Hledal jsem tedy něco jiného, a našel jsem obskurní záležitost. Někde v Upminsteru (pamatuju že se tam jezdilo černou linkou) (Paměť klame – je to konečná zelené linky na východním okraji Londýna, pozn. editora) byly různý velký sklady a v jednom z nich sídlila firma Dig-o-Loom (takhle psaný). Dodnes nechápu jak se vlastně živila, protože do skladů se vozili všechny výrobky (mimo jídla) a ta firma je nabízela obchodním řetězcům. No, řetězcům! Nepamatuju Tesco, nynější C&A se jmenovala Army and Navy, byly Marks and Sparks a samozřejmě Woolworth. Nejvíc si "naše" firma zakládala na tom, že dodáváme pro Selfridges a pro -pozor- Harrods. Žádnej Al-Fayed, pěkně poctivý anglický majetek. Znamenalo to zabalit vždycky nějakej krám, poslat ho na správnou adresu a pokud se obchod rozhodl že to budou prodávat ve velkém, tak se dohodil výrobce.
Sklad byl obrovskej, pět pater nahoru a dvě pod zem. V celý budově bylo všehovšudy sedm lidí, kteří balili a balili, šlo to do kanclíku, kde se na to nalepila správná adresa a se vším na rampu, kde se pro to zastavovaly dodávky a rozvážely to. Pracovní doba od devíti do pěti, s přestávkou na čaj (ten byl zdarma) a půl hodiny na oběd. Pro všechny ty dobráky jsem byl naprostej exot. Paní čajová (ta co vařila čaj) si mě oblíbila, takže jsem vždycky dostal dva hrnky čaje s mlékem a cukrem, abych si vynahradil že nemám domov. Fakt měli zájem se leccos dozvědět, takže to připomínalo politické a zeměpisné školení: Ne, moře skutečně nemáme, ano holicí strojky jsou u nás k dostání (alespoň myslím), nevím proč jsme nepožádali Čínu o vojenskou pomoc proti ruské okupaci. Těžko jsem vysvětloval, proč nejsem členem KSČ (!!!), vždyť to musí být všichni, ne? Považoval jsem za svoji povinnost vůči Anglii poučit alespoň zlomek jejich obyvatel, ale bylo to dost náročný.
Všichni ty lidi pracovali dobrovolně velmi usilovně, fakt využívali pracovní dobu pro svého zaměstnavatele. Mě to vydrželo asi tři týdny, než jsem se rozkoukal a zjistil, že to nemusí být tak horké. Všude okolo byla spousta balícího materiálu, provázky, lepicí pásky, balící papír, takový ty papírový trubky na látky apod. Nedalo tedy práci vytvořit z balicího papíru něco jako míč, jako pálky posloužily právě ty trubky a přebor v kriketu/baseballu mohl začít. Angláni se toho chytli a porušovali pracovní morálku jen to fičelo. Po ránu se toho zabalilo co nejvíc a potom se vždycky dva zašili a hráli vyřazovacím způsobem. Postupně jsem jim tam zcela rozložil pracovní morálku a kupodivu šéf/majitel/nákupčí na to přišel a našel i původce. Ulehčil mi odchod – vyhodil mě. Odcházel jsem nerad, školení ještě nebylo u konce, ale přece jen to bylo k něčemu dobré. Jsem přesvědčen, že všichni ty lidi (pokud ještě žijou) vědí z té doby zcela bezpečně že hlavním městem Československa je Bratislava.
Bratislava? Myslel som ze Zilina o_O
OdpovědětVymazat