F.E.A.R. Perseus Mandate - první česká recenze

Tento článek původně vyšel na Hratelně.cz v listopadu 2007. Po zániku serveru jsem ho přemístil na blog.

F.E.A.R. Perseus Mandate // Hodnocení: 65% // Cena: 999,- // Minimální hardware: CPU 2GHz, 1GB RAM, DX9 grafika, 7,5 GB HDD // Lokalizace: titulky // Platforma: PC // Testováno na: PC // Vydavatel: Vivendi/Monolith // Výrobce: Timegate Studios // Žánr: doomovka

Klady: atmosféra; příběh; hratelnost; nápaditější prostředí; herní doba. Zápory: první třetina hry je moc fádní; příliš mnoho lékárniček; zastaralá grafika; 7,5GB na disku – probůh proč?! Verdikt: Perseus Mandate posouvá události F.E.A.R.u zase o kus dál a nabízí zhruba deset hodin takové zábavy, na jakou jsme zvyklí z původní hry.

Paxton Fettel, váš někdejší úhlavní nepřítel, je ve skutečnosti jen malá pecička v kandované třešničce na polárkáči prosyceném záhadou, strachem, nadpřirozenými jevy a hojnými doušky sytě rudého syrupu. Perseus Mandate (dále jen Perseus) začíná stejně jako původní titul, tedy vysláním speciálních jednotek F.E.A.R. do objektu společnosti Armacham, kde se dějí velice podivné věci. Tentokrát se však ocitnete ve druhém týmu a na vaši hlavu padnou zcela jiné starosti než červená holčička v malých šatičkách. Budou to především elitní žoldáci zvaní Nightcrawlers, najatí senátorem aby průser s Armachamem zametli pod koberec. Jenže jak už to tak bývá, věci nejdou podle plánu...

Příběh je silnější stránkou Perseuse a ačkoliv nejde o jihoamerickou telenovelu, díky postupnému zamotávání, prolínání se zážitky prvního F.E.A.R. týmu a faktu, že nitky zápletky začnou dávat smysl až ke konci, si udrží vaši pozornost a rozhodně toho vysvětlí víc, než zmatečný Extraction Point.

Velké a malé prostory
Oproti prvnímu datadisku se výrazně zlepšila i nápaditost prostředí a prvky jdoucí s ní ruku v ruce, tedy atmosféra a hratelnost. Hádáme však, že se tvůrci z chyb kolegů poučili až když měli hotové první tři kapitoly; právě začátkem té čtvrté totiž dojde k doslova explozivní změně a vy se z nudných a fádních kanceláří, vyschlých stok a garáží bez špetky atmosféry přesunete do sto let staré, nějakým zázrakem v podzemí zakonzervované obytné čtvrti, kde strašidla dávají dobrou noc. Hutné přestřelky proběhnou i na zchátralém vlakovém seřadišti, v opuštěném dolu, stanici metra či v ultra-moderním vědeckém komplexu hluboko pod zemí, kde pitevní stoly září čistotou jak od mistra Propra, podlaha je posetá více či méně rozloženými částmi lidských těl a za krví flekatými okny se těch mrtvol válí ještě víc. Nejásejte však předčasně, pořád jde jen a pouze o lineární úzké chodby, na jaké jsme u F.E.A.R.u zvyklí.

Nebudou chybět ani lekavé momenty, ačkoliv dnes už ztrácejí své kouzlo, a přestřelky se skupinami vydrslých nepřátel, s nimiž si bez bullet-timu stěží škrtnete. To platí především pro nový typ zmetka, schopného uskakovat, zrychlovat, odrážet se od stěn, házet přitom granáty a vydržet hodně, opravdu hodně zásahů. Nutno však dodat, že propracovanosti původního F.E.A.R.u tyto střety nedosahují. Přijdou nám nahodilejší, postrádají možnost si s protivníky „hrát“ a pocit napětí či radost z dobře vykonané práce kazí všudypřítomné, doslova přemršeně rozházené lékárničky, munice a kevlary, kvůli nimž se nemusíte vůbec snažit o precizní provedení soubojů.

Kvéry a tak různě
Nová pracovní skupina, zmínění Nightcrawlers, přináší několik věcí. V některých pasážích hry budou proti vám, avšak i proti sobě samým, stát hned tři skupiny nepřátel (žoldáci, replikanti a ochranka ATC) a po vzoru starého dobrého Dooma si to navzájem pořádně rozdávat. Velice efektní je pak průchod chodbami, kde se zjevně dobojovalo – podlaha posetá mrtvými replikanty, ve zdech díry po kulkách jak ve sloní řiti a všude krve jak z vykuchaného stáda hrochů. Příchod nového hráče na pole strachu znamená i tři nové kvéry – K3-BT Grenade Launcher (smrtonosnější granátomet), V7 Advanced Rifle (vylepšený samopal s optikou) a Lightning Arc Weapon (obdoba railgunu, jehož volty si najdou cestu do srdcí nepřátel). V kombinaci se starým známým hřebíkometem či lejzrometem je to smrtící arzenál. A když pak z vraku vrtulníku zachráníte rotační kulomet...

Graficky slabé?
Šedá, tmavá a nevýrazná až starobylá, tak by se dala popsat vizuální stránka Perseuse. Otázkou je proč, a co s tím. Jsme snad natolik zhýčkaní moderní grafikou, že engine z něhož jsme ještě před dvěma lety slintali nám už nevoní? Možná byla chyba těsně předtím pařit Timeshift a Stranglehold, možná je technologie z roku 2005 skutečně out-of-date (leč stejně starý Quake 4 vypadá pořád skvěle), ale nejspíš je omšelá a tmavá grafika přesně to, co F.E.A.R. charakterizuje. Ostatně jde přece o horor založený na temných, tichých a nehostinných zákoutích, kontrastujících s hektolitry krve a při hutných přestřelkách neprostupnými mračny prachu, zvyšujících napětí ze soubojů. Problém je, že dneska už to málokoho osloví a kdysi originální vzezření je spíše na škodu, protože F.E.A.R. působí jako vykopávka. Na druhou stranu, grafika není u hororu všechno, což jasně dokazuje třeba Jericho.

Rekapitulace
Perseus Mandate, samostatně spustitelný datadisk, je nachlup to samé co dva roky starý F.E.A.R., jen s pozměněným příběhem a hrstkou inovací. Stejná hratelnost, stejná herní doba, stejná grafika. Jenže dva roky jsou v herním světě dlouhá doba a na tomto titulu je to setsakramentsky znát, hlavně po vizuální stránce. Jediné, čím se Perseus vyrovná těm nejmodernějším titulům, je naprosto nepochopitelná rozloha – schramstne vám sedm a půl giga na disku!