Hovězí hody

Dlouho jsem nic pořádně nenapsal a ještě déle to nebylo nic ryze kulinářského, ovšem po tomto víkendu je nejlepší příležitost jak to napravit, obzvlášť teď v čase oběda. Ta příležitost se jmenuje Dvě A Půl Kila Hovězí Kýty, což je opravdu HODNĚ masa!

Už nějakou dobu mi tento potravinový skvost ležel v mrazáku a já se pořád nemohl dokopat k jeho zpracování. Hlavně proto, že jakmile bych ho rozmrazil, musel bych ho zpracovat celý, jinak by se zkazil. S trochou plánování a improvizace se dobrá věc zadařila. Plán byl původně rozdělen na dvě části, polívka a guláš, jenže toho masa bylo fakt hodně...

Hovězí vývar, cibule, česnek, mrkev, nudle. Toť základ jednoduché ale velice dobré polévky. Sice jsem trochu předimenzoval kořenící proces, hlavně co se týká pepře, ale nakonec to nebylo na škodu. Po hrnci polévky se slehla zem během chvilky.

Ovšem uvařit polévku, to svede každý. Zato guláš. Zprvu trochu nejistě jsem nakrájel maso a vážně dilematizoval, co udělat s tím zbytkem co se do hrnce prostě nevejde. Nakonec jsem tři krásné plátky odložil do lednice a rozhodnutí nechal na později. Teď se musím věnovat gulášku. Částečně jsem si nechal poradit, částečně využil okoukaných metod (poprvé jsem zalitoval, že vždycky když matka vařila, já seděl zády a místo do sporáku čuměl do monitoru, dokud mi na stůl nepřistál talíř s hotovým pokrmem). Zajímavé je například nastrouhat tam trochu mrkve, čehož jsem byl svědkem v létě, a to jak očitým tak degustačním. Velké váhání jsem měl ohledně doprovodu ke guláši. Rýži nebo brambory? Škrábat se mi s nimi nechtělo, navíc bylo jasné že v hrnci nebude místo a další velký tu nemáme, a rýži jsem pro změnu musel dojít koupit, což byla ještě horší varianta. Nakonec se ukázalo, že v hrnci přece jen místo je a bylo rozhodnuto. Jelikož jsem guláš vařil poprvé v životě (polívku ostatně taky), pro jistotu jsem pozval kamarády na degustaci. Inu, Slovenka remcala že tam je moc kmínu, zato Moravák prý takhle rychle nikdy nejedl a ještě si přidal. Trochu váhavě se do měkoučkého masa zakusoval Michal, ale to přičítám jeho bolavým zubům. No a pak jsem se do jídla pustil i já a bylo po guláši. Opravdu se zadařilo, rodiče by na mě byli hrdí! A to jsem si až donedávna myslel, že jsem ani od jednoho kuchařské geny nezdědil...

Ovšem to není konec. V lednici pořád zelo dobré půl kila masa vyžadující rychlé zpracování. Ty krásné plátky mi bylo líto krájet na další guláš nebo na čínu, proto jsem se rozhodl využít i troubu. Kdo zná moje kuřecí prsa nakládaná alá chata, umí si představit jak to asi vypadalo. Hromada cibule, česneku, nějaké to kořeníčko, zamíchat v oleji a ponořit maso na pár dní. Přesněji do dnešního rána. Dnes ráno přišla poslední fáze operace Kýta a já si ještě stále vybavuji slovo "chuťový" ve spojení s orgasmem. A ta bramborová kaše, pro níž jsem se rozhodl na poslední chvíli, při zjištění že jsou brambory moc rozvařené...

Sakra, člověk by měl slintat před jídlem, tak proč já slintám i po něm?