Londýnské počasí - apríl celý rok - část druhá

Dneska bylo klimakterium vstřícnější. Ráno mě nevzbudil buchot kapek na okno, cesta do práce byla po suché silnici mnohem příjemnější a začátek šichty se suchým zadkem taktéž. Před krátkou sprškou okolo osmé jsem stihnul včas vytasit pláštěnku a ještě se schovat na zastávku, a pak už to bylo až do dvanácti leháro. Sluníčko se v pěti až desetiminutových intervalech střídalo s černými mračny, vál však jen slabý větřík a vody všeho všudy asi tak zhruba tři až čtyři kapky. Pak přišlo poledne, já měl práci hotovou a jako obvykle se přemístil do Roundwood parku, usadil se na lavičku, vyhrnul nohavice (triko jsem si nechal, na opalování byla moc zima), rozbalil sušenky a otevřel knížku (Terry Pratchet - Wintersmith). Po dvou stránkách a půlce sušenek jsem s údivem vzhledl abych zjistil, co je příčinou náhlého snížení viditelnosti. Byl to mrak. Velký mrak. Temný mrak. Hodně temný a velký mrak. Než jsem dočetl odstavec, první kapky už mi smáčely plešatící hlavu. Takže rychle všechno sbalit, srolovat zpátky nohavice ať mi nezmoknou nohy a... a kurva! To je slejvák jak svině, během minuty jsem durch, schovat se pod nejvyšší strom nepomáhá. Postupně přebíhám od stromu ke stromu směrem k zastřešenému bistru, kam se ti chytřejší už dávno schovali, a s lítostí zjišťuji že to není jako sbírání checkpointů ve videohře, jako skákání přes plošinky, kde ta nová je vždy suchá a můžu se tam na chvíli schovat. V altánku pokračuji v četbě a jakmile přestávají padat provazy vody, odebírám se k barrow, abych se převlékl do suchého trika, vzal si mikinu a navlékl pláštěnku. Jen co obnažím svoji sweeperskou hruď, slejvák začíná nanovo... Pláštěnku jsem sice stihl, kalhoty mám ale totálně durch. No co, teď už nemá smysl si něco nalhávat, prostě jsem zmoknul jak hadr v kýblu s vodou, takže se jde na depo a pak hurá v té sprše na kole domů. Na depu zjišťuji evidentní fakt - všechny kolegy potkal stejný osud, jenže oni se teď budou zmáčení pařit v autobuse, zatímco já si ty povolené kohoutky užiju naplno. I když... neužiju, mraky se dekují a přichází slunéčko. A jak se ta voda teď bude krásně odpařovat, jaké to krásné dusno se nám vytvoří... hurá!