Jarní pixel shadery

Podivnou souhrou náhod, nebo spíš leností dobíhat tramvaj, jsem se v tomto krásně prosluněném jarním dni nachomýtl u nádraží Holešovice. Na zastávce mě napadlo, že kdybych nevystoupil, jel bych přes Vltavu po mostě, z něhož jsem před několika lety spatřil svoje první reálné pixel shadery. Bylo to před čtyřmi lety, když frčel Morrowind a já měl čerstvě zakoupenou Geforce4ti. Jak jsem tak šel směrem na metro, řekl jsem si, že do těchto končin zase dlouho nezavítám, a obvzlášť teď, když pařím Oblivion, bych si měl onen posvátný okamžik připomenout. Navíc dnes bylo fakt hezky. Otočil jsem se tedy na podpatku, prošel pod viaduktem, okolo cedule s přeškrtnutým panáčkem a nápisem VSTUP ZAKÁZÁN, vedle něhož parkovala policejní hlídka kochající se jarním sluníčkem, a došel až k břehu. Deset minut jsem tam stál, pozoroval plynoucí hladinu a obdivoval její dokonalou plochost, zpestřenou tisícem malinkých vlnek, krásně se lesknoucích v dubnovém odpoledni, a jedním kanoistou-dobrodruhem. Prostě nádhera. Po deseti minutách této uklidňující terapie mě začaly bolet nohy, navíc na mě před barákem čekal kamarád, takže jsem se odebral zpátky na metro. Cestou domů mě přepadly chmurné myšlenky o zklamání z olejovité a neatraktivní vody v Oblivionu, ale takový je holt život, člověk nemůže mít všechno.