Feministky světa, střeste se! Ultra sexy dhampírka, která udělá všechno co jí muž s myší poručí, je zpět, a v ještě brutálnější a rajcovnější podobě než dřív. Chcete-li vědět jak dopadlo pokračování arkádové řežby s krvežíznivou poživatelkou krve v hlavní roli, přečtěte si naši recenzi.
Žánr: akční
Výrobce: Terminal Reality
Vydavatel: Majesco Entertainment
Angličtina: lehká
Multiplayer: ne
Web: www.bloodrayne2.com
HODNOCENÍ - Zvuky: 50% / Grafika: 80% / Hratelnost: 66% / Celkem: 70%
KLADY - Hektolitry krve, grafika, fatality, Rayne a příslušenství (bonusy po dohrání - kostýmy školačky, krotitelky dobytka a Temné Rayne jsou dokonalé).
ZÁPORY - Odfláknutý dabing, absence hudby, kamera, neexistující atmosféra, nezáživný a odrazující začátek, nemožnost používání konvenčních zbraní.
ANKETA - Co byste nejradši provedli jistému německému režisérovi po shlédnutí traileru na film Bloodrayne?
- Nakrájeli ho do salátu.
- Utrhali mu nožičky a upálili ho sirkou, jako jste to dělali mouchám za mlada.
- Nutili ho dívat se tři dny dokola na jeho vlastní filmy.
- Dali mu napít šaratice a nakrmili ho extra chilli papričkami.
Takhle prý vypadá Hukusova bývalka. Závidím.
Pokud jste hráli první díl, jistě dobře víte, že Rayne je upírkou jen z poloviny (proto dhampír a ne vampír). Kdysi dávno totiž zlý praotec Kagan kousl její matku, a jak naschvál zrovna když byla těhotná, čímž nenarozenému dítěti předal část svých vlastností. Ke své vlastní smůle přitom vyvraždil celou rodinu i se zbytkem vesnice, a vyvolal tak v Rayne nenávist vůči upírům natolik silnou, že se rozhodla uspořádat menší rodinnou genocidu. Nebudeme ale kopírovat nejmenovanou českou televizi, a rodinná pouta necháme stranou, jen letmo zmíníme podobnost s filmovým Bladem (Wesley Snipes). Při honbě za pomstou odhalíte tajný a dobře organizovaný kult, jehož cílem není nic menšího než vyhubení lidstva a nadvláda upírů nad světem. Zkrátka klišé, za které by se nemusel stydět ani Uwe Boll.
Pojď si to rozdat na bedně brouku!
Při prvních krůčcích hrou čeká na uživatele nepříjemné rozčarování, a ačkoliv se situace časem zlepší, nemohli jsme se ubránit úvaze, zda se mezi vývojáři nešíří nějaký virus zvaný Romero, nebo dokonce Daikatana – čím dál častěji se totiž v nových titulech setkáváme s naprosto zmršeným začátkem. Po nedávno vydaném Psychotoxicu, jenž byl v tomto směru extrém, se historie opakuje, naštěstí zdaleka ne tak výrazně. Nahlédneme-li do poznámek recenzenta po zhruba hodině hraní, dočteme se: kam se poděl kožený sexy obleček, dokonale zvýrazňující Rayniny křivky? Večerní šaty jsou slabota. Proč se ta debilní kamera neustále táhne k zemi, vždyť nic nevidím! Tak příšerně odfláknuté dialogy jsem už dlouho nezažil, ostuda! A proč nehraje žádná hudba? Je vůbec možné, aby grafika byla horší než v prvním, o tři roky starším díle? Bohužel ano. Hra naprosto postrádá atmosféru a jakýkoli náboj. Souboje jsou o ničem, nepřátelé trapní a stupidní. Je to nuda a neskutečné zklamání! Jistě chápete, že takovéto první dojmy by žádná slušná hra vzbuzovat neměla. Naštěstí se situace pomaloučku zlepšuje, chce to mít trpělivost a prokousat se zmršeným začátkem. Ve druhém kole jsme se konečně dočkali vytouženého koženého obleku, který dalece předčil naše očekávání. Rayne je prostě kočka, kéž by byla skutečná a nechtěla člověka vysát zrovna krkem...
Vidíte ty dva nepřátele? Za chvilku budou čtyři.
Náplň hry spočívá v brutálním vraždění zmetků, tlačících se na vaše ostré čepele jako po slevě dychtící zákazníci obchodních řetězců, s tím rozdílem že vaši nepřátelé končí rozvěšeni po okolí jako to zboží. Bezduchým klikáním na levé tlačítko myši byste se však daleko nedostali, proto Rayne ovládá několik desítek komb, a i když se těžko naučíte všechny, alespoň pár základních musíte umět. V několikanásobné přesile běžných pěšáků i solidně vydrslých bossů bude bohužel oslepující krása protagonistky na nic, a pěkných pár zásahů rozhodně slízne, takže bude nutné se často léčit. A jak se léčí takový upír, i když jen poloviční? Samozřejmě že vysáváním krve. Ani Rayne není výjimkou, a proto bude ve vypjatějších situacích skákat ze zmetka na zmetka jak panenka skákavá, a ve smyslné pozici si pomlaskávat na nepřítelově krku. Zde přichází ke slovu jedna z hlavních inovací – vysávací fatality. Oběť budete moct rozsekat na cimprcampr několika rozličnými způsoby, od mírumilovného useknutí hlavy či probodnutí trupu s následným gejzírem krve, až po rozpůlení vysátého jako kus dobytka, tedy precizně vedeným řezem skrz páteř, a to od hlavy až k pasu. Klidně ale můžete nebožáka roztočit ve vzduchu na jedné čepeli, a tou druhou z něj odkrajovat kolečka končetin, jako salám do guláše. Omáčky je všude dost.
Nemáte někdo aspirin? Hrozně mě bolí hlava.
Po vzoru jedničky je k disposici několik módů vidění a speciálních chvatů, které se odemykají po anihilaci jednotlivých bossů. Celkové zpomalení je k ničemu, zato zrychlení či úplné zmrazení času vás mnohdy vytáhne z průseru, stejně jako Bloodrage, mód při kterém jste agresivnější a méně zranitelní. Blood Fury umožňuje dělat zmíněná speciální komba, jednoduše pojmenovatelná jako masomlejnek. Další užitečná věc je Aura vision, klasické nadpřirozené vidění, při němž tělesné schránky nepřátel prosvítají i skrz zeď a vidíte tajná místa. Všechny tyto upírské vymoženosti ale nejsou zadarmo, k jejich použití budete potřebovat "vzteklou" rage energii, jíž získáte kosením zmetků. Zdaleka nejjednodušší, nejrychlejší a nejefektivnější způsob jak naplnit ukazatel vzteku je provádění sacích fatalit.
Na svíčkovou je nejlepší...
Takže to máme sekání, vysávání, fatality, komba, pohledy... tím to ale nekončí. Jistě se ptáte, zda může Rayne taky střílet, a odpověď je samozřejmě ano. Bohužel ale nelze používat konvenční zbraně nepřátel a kombinovat je s mácháním čepelemi, což byla jedna z nejzábavnějších aktivit prvního dílu. K disposici máte pouze dvojici speciálních upířích pistolí, napájených tradiční rudou tekutinou a disponujících několika módy střelby. Používání těchto špuntovek bohužel neskýtá žádnou extra podívanou, navíc jsou dost neúčinné, takže je využijete minimálně.
Klíčovou roli však hraje řetěz s hákem, jímž chytáte nepřátele a házíte je po okolí. Nemůžete si je sice přitáhnout přímo k tesákům, i tak ale tohle udělátko dostane výrazný prostor k seberealizaci. Zmetky můžete vrhat na všemožně nastražené bodáky, elektrické rozvaděče nebo do hlubokých propastí, což nejen pobaví, ale taky to má praktické využití v podobě carnage pointů, za něž získáváte trvalé zvýšení zdraví a rage. Mnohdy to taky bude jediný způsob jak se dostat dál, hra je totiž prošpikovaná "hádankami" spočívajícími v zahlcení nějakého stroje, zastavení větráku, ucpání krvovodu apod., čehož dosáhnete vhozením daného počtu nebožáků do čelistí toho či onoho zařízení.
Nech mi taky trochu jó?
Většinu herních prvků znáte už z jedničky, zcela nové jsou však akrobatické kousky, jež Bloodrayne dosti přibližují poslednímu Princi z Persie. Co jiného si taky má člověk vybavit při skákání na hrazdě, šplhání po plotu nebo okapu (napadá-li vás Splinter Cell, uvědomte si rozdíl v hektolitrech krve). Je sice fakt, že tyto prvky hru trochu oživují, ale klidně bychom se bez nich obešli. Mrzela by nás však absence nejzajímavějšího "cviku" – jízdě po zábradlí s roztaženými čepelemi a nic netušícími nebožáky v jejich dosahu.
Grafika se zdařila, ale ne zas tak moc
Po vizuální stránce je Bloodrayne 2 docela povedená, a až na nezajímavou a sterilní první misi není co vytknout. Nepřekvapí sice ničím extra, narozdíl od jedničky, kde jsme poprvé viděli masivně použité shadery a bump mapping, které vypadaly na svou dobu naprosto parádně a exoticky, ale ani neurazí. Prostředí je plné interaktivních i neinteraktivních objektů, postavy mají dostatek polygonů, textury jsou pěkně barevné, zkrátka pohoda. Podstatně hůře dopadl zvuk, respektive hudba a dabing. Hudba tu totiž není vůbec žádná, a dialogy jsou tak neskutečně amatérské, že by se měli autoři stydět. Ať už se probírá otázka světového míru nebo večerní program druhého kanálu státní televize, hlasy zúčastněných zní znuděně a ospale, jako by se jich to vůbec netýkalo.
Ta holka to teda umí roztočit.
jak by řekli Italové, Bloodrayne 2 je drasťárna s dokonale vypadající upírkou v hlavní roli, postrádá však půvab prvního dílu, kterému tématika okultní nacistické odnože, pátrající po nesmrtelnosti bobra, dodávala tu správnou atmosféru. Kvalitu hry výrazně sráží zmršený začátek, odfláknutý dabing a špatná kamera (aspoň dokud si na ni nezvyknete). Kvůli otřesným prvním dojmům jsme byli odhodláni hodnotit pod 60%, ale jsme přece profesionálové, takže jsme se prokousali skrz to nejhorší a zbytek hry si patřičně užili.
Žádné komentáře:
Okomentovat