Vytunelovaná pomoc motoristům - část čtvrtá

Konec všeho dobrého
Dispečink ABA končí svou činnost, já po pěti letech odcházím ze svého prvního zaměstnání a ABA jde pomalu ale jistě do kytek. V prvním, druhém a třetím díle tohoto seriálu jste se mohli dočíst, jak a proč z firmy odešlo tolik lidí, jak zkorumpovaní politici pomohli firmě do rakve, co je zač soudruh Vaníček a jaké praktiky vládnou v jeho firmě. Přeji příjemné čtení závěrečné kapitoly.

Rozsudek, poprava, šmitec
Těsně před koncem měsíce, tak abychom byli postaveni před hotovou věc a neměli čas na rozmyšlenou, si nás po jednom zavolal ředitel a obeznámil se zásadním rozhodnutím představenstva: dispečinky ABA a ÚAMK v jedno budou spojeny, a to s platností od 1.7.2006. Jako posilu si k "jednání" přizval dva kolegy, statné chlapy kolem padesátky s vojenskou minulostí, a společně s nimi se nám jal vysvětlovat podrobnosti.

Med kolem huby, aneb trochu obchodních žvástů
Ředitel tehdy pronesl zhruba toto: Pro Abu to bude přínos, získá totiž přístup k mezinárodním asociacím jako ARC, FIA, apod., jichž je ÚAMK členem a ABA není, takže dostane víc zakázek (Pozn.: ABA taky bývala členem, dokud se jí kvůli ÚAMKu nezřekl Autoklub ČR), má to však jeden háček. Dispečink ABA v praxi zanikne a ÚAMK ho bude pro Abu dělat dodavatelsky. Vyžaduje to váš přechod do zaměstnaneckého poměru s ÚAMKem, takže pokud souhlasíte, tady máte k podepsání výpověď dohodou u jedné a novou pracovní smlouvu u druhé firmy.
Přestože jsem byl dávno rozhodnutý (protisměna byla na pohovoru o pár dní dřív a samozřejmě ve vší tajnosti varovala kolegy), smlouvu jsem si pročetl a vznesl pár otázek, protože mě upřímně zajímalo, jak to mají vymyšlené. K tomu většímu počtu zakázek pro Abu dodám, že v uvedeném období jsme již měli přikázáno lifrovat všechny klienty s nákladními vozidly na dispečink Servis 24, spadající pod ÚAMK

Já: hm, a není sloučení dispečinků v přímém rozporu s podmínkami, které antimonopolní úřad určil při prodeji?
Ř: (evidentně naštvaně) není! Dispečink přece bude existovat dál, ale nebude mít zaměstnance a ÚAMK to pro něj bude dělat dodavatelsky.
Já: jo, takže papírově to máte vymyšlený...
Já: jak to bude s evidencí zásahů a zpracováváním zakázek? Oba dispečinky pracují úplně jinak.
Ř: ABA přejde na náš Compekon, který upravíme a zakomponujeme do něj funkce ProAssistu (Compekon, ProAssist - systémy evidence zakázek).
Pozn. ProAssist stál tři čtvrtě milionu a po dvou letech úprav a vylepšování (které taky nebyly zadarmo) je to moderní software, s nímž je radost pracovat. Oproti tomu Complikon je účetní program upravený pro potřeby dispečinku, jenž se v porovnání s Proassistem rovná pazourku. Existují reálné důvody, proč se ÚAMK musel vzdát ProAssistu, neexistuje však nic, co by omluvilo tu hroznou fušeřinu programátorů, jenž měli za úkol nápady z něj vykradené nastrkat do Complikonu. To už je ale jiná kapitola, která můj život (naštěstí!) minula o jeden den. Zato nešťastníci co se upsali ÚAMKu, ti řvali.
Já: tady v té nové smlouvě vidím služební cesty do zahraničí, ohodnocení dle pracovních výsledků a další zajímavosti. To se týká i dispečerů?
Ř: samozřejmě, ale jen těch nejlepších!
Při této větě mi významně zíral do očí, asi se mě snažil zhypnotizovat. Dispečeři z ÚAMKu se pak hlasitě smáli, že žádnou odměnu v životě nedostali, natož aby někam služebně jeli.
Já: jako vedoucí směny mám 14 dní denní a 14 dní noční, což je naprosto ubíjející režim a opravdu mě to ničí. Když podepíšu, budu mít míň nočních?
Ř: podepište a budeme se bavit dál...
Rozhovor byl obsáhlejší, ale tohle mi stačilo k jeho ukončení. Expresivně jsem vyjádřil svůj nesouhlas s tím svinstvem a krátký monolog zakončil slovem: "nepodepíšu". Ředitel promptně vytáhl jiný papír a se slovy "v tomto případě podepište tohle" mi podal výpověď "z organizačních důvodů", znějící asi takto "stal jste se pro firmu nadbytečným a proto máte padáka". Čert vem slovíčkaření, mě zajímala tříměsíční výpovědní lhůta a dvouměsíční odstupné. Škoda, že se v takovýchhle situacích vždycky hrozně roztrémím. Nemohl jsem to skoro ani podepsat jak se mi třásla ruka, přitom jsem byl psychicky v pořádku, šel jsem tam již pevně rozhodnut, věděl jsem co mě čeká a rozhodně mi nehrozilo nic víc, než tučné odstupné na které jsem se těšil. Možná to bylo složením "přesvědčovací komise". Kdybyste viděli ty tři chlapy jak tam seděli, zírali na mě jak inkvizitoři a přitom mazali med kolem huby jak pilné včeličky, protože mě potřebovali, taky byste nevěděli na čem jste.

Ádio Abo, měl jsem tě rád, aneb čas udělat Vaníčkovi pápá
Nakonec jim nekývlo pět lidí, z nichž dva jsem (aspoň myslím) částečně přesvědčil já a šestého bohužel uplatili zpátky nedodrženým slibem, že mu zvednou prachy hned a ne až za půl roku. Fakt je, že někteří z nás dostali dobrou finanční nabídku, jeden kolega si třeba přilepšil o pět tisíc. Jiným však nepřidali ani korunu, někomu snad dokonce ubrali, a mně by tak akorát dorovnali příplatky, které mi sebrali na začátku roku (stravenky, angličtina, italština).

A hlásit se do telefonu jako dispečink ÚAMK? To by mě hanba fackovala!!!

Zbývající tři měsíce proběhly v klidu. ABA postupně přicházela o klienty (ÚAMK a konkurence je naopak získávali), zklamaní smluvní partneři se zbavovali polepů ABA na odtahovkách, TV Nova odvysílala ostrou, leč pravdivou reportáž o panu Vaníčkovi, zkorumpovaných úřednících a zbídačeném stavu firmy, a já dával najevo své znechucení například tričkem s nápisem ABAMK 2470 (symbolem směšného spojení mezi ABA1240 a ÚAMK1230). V návalu práce a věčných hádek se slovenskou kolegyní jsem však neměl moc času myslet na to, že brzy skončím. Teprve 30.6., deset minut před padla, jsem si pořádně uvědomil, že se do firmy, která mi pět let dávala práci a kterou jsem měl rád, už nikdy nevrátím, protože jí ta ZK#!*×ENÁ bolševická svině tuneluje! A vážně mi v tu chvíli nebylo do skoku.
Z pěti odejduvších lidí jsem v asistenčních službách zůstal jen já, i když pouze krátkodobě. Šel jsem na tři měsíce na ACA 1213 (Charouzova nová firma), s tím že pak odjedu do Anglie a vystřídá mě někdo z bývalých kolegů, což se 1.10. taky stalo. Z ABAMKu mezitím odešli další lidi a když se venku rozkoukali, poznali jaké to je vysvobození, nemuset každý den řešit stupidní problémy s nefunkční evidencí zásahů, permanentním nedostatkem dispečerů, neschopným vedením, a hlavně nemuset přihlížet pomalé likvidaci kdysi prosperující firmy, která by strčila do kapsy deset ÚAMKů. Škoda jen, že udělali tu chybu a neodešli hned, když mohli dostat solidní odstupné, připravit toho zmetka o nemalé finanční prostředky a vyhnout se bordelu, jenž následoval po prvním červenci a stále trvá a trvá a trvá a je čím dál tím větší.

Bahleda
Pár týdnů před dnem D to psychicky nevydržel kolega starající se o spojení Proassistu s Complikonem a dal taky výpověď. Sehnal si práci u nějaké počítačové firmy a pár měsíců tam vydržel, vůbec mě však nepřekvapilo zjištění, že se dneska hlásí do telefonu "Global Assistance, dobrý den". Migrace pracovních sil v rámci oboru je prostě věčná, aneb dispečerem jsi a dispečerem zůstaneš, i kdyby se Vaníčkové za šourky tahali. Zasvěceným ještě připomenu čelákovický syndikát, ale to je jiná kapitola.

Dovětek
Samozřejmě se najdou i lidé, kteří z oboru odešli úplně, ale hlavně kvůli vlastním hrubým průserům, pro které byli hrubě vyhozeni z několika zaměstnání a pochopili, že s jejich vysokými ambicemi a hrubou disciplínou tudy cesta nevede. Z odvyprávěného příběhu jste asi pochopili, že práci dispečera mám rád a že mi dala hodně do života. Odjezd do Anglie za touto kapitolou udělal tlustou čáru, ale kdo ví, jestli se jednoho dne v telefonu neozve "Hi, this is Jirka from Royal Automobile Club."...