Boiling Point: Road to Hell - pekelně negativistická recenze

Tento článek původně vyšel v prosinci 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Po dohrání Boiling Pointu jsem chtěl napsat pár slov do Pařanského deníčku, v záchvatu inspirace se z toho však vyklubala víc než dvoustránková mega-recenze. Byla by škoda ji zbůhdarma nezveřejnit, takže to berte jako vánoční dárek a snad i dobré počtení.

• Hratelnost: 70%
• Grafika: 60%
• Zvuk: 60%
• Celkem: 69%

Tuto hru jsem testoval už na jaře, kdy vyšla anglická verze, recenzoval jsem ji, avšak nebylo dost času na hloubkový rozbor. Z toho co jsem tehdy zjistil se mi hra líbila a přifařil jsem ji 78%. Dneska, poté co jsem u ní strávil desítky hodin a zanedbal i zaplacení složenky za internet, bych jí dal o něco méně. Má sice řadu výhod, zejména poměr cena/kvalita/herní doba je velice vyvážený, ale skýtá dost výrazné a nepřehlédnutelné vady, o nichž napíšu pár vět. Neberte to jako zaujatou a čistě negativistickou recenzi, hra se mi fakt líbila, jinak bych u ní nemohl strávit dvacet hodin bez přestávky, a to ještě po noční šichtě, ovšem nemohu se nezmínit o hlavních rysech, jako je totální zabugovanost, technická slabota a extrémní stereotyp.

Arnold Voosloo je Saul Mayers.
A to se vyplatí!
Známý záporňák z Mumie, zvaný tuším Baphomet, Kulomet, Imho-tep, Harry Potter nebo tak nějak, respektive jeho herec, propůjčil svou tvář hlavnímu hrdinovi Boiling Pointu, jenž se vydal do jižní Ameriky zachránit svou dceru Lízinku, která se jakožto investigativní novinářka rozhodla napsat reportáž o tamních drogových lordech, a evidentně se jí to vymklo z rukou. Jako inspiraci si autoři zvolili Bolivii, pak ji zřejmě z politických důvodů přejmenovali na fiktivní Realii, a o to víc mě pobavil jeden dialog, kde Myersova bývalá choť běduje, proč ten trotl posílal jejich dceru zrovna do Bolívie.

Saulu Myersovi se dostalo té pocty, že byl obohacen o lehký, spíše symbolický RPG prvek. Kromě závislosti na drogách, adrenalinu a alkoholu může hráč přímo ovlivnit jen spánek, což znamená, že až ho Saulovo neustálé zívání dostatečně zprudí, nechá ho na chvíli usnout za volantem. Ostatní položky, jako schopnost používat jednotlivé druhy zbraní, dovednost při jejich upgradování nebo umění nenechat se oškubat od obchodníků, se samy vylepšují postupným používáním. Stejně je na tom nejklasičtější a všem RPG hrdinům dobře známá síla, neboli strength, na níž závisí nikoliv síla úderu obouručákem, nýbrž počet unesených kilogramů.

Opakování matka moudrosti
Mise jsou na jedno brdo. V podstatě neděláte nic jiného, než že v bodu A naberete úkol, dopravíte se do bodu B, všechny postřílíte, načež: za A někoho osvobodíte, za B někoho odděláte, za C něco zničíte, většinou auto/tank/vrtulník a výjimečně nějakou budovu, abyste se nakonec vrátili do bodu A pro finanční odměnu a další úkol. Což o to, přestřelky jsou ohromně zábavné a kosit zmetky velmi uspokojující, nicméně když to děláte po sto padesáté, už to není ono. Časem si je totiž přestanete vychutnávat, hlavně kvůli nedokonalosti herního systému, jenž zabíjí veškeré pokusy o taktizování, stealth a podobně. Nevím na co je tichá pistole, tichá munice do sniperky (zřejmě náhrada za neexistující tlumič), nůž, kuše a možnost plížení, když se stačí dotknout jednoho zmetka a ví o vás celá obora. To samé platí pro situace, kdy máte něco ukrást – i když jste v místnosti sami, nikdo vás nevidí ani neslyší a jste s danou frakcí v přátelském vztahu, stačí sebrat inkriminovaný předmět a rázem po vás jdou jako slepice po flusu. Paradoxně bezproblémová je však likvidace techniky. Máte-li za úkol zničit třeba vrtulník zaparkovaný ve vojenském hangáru a jste s armádou kamarádi, klidně do něj před očima všech napalte raketu, a nikdo nehne brvou, pokud exploze omylem někoho nezraní. Celá situace je natolik absurdní, že ve spřátelené základně se bez povšimnutí dostanete až ke kýženému cíli, jenže pak se stejně musíte stejně prostřílet ven, což je obtížnější než z dálky vyčistit cestu skrz hledí pušky.

Prodejná děvka s kulometem
Co se týče vztahů s jednotlivými zájmovými skupinami (vláda, potažmo armáda, revolucionáři čili guerilla, mafie, indiáni, banditi, civilisti a CIA), ty kolísají od neutrálních přes velmi přátelské až po otevřenou nenávist, na čemž krom výše úplatků závisí to, zda po vás ten či onen střílí na potkání nebo ne. Za vším vězí politika, a tak si zabitím vojáka získáte přízeň banditů, revolucionářů a mafie, zatímco skon komunistického přívržence revoluce potěší pochopitelně vládu, ale taky banditu a mafiána. Stav vztahů si můžete kdykoliv ověřit v příslušné tabulce. Na první pohled se to jeví jako vydařený herní aspekt, ovšem pravda je jinde. Jelikož hra absolutně postrádá zpětnou vazbu, vaše činy nemají na celkový vývoj pražádný vliv. Nemusíte se nutně přidávat pouze k jedné straně a bojovat proti ostatním, ale můžete klidně udělat úplně všechny úkoly ve hře. Po splnění armádních misí vás bude mafie i guerilla nenávidět, stačí však postřílet pár vojáků a je to jinak, takže vaše vztahy se budou točit jako korouhvička.

Ať děláte pro kohokoliv, děláte stále to samé. Mafie vás požádá, abyste infiltrovali vojenskou základnu a ukradli důležité dokumenty nebo zničili armádní konvoj, chystající se zaútočit na mafiánské letiště, načež vás guerilla, světe div se, požádá abyste infiltrovali vojenskou základnu a ukradli důležité dokumenty nebo zničili mafiánský konvoj, chystající se zaútočit na revoluční velitelství. Menší zpestření přinese možnost ovládat letadlo, člun a několik druhů vrtulníků, ale žádná sláva to není. Nenápadité úkoly korunuje fakt, že vaše činy nemají na okolní svět absolutně žádný vliv. Cokoliv uděláte se totiž vztahuje jen na tu konkrétní akci, a po chvilce se vše vrátí do původního stavu. Rozstřílíte-li na cucky osádku vojenské základny i s velitelem, za pár minut budou všichni zpátky jako by se nic nestalo. To samé platí, pokud naládujete kilo semtexu do policejní stanice nebo zničíte mafiánskou protileteckou obranu. Objeví se hláška "mission complete" a barák stojí dál. Nikdy nikdo neřekne: "hele, tys dělal pro toho a zabils nám vůdce, nemáme tě rádi". Trochu odlišná, bohužel však extrémně krátká, je dějová linie, jež se dá dohrát za pár hodin. Prodlouží ji pouze nutnost získávat peníze na úplatky plněním vedlejších úkolů.

Galony zbytečně projetého benzínu
Autory opěvovaná rozlezlost herní plochy, čítající desítky kilometrů čtverečních, není nic jiného než ohavně nafouknutá bublina, která stejně jako v Dungeon Lords znamená hodiny a hodiny cestování prázdnou, neměnnou a naprosto zbytečnou krajinou, v tomto případě tropickým pralesem. Chvála Velkému Pařanovi za to, že je tu mapa a některé prostředky mají tempomat. Nemáte-li mladšího otroka, chci říct sourozence, u pěšitúry se neobejdete bez patřičně těžkého předmětu, v mém případě lahve od piva, kterým byste zatížili klávesu pro chůzi vpřed, abyste u toho nemuseli sedět a mohli si uvařit oběd, vyvenčit psa nebo dojít pro další pivo. Při těch hodinách proplýtvaných nudným cestováním jsem si říkal, kolik her bych za tu dobu mohl dohrát, a nostalgicky vzpomínal na Morrowind a GTA, kde každá cesta znamenala zábavu a dobrodružství. V Boiling Pointu nehrozí, že byste si udělali neplánovaný výlet do nově objeveného dungeonu, nebo během cesty vystřídali několik druhů vozidel včetně tahače s návěsem, motorky a horského kola. Z necelých deseti typů aut jsou použitelné asi tak tři. Vrtulník, letadlo nebo člun získáte jen pro určité mise nebo na patřičně odlehlých místech.

K vozidlům ještě dodám, že potěší takové blbinky jako používání světlometů, nutnost tankovat benzín a možnost návštěvy autoservisu. Tyto serepetičky jsou kupodivu důležité, jelikož auto má neomezený úložný prostor a budete si v něm vozit veškerý majetek který zrovna nepotřebujete, proto bude ve vašem zájmu, aby se auto mělo jako v bavlnce. V kufru proto nesmí chybět ani záložní kanystr a rezerva, kterou si Saul umí přehodit sám (kéž by i v reálu trvala výměna kola půl vteřiny).

Kontrolní otázka: jakou kadenci má samopal AK47?
Šoudruži, to vím naprošto pšešně: RA-TA-TA-TA-TA!
Mafiánský kvér, útočná puška M16, komoušské ákáčko a šestiranný kolt. Výběrové řízení pana Myerse vyhrává indiánský oštěp. Teď ale vážně: zapomeňte na nevalnou kvalitu ruských a ukrajinských her a pomyslete na to, co tyto národy již za studené války zvládaly na jedničku s rudou hvězdičkou. Jsou to zbraně. I přes nepříliš detailní grafiku mají po vizuální stránce vysokou dávku opravdovosti, a držet v ruce některé kousky mi dodávalo skutečný pocit sucha a bezpečí. Kvůli nedokonalé fyzice a dalším faktorům jsem nakonec zůstal u komba AK47 vs. Steir a byl jsem king, ovšem až po použití všech možných upgradů (zásobník, rychlost přebíjení, kadence, dosah). Slyšte, jak se to stalo: na začátku jsem nic neuměl, neměl jsem peníze a nemohl si koupit štěkajícího psa u obchodníka, takže jsem byl odkázán na to, co dům, resp. mrtvý bandita dal – opotřebovaný a neúčinný revolver. U dalších zmetků jsem pak našel o něco méně neúčinnou brokovnici a samopal, ovšem zasekávání nábojů, nulový efekt na blízko i na dálku, poměrně problematické doplňování zdraví a nevyvážený poměr stisků tlačítka "střílej" a "quickloaduj" mne utvrdily v tom, že bych se měl specializovat na tichou likvidaci z bezpečné vzdálenosti, tj. sniperkou s tlumičem. Vynaložil jsem nemalou finanční částku a pořídil Dragunovku, ovšem naivní vize jak ležím na kopci, v ruce třímám smrticí železo a rozdávám headshoty jak Mikuláš čokoládu, se rozplynula pod náporem husté vegetace, prapodivné AI a ještě prapodivnějšího fyzikálního enginu (adepta na včeličku zachránil neviditelný list stromu). Vrátil jsem se tedy k onomu překupníkovi a sniperku vyměnil za výše zmíněné kombo dvou samopalů. Od té chvíle se věci odvíjely jen a jen v můj prospěch.

• Camera & Remote microfon – v rámci některých úkolů vyfasujete foťák a odposlouchávací zařízení.
• Knife – pichy pichy do krku, a seš mrtvej.
• Grenades – vhodit granát do uzavřené místnosti plné vojáků je čin, jenž může navodit orgasmus, zvlášť pokud cestou někoho praští do kebule.
• TNT – dynamit jsem za celou hru využil dvakrát, a to na splnění demoliční mise.
• Colt Anaconda – šestiranný revolver ve službách banditů používá náboje magnum 44mm, a je k ničemu.
• Desert Eagle – klasický amputovač s kalibrem 50mm.
• PSS – malá neslyšná pistolka původem ze Sovětského Svazu, oblíbená mezi agenty KGB. Funguje jen nablízko.
• Crossbow – kuši s optikou jsem nezkoušel, ale vzhledem ke zkušenostem s pokusy o stealth a použití sniperky si nedělám žádné iluze.
• UZI akimbo – dvojice UZI má slušný účinek, ale docela to kope, zabírá půlku obrazovky a není to zkrátka ono, o naprosté absenci 9mm munice ve volné přírodě nemluvě.
• Remington – pumpovací brokovnice kalibr 12 je použitelná jen s notnou dávkou cviku a štěstí.
• AK-47, můj miláášššééék! Perfektní vizuální zpracování, energický zvuk úderníku trhající realitu vejpůl, a smrtící účinek na krátkou, střední a s trochou cviku i velkou vzdálenost. Kromě standardní 7,62x39mm je k disposici ještě průrazná (armor piercing) a výbušná (dum-dum) munice.
• Steir AUG – všem CSkářům dobře známý Bull-pup je dokonalý samopal s dokonalou optikou a poslouží mnohem lépe než sniperka, s trochou cviku totiž na jeden výstřel sejme i hodně vzdálený cíl, a to bez nutnosti přebíjet po každém výstřelu. Používá standardní střelivo 5,56x45mm.
• IMBEL – nekvalitní a pramálo účinný kvér původem z Brazílie používá mafie a slouží jen jako zdroj 5,56x45mm munice.
• M16-A1 – tradiční zbraň americké armády má solidní účinek a elegantní podlouhlý tvar vycházející z předchozích modelů útočných pušek M1 Garand a M14. Dvacetiranný zásobník dlouho nevydrží, proto i tenhle kvér poslouží spíš jako zdroj 5,56x45mm střeliva.
• Battle rifle – tento kvér mi silně připomíná automatickou brokovnici Jackhammer z Project IGI, ale jen vzhledem. Jinak platí to samé co pro M16.
• Dragunov – vzhled dragunovky je jedním slovem úžasný, bohužel se to nedá říct i o účinku, za což může divný fyzikální model. Možná s trochou praxe...
• M79 – granátomet má jednu velkou nevýhodu, a sice že se vystřelené granáty odrážejí.
• RPG-18 – impozantní trubka na likvidaci pojízdné techniky vypadá skvěle, ale využijete ji minimálně.
• PZRK IGLA 2M – aneb AA missile, neboli protiletecký pěší kanón, čili imho židlička to co jsem napsal o RPG, jen v ještě menší míře.

Špatná optimalizace a bugy
Autoři se chvástali olbřímí rozlehlostí bez jediného loadingu, zapomněli však dodat, že kromě naprosté zbytečnosti 80% herní plochy se Boiling Point vyznačuje také mizernou optimalizací, a narozdíl od stejně koncipovaného GTA vyžaduje mnohonásobně výkonnější hardware, ačkoliv nejsou výsledky nic moc. Pokud nemáte alespoň 1GB RAM, počítejte s tím, že neustálé swapování bohatě nahradí časté loadingy. Ještě že quickload je rychlý, jinak bych z toho porodil ježka proti srsti. První verzi hry jsem testoval na Athlon64 2800+ socket 754, MSI K8N-NEO FCR nForce3, 1GB 400MHz DDRAM, Leadtek GeForce 5900XT 128MB, Seagate 80GB Serial ATA HDD, a ani v nejnižším nastavení to nebylo ideální. O půl roku později se situace výrazně zlepšila (v 1024x768 jsem si v pohodě zahrál), což přičítám nikoliv výměně nájemníka AGP slotu (MSI GeForce 6800GT 256MB), nýbrž dvěstěmegovému patchi, který toho opravdu hodně vychytal jak po stránce optimalizace, tak i bugů. Nejhezčí grafika ale pořád zůstává ta na statických screenshotech přímo od autorů... Dojem z nevýrazné grafiky a mizerného designu trochu rozmělňuje zvuk, který se docela podařil. Úroveň dabingu má sice od Hollywoodu daleko, ale není to špatné. V porovnání s dabingy českými je to učiněné mistrovské dílo. Zvuky zbraní jsou parádní a především štěkot kalachu přináší značné uspokojení. Ještě zmíním příjemnou a nevtíravou hudbu, která vám bude průběžně připomínat kde se hra odehrává – v latinské Americe. Když už padlo slovo o lokalizacích, nebudu zapírat že se českým verzím vyhýbám jak čert kříži, což platí i v případě Boiling Pointu, nicméně ostravský distributor TopCD si prý dal na titulcích záležet, a i když mu sem tam unikl nějaký ten ryze regionální výraz, není to žádná tragédie. Naštěstí se nepustili do úpravy dabingu.

Připravit, zamířit, pal!
Špatná optimalizace, bugů jako kůstek v krku na štědrý večer, divná fyzika, záhadná umělá inteligence, stereotypní a nedokonalý herní systém, stále se opakující úkoly, neexistující zpětná vazba mezi vašimi činy a herním světem, průměrná grafika, zbytečná a ubíjející rozlezlost herní plochy. Slušný zvuk, na jedničku zpracované některé zbraně, obrovský pocit uspokojení při zabíjení zmetků Kalachem a Steirem.

Ač zápory výrazně převažují nad klady, s přihlédnutím k pořizovací ceně Boiling Pointu a k faktu, že mne naprosto pohltil na celé předvánoční období a vydržel jsem u něj sedět dvacet hodin v kuse, nemohu v žádném případě tvrdit, že jde o herní propadák. Recenzovat takovou hru je opravdu zvláštní, protože celý článek je jedna velká stížnost a nadávání, jenže když dojde na lámání chleba, vyjde najevo že přes všechny ty nedostatky byla hra lepší než leckterý áčkový titul.

Amen.