc liber.

Netradiční je i místní systém výuky. Zapomeňte na učebny, přednášky a zkouškové období. Absolventi sice chodí na přednášky, to ano, ale pracují s nimi takzvaní "tutoři", neboli osobní lektoři, starající se o skupinky dvou až tří studentů, s nimiž probírají látku, zadávají domácí práce a dvakrát do týdne je zkouší. Obdobně to funguje i v Oxfordu, tam však zacházejí do extrému a každý student má svého osobního tutora.

Mimochodem, stejně jako se sparťani vždy handrkovali se slávisty, tak se Oxfordští špičkují s Cambridgskými. Stačila zmínka a naše průvodkyně promptně pronesla "ah, Oxford ' s rubbish!". Že má Cambridge nad Oxfordem navrch by mohl napovídat původ názvů měst. Zatímco ti první měli most (bridge přes řeku Cam), druzí se spokojili s brodem pro stádo volů (ox = vůl, ford = brod). A spojení obou jmen, používané zbytkem země, nám dává strohé Oxbridge.

První do čeho nás organizátor výletu navrtal byla projížďka na gondolách, která se mi fakt líbila. Hladina jak zrcadlo, kolem samá zeleň a rajské ticho, skutečný relax. Navíc jsem si sedl tak šikovně že jsem po celou dobu mohl obdivovat krásu naší gondoliérky a nenápadně si jí fotit. Jenny má otce Angličana a matku z Malajsie, což je dost zajímavá kombinace, navíc každodenní kormidlování má je neskutečně blahodárný vliv na pevnost tělesných partií. Proto jsem nevěnoval velkou pozornost jejímu povídání (studuje šest oborů, je magor) a kochal se spíše vizuálními vjemy.

"Hele nefoť mě už jó?" Update: tím mostem co vidíte v pozadí se dříve vodili odsouzenci na smrt, z mostu měli poslední pohled na přírodu. Teď tudy chodí studenti na zkoušky...

Dveře jako pro Garretta.

Pohled na zadní část Trinity College, kde se tehdejší absolvent Isaac Newton válel pod jabloní až z toho měl bouli na hlavě.

Ne, tady se skutečně netočil Harry Potter, i když si to všichni myslí.

Jediná "moderní" a zároveň nejohyzdnější budova v Cambridge. Na naší lodičce to krom jednoho Španěla byla samá Rumunka, Maďarka a Polka, proto se divím že nepochopily mou narážku na komunistickou architekturu.

Cihlárna u Hradce Králové? Ne, jen další studentská kolej.

Vchod do Trinity College.

Hlavní nádvoří Trinity College. A nikde žádná jabloň.

Zbytek výletu už byla fakt nuda. Krom řeky mě nic nijak zvlášť nezaujalo, kromě svačiny jež jsem si přivezl z domova. Proto jsem se uchýlil do malého parčíku s lavičkou, vytáhl knihu a užíval si božský klid a ticho v krásném podzimním odpoledni. Když přišla ospalost, využil jsem praxe z Roundwood Parku...

Modlitba za funkčnost foťáku?

No co, fontána no.

Lekce kostelního zpěvu.

Jeden učenec...

...a druhý učenec.

Komínky za Trinity College.

Z Cambridge do Prahy? Ale ne, to není Prašná brána, jen to tak vypadá.

Cambridge je pro cyklisty jako stvořené.

A tady už standardní starodávné baráčky. Jako bych byl doma.