Jen taková odbočka. Z vyprávění to vypadá, že jsem strávil v každém tom zaměstnání tak týden, jenže on už se píše rok 1969, je podzim a přituhuje. Češi už moc netáhnou, částečně i svoji vinou, jsou totiž vyčuraný a hodně z nich anglickou pomoc zneužilo. Trochu se zvedla vlna zájmu v lednu (Palach), ale pak to zase kleslo. Kromě toho soudruh Husák vyhlásil moratorium a všichni, kdo nechtěli být považováni za emigranty, se měli vrátit tuším do konce roku 1969. "Nebudeme si dělat z republiky holubník, súdruhovia".
Pokus o udržení si práce v Československu úpěnlivým dopisem o prodloužení neplacené dovolené ztroskotal, pro Anglii jsem potřeboval pracovní povolení (zpočátku to šlo díky pochopení na pas), přítelkyně se rozhodla pro někoho jiného (je asi blíž) a vůbec se to nějak začalo srát.
Takže pracovní povolení. Úřad byl někde na kraji Londýna (už fakt nepamatuju kde), moderní budova ze skla plná úředníků a největší místnost v prvním patře plná lavic. Poslední příchozí si sedl na kraj lavice v poslední řadě (pokud bylo volno, ovšem) a jak lidi přistupovali k jednomu z pěti okének v čele místnosti, posouval se dokud nedolezl na konec řady. Potom přesedl do řady předposlední a posouval se druhým směrem, dokud nedosáhl řady první a potom už jen s napětím čekal, které z okének se uvolní. Měl-li všechny papíry v pořádku, úředník je převzal spolu s adresou, tazatel šel domů a čekal až přijde povolení (nebo taky ne). Vzhledem k tomu, že žadatelů bylo hrozně moc a kromě mě všichni pocházeli ze zemí kde hodně svítí slunce a měli sebou děti, strávil jsem hodně času v jejich společnosti a od té doby ze mě není rasista.
A druhá odbočka. Londýn byl plnej bezvadný muziky a kromě práce tak byla i zábava. Vlastně to dokonale splňovalo hlášky socialistické vlády "po práci, legraci". Chalk Farm bylo jedno z míst, kde vystupovaly kapely, které se snažily odlišit svým soundem od jiných a bylo tedy co poslouchat. Tedy žádný kotle to nebyly ale... Manfred Mann s předkapelou Spencer Davis Group (Steve Winwood), Yardbirds v době kdy sólovku u nich hrál Jimmy Page, Nice-Keith Emerson na dvoje Hammondy. A kotel nakonec taky: veřejný koncert Rolling Stones v Hyde Parku někdy v září 1969. Marquee Club, jedno z prvních veřejných vystoupení Pink Floyd (se Sydem samozřejmě), většinou se tehdy hrabali v přístrojích, aby naživo vyrobili jejich psychedelický sound. A i hezký holky, minisukně a Carnaby Street v době největší slávy.
Myslím, že jsem do Londýna přijel v ten správný čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat