Film Bloodrayne

Úve Ból, bol to gól. Co si myslím o dalším počinu oblíbeného herního režiséra?
Uwe Boll: Německý režisér prznící skvělé hry svými filmovými adaptacemi. Kvalita jeho děl (House of The Dead, Alone in The Dark) je srovnatelná s kvalitou uzenin v regálech potravinového řetězce Ahold (shnilé maso z Hypernovy už asi potkal každý). Dneska jsem konečně shlédnul Uweho poslední výtvor jménem Bloodrayne, a musím říct, že jsem se skvěle bavil, nikoli však kvalitou filmu.
Příběh: Rayne je dhampír, tedy mix upíra a člověka (to samé co Blade), který se živí krví (klidně i upírskou), je citlivý na vodu a na sluneční světlo, nevadí mu však náboženské symboly, apod. Poprvé se objevila v roce 2003, aby svými čepelemi rozkrájela a zkrotila každého nacistu, jenž si dělal zálusk na magické artefakty, které by pomohly říši k ještě větší moci. Němčour Boll se zřejmě nacismem nechtěl zaobírat, pročež se zaměřil na tradiční transylvánskou tématiku a z celé licence využil jen postavu hlavní hrdinky. Příběh není špatný, kdyby ho dostal do ruky někdo schopnější, možná by z něj udělal kvalitní film. Na druhou stranu, jestli lze Uwemu něco aspoň částečně pochválit, pak je to právě příběh. Celý ten nesmysl díky němu dává smysl a je vcelku nehappyendově zakončen.

Herci: Je až s podivem, že hvězdy jako Michael Madsen (Kill Bill, Reservoir Dogs), Kristianna Loken (Terminator 3), Michelle Rodriguez (Resident Evil, Fast and Furious) či Ben Kingsley jsou ochotny pracovat pro někoho jako je Uwe Boll, ale na druhou stranu, proč ne? Když dobře platí... Člověk by si dokonce pomyslel, že s takovýmto obsazením ten film přece nemůže být propadák, jenže tady přichází jeden důležitý poznatek: výše honoráře je přímo úměrná kvalitě hereckého výkonu. Nikdy bych nevěřil, že Madsen, psychopat který za rytmu rock 'n' rollu s chutí uřezává uší bezbranným policistům, dokáže hrát tak mizerně jako v Bloodrayne. Jistě to vyžaduje notnou dávku talentu.
Klišé: Zpočátku se film tvářil jako obyčejné béčko, v němž se herci nepředřeli a režisér si zachoval tolik soudnosti, aby se vyvaroval těch nejtrapnějších a nejprofláklejších klišé, jaké filmová historie zná. I to byl omyl. Mezi mé oblíbené patří sexuální scéna. Akt sám o sobě vypadá velmi zajímavě a co do peprnosti mu není co vytknout, ovšem způsob, jakým je do filmu zasazen, aby tam prostě byl a aby herečka ukázala kozy, když je za to placená, působí opravdu uboze. Rayne se jednoduše probudí ze strašlivé noční můry, plné krve, střev, další krve a ještě více střev, chytne nejbližšího klaďase za ptáka a brutálně si ho vezme. Takhle řečeno to nezní špatně, ovšem v podání pana Bolla z toho je ta největší trapárna jakou kdo mohl vyrobit. Další rána pro moje bránice přišla v závěru filmu, kde nemohl chybět procítěný americký proslov typu "i když mě za chvilku rozřežou motorovou pilou, já budu bojovat dál", načež se za rytmu pompézního songu všichni hrdě zvednou a nakopou záporákům půlky. Něco tak směšného a trapného se každý den nevidí, i na komedii je to silné kafe.
Kill Bill v Uweho podání: Ostré čepele, tesáky a hektolitry krve, toť jedna z hlavních deviz Bloodrayne. Uweho obliba ve vykuchávání střev, usekávání hlav či detailních záběrů, v nichž meč protíná něčí obličej, aby o chvíli později někomu jinému rozřízl krk a vytryskla mohutná sprcha falešné krve, je nepopiratelný. Škoda jen, že už po prvních dvou třech mrtvých začne dělat dojem levných a trapných triků, obvzlášť když herci drží zbraně jako prase kost a jejich pohyby připomínají spíš dětskou hru na indiány. Aby tomu nasadil pořádnou korunu, na samém konci filmu, po triumfální (a neskutečně trapné) anihilaci hlavního zmetka, Úwík nahodil sestřih těch nejsměšnějších scén, které mají zřejmě působit brutálním dojmem. Probodávání těl, usekávání končetin a rozkuchávání nebohých mnichů na nudličky do guláše působí tak směšně, uboze a trapně jako máloco.
Zkrátka a dobře, náš oblíbený režisér se zase jednou vyznamenal, a my se jen můžeme těšit na další díl skvělé Bloodrayne. Pan Boll totiž plánuje trilogii!