Nirvána jménem Classic Doom

Od třetího Dooma si mnoho hráčů slibovalo majestátní comeback, remake zakladatele žánru a nástupce hodného pro praotce všech doomovek (neřešme teď Wolfensteina a spol.), ovšem ID soft nám dal něco úplně jiného. Dal nám skvělou pařbu ze které si mnozí sedli na židli, o to silněji však zabolelo zklamání z absence toho, o čem tolik hráčů léta snilo – o novém Doomovi po vzoru staré klasiky. Proto dnes pěji ódy na autory jednoho z nejgeniálnějších modů, jaké jsem kdy hrál. Satisfakce se jmenuje Classic Doom 3!

Po letech jsem si pustil Doom 3 a moc mě nebavil. Vlastně to už po hodině hraní byla nuda, navzdory pozdní noční hodině a atmosféře která neztratila nic ze svého lesku. O půlnoci jsem však nainstaloval Classic Doom 3 a čelist mi spadla do klína. Totální konsternace, absolutní pocit štěstí a dojem, že místo v pekle jsem se ocitl v ráji. Takové byly moje dojmy, když jsem se objevil na místě, kde jsem již tolikrát stanul při započetí nové kampaně mého milovaného Dooma. Tentokrát však byl začátek mapy Hangar jiný - byl kompletně převeden do Doom3 enginu. A celá první epizoda s ním.

Představte si to blaho, úplně jsem zapomněl že koukám na grafiku z roku 2004 a totálně se ponořil do atmosféry mnohem starší, do toho geniálního level designu z časů dávno minulých, a s permanentně stisknutým tlačítkem "sprint" se jal prohánět po tolikrát pokořených mapách, kosit zmetky jako za starých časů, v nádherně moderním grafickém podání spatřovat místa, která mě viděla vyrůstat z chlapce v muže, která mi pomohla dospět a kvůli kterým jsem si před mnoha lety koupil počítač! Neumím dostatečně barvitě popsat svoje pocity z té paradiziakální situace, ale bylo to nefalšované blaho. Jen si to představte, hrát staronové, tak dobře známé mapy, bez přemýšlení po paměti otevírat tajná místa, kosit desítky zmetků jako by byli plevel pod čepelí kosy, a do toho slyšet nádherné tóny soundtracku z Něho, z krále všech doomovek, jehož jméno je nesmazatelně zapsáno do historie a do životů tolika hráčů. DOOM.

Je to jedna z nejhezčích herních událostí, jaké mě za posledních pár let potkaly, a to navzdory drobným zklamáním, která s sebou tento geniální remake přináší. V prvé řadě bylo nutné změnit tak hluboce zakořeněnou taktiku boje, protože AI je pochopitelně úplně jinde. Dále jsou to zbraně, které taky neodpovídají těm původním. Brokovnice byla upravena tak, aby se své předchůdkyni co nejvíc podobala po stránce účinnosti, proto je ze všech kvérů nejpoužitelnější. To samé se už bohužel nedá říct o rotačáku, jenž je hrozně slabý a skoro nepoužitelný, což bohužel platí i o motorovce. Rozřezávat neozbrojené zombíky je sice orgastická kratochvíle, jenže jich nepotkáte ani tolik, co poslanců ve sněmovně v čase oběda. Motorové kratochvíli neprospívá ani fakt, že jít na prase s pilou je v Classic Doom 3 skutečně nemoudré. Samozřejmě i nepřátel je miň, hlavně prasat, přesto je však vidět, že i s Doom3 enginem to jde. Mnohačetné skupiny impů a vojáků se na vás budou vrhat každou chvíli. A v tajném kole pak čeká malé překvapení...
Toužíte-li po fantastickém herním zážitku, zahrajte si Classic Doom 3 (pokud by link nefungoval, tady je přímý download z Filefront.com). Ke spuštění potřebujete patch 1.3.1 pro Doom 3.