Geist - recenze

Tento článek původně vyšel v únoru 2006 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog. Je to můj poslední článek pro Gécéčko a zároveň moje první konzolová recenze, kterou věnuji in memoriam Gamecentru.

Toužili jste někdy ovládnout vůli cizího člověka, ať už to byla mladá paní učitelka, číšník když jste neměli na útratu nebo spolužák co vás na základce šikanoval? Geist vám ukáže, jak na to.

Žánr: akční, adventura
Výrobce: n-Space
Vydavatel: Nintendo
Angličtina: střední
Multiplayer: deathmatch
Web: www.n-space.com/games/geist.html

HODNOCENÍ

• Hratelnost: 80%
• Zvuk: 76%
• Grafika: 76%
• Celkem: 84%

KLADY
Možnost posednout různé předměty, lidi a zvířata; adventurní prvky; klasické akční pasáže; pěkná hudba a prostředí, zajímavý příběh, multiplayer

ZÁPORY
Krátká herní doba, částečně ovládání

Raimi je člen speciální, jak jinak než bojové jednotky. Při obraně napadené základny si vede dobře až do chvíle, kdy jednoho z jeho parťáků cosi posedne a postřílí celou četu, až na Raimiho. Ne, že by byl nějak extra důležitý, ale jako jediný se ubránil, což je mu však platné jak mrtvému zimní kabát a brusle. O něco později ho probudí hlas enigmatické holčičky a Raimi zjišťuje, že jeho duše byla odňata od těla a stal se z něj duch, neboli geist. V tuto chvíli čeká hráče poznání, že nevložili do své krychličky jen tak ledajakou tuctovou doomovku.

Příběh se částečně podobá loňské akci Psiops, nejde tu však o žádné psionické síly, nýbrž o technologii, díky které je možno oddělit duši od těla s tím, že je zachováno vědomí oné osoby, z níž se stává neviditelná éterická bytost, schopna nejenom volně se pohybovat, ale taky vtělit se do libovolného předmětu, zvířete či osoby a manipulovat s nimi. Toho se snaží využít jistá zločinecká organizace, mající v plánu co jiného než ovládnutí a zničení světa. K tomuto účelu unáší zkušené bojovníky, tahá z nich duše, následně je vycvičuje a buduje si tak vlastní armádu duchů. Že za tím stojí něco okultního, neřku-li přímo démonického, to asi nikoho nepřekvapí...

Promiň kámo, půjčím si tvoje tělo
Být duchem přináší značná omezení, nemůžete totiž procházet zdmi, brát do ruky předměty, mačkat tlačítka na ovládacích panelech apod. Abyste se dostali dál, musíte se do onoho panelu buď přímo vtělit, nebo ovládnout nějakého člověka a použít jeho ruce. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Lidi ani zvířata s vlastní vůlí se nenechají jen tak posednout, nejdřív je musíte pořádně vystrašit, k čemuž poslouží široká škála neživých předmětů. Nastávají tak situace, kdy se vtělíte třeba do odpadkového koše, pořádně s ním zatřesete až začne létat smetí vzduchem, a pokud to dotyčnému nestačí, můžete ho dorazit divoce se protáčející kamerou, blikající či vybuchnuvší žárovkou, poblázněným hasičákem, apod. Až bude mít oběť dostatečně stažené půlky, objeví se kolem ní červená aura a to bude správná chvíle, abyste udělali rázný průnik přímo do ní/něj. Ani po splnění této procedury to však nekončí, existuje totiž několik druhů hostitelů – neozbrojený vědec/civilista, dělník, voják či zvíře. Jakožto vědec budete moct ovládat speciální zařízení, v kůži hlodavce projdete myší dírou a vyhnete se tak třeba neprostupnému silovému poli, s netopýrem vyletíte z hlubokých jeskyní, zatímco s ozbrojeným vojákem se ze hry stane čistokrevná střílečka. Vždycky si však musíte dát obrovský pozor, aby váš hostitel přežil, protože náhradního většinou nedostanete. Na zranění naštěstí fungují lékárničky, a co je zajímavější, nikdy nebudete trpět nedostatkem střeliva, jelikož se tvůrci rozhodli soustředit na adventurní prvky a nerozptylovat hráče hledáním zásobníků. K tomu ještě dodám, že ačkoliv je hra viděna z pohledu první osoby, hodně se podobá Resident Evilu, kde jste při prozkoumávání okolí nacházeli desítky zbytečných hlášek typu "knihovna – o historii vzniku zemědělství se teď nic dozvědět nechci".

V okamžicích, kdy se budete pohybovat bez cizího těla, dojde k téměř absolutnímu zastavení času, což se šikne zejména při soubojích s bossy. Posuďte sami – zmetek se chystá hodit granát, vy se rychle "odvtělíte", během zlomku pikosekundy se přesunete do zmíněné výbušniny a necháte ji nepříteli vybuchnout přímo v ruce. Druhý příklad je situace, kdy na vás míří několik hlavní současně a zdá se, že není úniku. Stačí však v mžiku vyskočit z těla dělníka, ovládnout kulometnou věžičku a všechny protivníky postřílet. Jindy zase ovládnete protileteckou obranu SAM a sundáte nepřátelský vrtulník. Za kulminaci adventurního prvku považuji epizodu, kdy je potřeba se zbavit čtyř vojáků, čekajících v kantýně na jídlo. Kuchtík je zcela zabrán do mytí nádobí, na uších má walkmana a naprosto nevnímá okolí. Abyste upoutali jeho pozornost, musíte ovládnout troubu a spálit pečínku, pak se přesunout do větráku, nasměrovat kouř ke kuchaři a když se konečně podívá co se děje, čeká ho pořádný šok způsobený létajícími talíři. V těle kuchaře pak přijde čas nakrmit hladové krky. Polévka s jedem na krysy by jim mohla chutnat... Zkrátka a dobře, od začátku až do konce vás hra bude překvapovat novými situacemi a možnostmi využití vašich schopností. Musíte však počítat s tím, že v posednutém těle pořád zůstávají zbytky původní osobnosti, která má například panický strach z hlodavců, nebo je to naopak hlodavčí nepřekonatelná touha po sýru, a když se to všude hemží pastmi na myši, je to docela problém.

Vzhled
Grafika nijak zvlášť nevyniká, dala by se dokonce označit za průměrnou, což ale neznamená, že by Geist nevypadal dobře. Zajímavější je design úrovní a časté změny prostředí, díky nimž se podíváte do klasické vojenské základny, moderních laboratoří, rozestavěných podzemních komplexů, ale i do starodávného viktoriánského sídla s obrovskými sály a masivním nábytkem. Autoři bohužel šetřili na exteriérech, přesto se váš duch nachomýtne do skalnatého údolí s přistávací plochou pro vrtulníky. Stejně jako grafika dopadl i zvuk, který nepřekvapí ničím výjimečným, ale ani nezklame.

Souhrn okolností
Geist je kombinace klasické doomovky a 3D akční adventury, kde se v dlouhých intervalech alternují čistě akční pasáže s úseky, kde musíte popřemýšlet a notnou chvíli hledat správnou kombinaci úkonů, abyste se dostali dál. Určité pojítko mezi těmito dvěma žánry jsou souboje s bossy, při nichž musíte taktéž najít způsob, jak obrzmetka dopravit na onen svět. Název Geist, neboli duch, je účelový, protože hlavní devizou tohoto titulu je právě duchařina, neboli možnost pohybovat se jako duch a posednout cizí těla a předměty. Kampaň pro jednoho hráče by vás měla zabavit na nějakých deset hodin, načež můžete s kamarády na split screenu okusit klasický deathmatch.