Jsou všude, aneb invaze jehovistů

Sedím si spokojeně na zídce, vychutnávám první březnové paprsky slunce a se zájmem pozoruji dvě ženy tlačící kočárek s dvojčaty, jak obchází domy...

Situace první
Že by zapomněly kde bydlí? Až když došly ke mně a začaly hlásat cosi o zázracích tak mi docvaklo a rychle jsem vytasil výmluvu, že neumím anglicky. Nemusel jsem ani lhát, protože jim nebylo moc rozumět. Dámy však byly neodbytné a pohotově se zeptaly, jakým mluvím jazykem. Ta nahluchlejší na slovo Czech opáčila "what, Turkish?", ta druhá vytasila jakousi brožůru, vítězoslavně nalistovala stranu dvacet a dala mi přečíst jakýsi text, znějící úplně jak z jehovistické brožůry. Najednou jsem uměl anglicky říct "sorry, but I'm not interested", což byla chyba protože následoval dotaz ohledně mé víry. Druhou chybou bylo přiznání se k ateismu. V tu ránu jsem čelil dalsí otázce, a sice jak podle mě vzniknul člověk. Nahluchlé ze dvou jehovistek, která místo slova "sex" slyšela "saxon", jsem pro to pro jistotu předvedl tradičním prstním gestem, rychle si sbalil fidlátka a odešel pracovat.

Situace druhá
O tři ulice dál jsem se v šoku zarazil a rychle změnil směr chůze. Bylo jich tam celé komando! Asi deset jehovistů si tam referovalo své (ne)úspěchy a odškrtávalo adresy v notýscích. Hrůza pohledět!

Situace třetí
Že se udělá hezky a všelijaké živly typu policie či jehovisti vytáhnou do ulic, to pochopím. Ale že budou kázat i za deště?

Situace čtvrtá
O týden později, šok z náboženské vsuvky úspěšně zapomenut, vkročím do ulice a uzřím nezaměnitelnou dvojici kazatelek, jak nadšeně mluví do panelákového zvonkového mluvítka. Po chvíli přichází další pár a já se začínám silně potit. Proč sakra je tahle obvykle čistá ulice dneska tak zasviněná?! Pečlivě upírám zraky do odpadků, nadšenému oslovení "what about this young man here?" se však, ke své lítosti, nevyvlíkám. Chtěl jsem říct "sorry, I don't speak English", stihl jsem však jen to sorry a už mi byl před obličej cpán pamflet s atleticky stavěným Ježíšem (co jsem se jich nazametal). V rychlosti jsem prohodil "sory, mí no spik ingliš" a odzametal pryč. Příště budu mluvit rovnou česky, pravidelné nájezdy věřících to jistě ocení.

Situace pátá
Sedím spokojeně v parku, když tu ke mně přistoupí dvě ženy s podezřelým štosem letáků a brožurek a začnou na mě mluvit. Na základě svého předsevzetí jsem spustil česky s tím, že neumím ani slovo anglicky. Taktika byla úspěšná, jen to vypadalo trochu blbě s tou rozečtenou knihou v angličtině na klíně.