Prachy! Samý prachy!
V prvé řadě jsem našel prachy! Kromě každodenních měďáků, které už se ani nevejdou do sklenice od instantní kávy Nescafé, jsem pětkrát našel celou Libru. To ale není všecko, štěstí mě potkalo jednoho mračného dne, když čelist pickeru sevřela další zmáčený papírek, ležící tři centimetry od kanálu, a já si všiml typických rysů bankovky. Jestlipak někdy najdu další dvacku?
Melouchy. Rampouchy.
To si tak tlačím barrow po Roundwood Road, když v tom mě osloví stará černoška ve dveřích jednoho domu: "panáčku, byl byste tak hodný a odklidil tady ze sousedního dvorku ty pytle odpadků? Stačí když je naházíte do popelnice, dobře vám zaplatím. To víte, sousedi se odstěhovali a bordel mi tu nechali. Hrozné špíny ti lidé, ještě že jsou pryč".
Pět minut, pět Liber, takovéhle kšeftíky by mohly být častěji. Já byl spokojen a paní taky, ale moc dlouho nám to nevydrželo. Sousedi totiž nenechali jen odpadky, nýbrž plný barák hraček, nábytku, nádobí a všelijakého haraburdí, a noví nájemnící se toho zbavili vyházením na zahradu. Pak zafoukal vítr a bylo to všude.
S halaláky nekšeftovat
To si tak tlačím barrow po Church Road, když v tom mě osloví starý Afgánec, ať prý mu odklidím nějaké smetí ze zahrady za barákem. Říkám že dělám jen chodník a on opáčí "I give you one pound". Tomu jsem se srdečně zasmál a povídám že jestli chce něco odklidit, tak to bude za pět Liber. Tomu se zase zasmál on a začalo smlouvání, které skončilo na dvou Librách s tím, že bordelu je prý tak na jedno barrow. Za dvě Libry je osm koblih, tak proč ne. Svého apetitu jsem trpce zalitoval ve chvíli, kdy jsem na dvorku uviděl hromadu mokrého listí smíchaného s pískem a sutí. Couvnout už jsem však nechtěl, tudíž jsem se dal hrdinně do pytlování. Než jsem naplnil pět pytlů, dědek hrabičkami nahrabal ještě jednou takovou hromadu a dožadoval se, abych to odvezl všechno. Opět začalo smlouvání a ačkoliv nabídl celých pět Liber, tahle halda by byla nejmíň za deset plus deset za riziko (rozmísit dvacet pytlů těžké mokré břečky není jednoduché). O tom že původně byla řeč o poloviční hromadě, že to rozhodně není práce na pět minut a že se mu na to vykašlu, ať navalí ty dvě Libry za odvedenou práci, nechtěl vydřiduch ani slyšet a patrně si myslel, jak na mě nevyzrál když už jsem měl plné barrow pytlů. Věk mu však byl nepřítelem, protože než on se dobelhal ke dveřím aby mi zabouchl, já nanosil všechny pytle zpátky, beze slova je roztrhal a jejich obsah vysypal na původní místo. Já tomu šmejdovi dám se mnou jednat jak s nějakým otrokem z východní Evropy! S halaláky neradno kšeftovat, stálo mě to dvacet minut času a koblihy jsem si musel koupit za své peníze.
Ahoj, pojď si hrát
To si tak tlačím barrow okolo dětského hřiště na Franklin Road, poslouchám Kabáty a nevnímám okolí, když v tom na mě z hřiště volá nějaká holka, patrně retardovaná, a ukazuje ať jdu s ní. Asi se chtěla předvést jak hezky umí sedět na houpačce, protože si sedla na houpačku, zamávala mi a řekla "bye bye". No co, tak jsem zase šel pryč. Myslím že na mě opět volala, ale to už mi v uších zase zněla Corrida...
Dealere, jste zatčen! Aspoň do zítřka
To si tak tlačím barrow v jedno páteční poledne, když na rohu Church Rd. vidím stát postaršího černocha a kolem něj asi šest policajtů, jeden v ruce igelitový sáček, gumové rukavice na rukách a nebohému černochovi z kapes vytahoval jednu dávku za druhou. Druhý den byl dealer zpátky, poučil se však a když přišla nějaká smažka na nákup, dealer zaklepal na čísi dveře a strčil ruku do díry na dopisy.
Houmlesáci jsou všude. Stejní. Hnusní.
To si tak tlačím barrow na parkoviště kam ho uklízím po šichtě, a na tom parkovišti sedí tlupa hnusných ožralých anglánů, řvou na celé kolo a ten nejhnusnější z nich, patrně ženského pohlaví a s účesem alá Dan Nekonečný (aneb mastnotou stažené ulízané vlasy), se hádá s druhým nejhnusnějším a pořvávají něco ve smyslu "fakt sem fakt tam".
Pestré počasí
Za jeden den jsem třikrát zmokl a třikrát uschl, následující ráno tak lilo že jsem odmítl jít do práce a když jsem se nakonec přeci jen vyklopil z postele, nějakým zázrakem na sebe navlékl o dvě čísla menší pláštěnku a vykročil s půlhodinovým zpožděním z domu, jako zázrakem přestalo pršet.
Haló, můžete mi prosím dobít plyn?
To si tak tlačím barrow po Ambleside Road, když v tom na mě volá pán: "prosímvás, můžete mi pomoct? Jsem slepý a potřebuji dobít plyn". V Anglii totiž existují plynoměry a elektroměry na kredit. Máte prostě kartu, v obchodě si koupíte kredit a pak si můžete dát horkou sprchu a ještě si na to posvítit. Velmi účinné proti neplatičům.
Žádné komentáře:
Okomentovat