Jak šel Honza do světa - část první

Vyprávění člověka, jenž na konci šedesátých let odcestoval do Anglie a díky zajímavé souhře okolností tam zůstal, byť jen dočasně, jako emigrant. Zajímavé povídání o tehdejší Británii bude vycházet příštích sedm týdnů, vždy ve čtvrtek.

Nejdřív asi časově ukotvit. Ukončení povinné vojenské služby v roce 1967, politické uvolňování ve společnosti pokračuje a tak nic nebrání tomu abych dostal výjezdní doložku. Po patnácti letech se podívám do země svých předků, naposledy jsem tam byl jako dítě s matkou někdy v 1952 (matka byla vždycky britskou státní příslušnicí, takže mohla i v těch blbých časech). Fajn: červenec 1968, v práci 3 týdny dovolené plus dohodnuté neplacené volno abych si to mohl užít, oblečen v šedém obleku na tělo jak žádá móda, košile kdysi bílá, obarvená v hrnci barvou značky "Duha" na světlemodro, na košili pracně sehnané fiží a kolem krku místo kravaty černou sametku, vystupuje J.H. na letišti Heathrow (žádný terminály, prostě Heathrow).


Tři týdny uběhly jako voda, navštěvoval jsem své příbuzné (babička byla ze šesti dětí, dědeček dokonce ze sedmi) rozeseté po celé Anglii a fakt si to užíval, neboť v té době tam byl kapitalistický systém už dost propracovaný.

Končil jsem svou cestu v Londýně, kde jsem chtěl být asi 14 dní a poznat to bahno, o kterém nám vyprávěl učitel (na rozdíl od Kuby, například). Bydlel jsem u tety, která se jmenovala Bluebell (kde to vzala, nevím) a bydlela u St.Pancras. Každý den jsem jezdil tubou do centra a objevoval nedostatky jejich systému. Bordel na ulicích, ten tam ale fakt byl, a vykořisťování Indů a Pakistánců tím že je zaměstnávali na podřadných místech průvodčích doubledeckerů). No, cestou na stanici metra jsem si kupoval na pouličním stánku "svůj" Sunday Times, hlavně kvůli straně 3: odhalené děvče. Nevím jestli to ještě mají, ale při jejich konzervatismu bych se ani nedivil (mají – pozn. editora). Ten stánek byl pultík na jehož přední straně byla taková mřížka pod kterou byl vždycky denní headline, aby nalákali kupce, který si ty noviny vždycky vzal a hodil sixpence (jo jo, to ještě byly starý dobrý šilinky a dvanáctinná soustava). Tak jsem tedy jednoho dne cestou na metro na stánku jako headline uviděl: "RUSSIAN TANKS IN PRAGUE".