Čarodejnice už v sobotu

Že je sobota nejrušnější den v týdnu, to každý zkušený dispečer dobře ví. Když navíc dostanou dovolenou dva lidi současně, zbytek to pěkně odskáče, zejména pokud se někdo dopustí naprosto amatérské chyby, která přivolává průsery stejně spolehlivě, jako zemská gravitace stahuje nudle z nosu. Ano, skutečně jsem na začátku směny prohlásil, že dnes bude klid, protože je hnusně a nikdo jezdit nebude. Jak naivní!

Z fleku předkládám dva Murphyho zákony:
1) Ve chvíli, kdy kolegyně ulevuje své nikotínové potřebě, pocítíte silné nutkání ulevit své potřebě fyziologické, takže na pracovišti dočasně zůstane jediný dispečer. Právě tu chvíli si vybere majitel společnosti, aby provedl namátkovou kontrolu...
2) O dvě hodiny později, pět minut potom co přestanou zběsile zvonit telefony, vy si konečně vydechnete a kolegyně opět pocítí nikotínovou potřebu, se ve dveřích ocitne jiný návštěvník - generální ředitel, a ptá se kolik je práce.


Baba Jaga jezdí Fordem
V salvě značkových případů jsem schytal záručního Forda na severní Moravě, o němž se nemohu nezmínit. Klientka byla zpočátku v klidu, ptala se co pro ni můžeme udělat, že se potřebuje dostat do Ostravy. Jakmile jsem se jen slůvkem zmínil o odtahu, nastalo peklo. Aniž by mě nechala domluvit, začala ryčet jak poraněný Nazgul, že chce náhradní vozidlo, že chce abychom to spravili, že nás dá k soudu, že žádný odtah nechce, co prý si o sobě myslíme, že jsme naprosto neschopní, atd. Ježibabě se zasekl disk a když asi popáté opakovala smyčku vzájemně se vylučujících výhružek a požadavků, byl jsem odhodlán přistoupit ke krajnímu řešení - položení telefonu. To volajícího buď uklidní nebo ještě víc nasere, v případě baby to však nebylo nutné, protože konečně sklapla a nechala mě mluvit. Naštěstí, ona by se totiž neuklidnila. Ačkoliv jsem jí po půl hodině zavřel hubu náhradním vozidlem a služba proběhla v naprostém pořádku, ježibaba si dál mlela svou o tom jak jsme neschopní. Docela lituji odtaháře, který to s ní musel vydržet celou cestu a vyslechnout si ještě horší věci než já. I když je to chlapík otrlá, měl nervy doslova v kýblu. Tak arogantní a zlou svini, pro kterou je slovo čarodejnice lichotkou, jsem už dlouho nezažil. Ta kráva zřejmě nechápala, že se jí snažím pomoct a ne jí zabít, ačkoliv dosáhla přesně opačného výsledku...

Dán s oknem
Současně s babou Jagou jsme obdrželi fax od dánské asistenčky, že mají v Praze klienta s rozbitým okénkem na Peugeotu 307. Ačkoliv v tu chvíli nastal ten nejstrašnější fofr z celého dne, kdy nám klienti volali pomalu i na soukromé mobily, do případu jsme se pustili s takovou vervou, že jsme ho řešili dokonce dva. Kupodivu se zadařilo a pan Dán odjížděl spokojený až na půdu.

Paní Demeterová...
Paní Demeterová mluví s dispečerem
dem: Né dóbry den. Šefko, nejede mi áuto.
dis: A co s tím máte?
dem: Né mótor.
dis: Řekněte mi SPZ a barvu auta.
dem: Né já néúmym čist... (obrací se zřejmě na manžela) Déžó ty dilino, jaka je espezétka!
... Dispečer nabírá zbytek údajů a volá mechanikovi
dis: Dobrý den, potřeboval bych jeden výjezd na paní Demeterovou s Favoritem.
mech: Hm, Demeterka s Favoritem... A je ten Favorit červenej nebo modrej?
dis: Modrej.
mech: Tak ten zásah zrušte, to jsou místní, nemají peníze a otravujou mě každej den...

Baba Jaga číslo dvě
Nevím, zda jsem již publikoval příspěvek o českých a polských emigrantech do Rakouska, nicméně tady je další příklad, že tito lidé patří mezi nejhorší a nejarogantnější chásku pod sluncem. Jen proto, že zdrhli ze své země, si teď myslí, že si na nás čecháčky mohou vyskakovat. V tomto případě šlo o celkem běžnou věc, kvůli které se většinou nikdo nestresuje. Než však vídeňačka českého původu odjela v zapůjčeném voze, kolega si vyslechl něco podobného jako já od babizny s Fordem u Ostravy.

Thank you so much! Have a nice weekend!
Tohle mi říkala štěstím bez sebe angličanka, které jsem sehnal náhradní vozidlo a zachránil dovolenou v Rakousku, kam si s manželem vyrazila v karavanu. Ve Znojmě se jim totiž vysypalo ložisko kola, což je závada v sobotu neřešitelná hlavně proto, že po demontáži kola byla zjištěna celá řada dalších problémů. Vzhledem k tomu, že auto je starší než já, přičemž můj rok výroby je 1981, se opravdu nelze divit... Na tomto případu je vidět, že to jde i po dobrém, bez nadávek a urážek, za což jsem opravdu rád, protože jsem z práce odcházel s dobrým pocitem a na krutobabiznu z rána skoro zapomněl.

Angličani byli poslední komplikovaný zásah toho dne, a nutno podotknout že pro mne i nejzajímavější. Nejenže jsem si pořádně pokecal anglicky, ale taky se telefonicky "potkal" s jedním Italem ve městě Leeds, kde má britská asistenční služba dispečink. To bylo takhle: volá Anglie, prý nějaký Hi, this is Claudio from XYZ..." na což jsem odpověděl zda speakuje taky italian, a on že ano. Dokonce jsem se dozvěděl, že než se před šestatřiceti lety přestěhoval do Anglie, žil v Toskánsku, stejně jako já.

Celkové zhodnocení směny je takové, že ze začátku to byl hnus a horor, samí idioti a děsnej fofr, ale pak se to trochu uklidnilo a když mi angličanka děkovala až na půdu, zapomněl jsem i na tu svini z rána, která člověka tak akorát zjebala za to, že se jí snaží pomoct. Z práce jsem sice odcházel půl hodiny po padla, ale po dlouhé době s dobrý pocitem. Pak už jen večeře, návštěva u půlročního prcka od sestřenice a hurá do postele (ne se sestřenicí). A teď, když dopisuji tento příspěvek, mám taky padla, takže čus!