Pohnutá pracovní anabáze

Co jsem v říjnu odešel ze zaměstnání, má pracovní historie měla dosti zajímavý spád. PS - poněkud jsem se rozepsal, kdyby se vám to nechtělo celé číst, tak to nejdůležitější je ve druhé půlce článku. Po říjnovém incidentu s obyvatelem Harlesdenu, poslední kapce která mě konečně přiměla dát sbohem té příšerné čtvrti, práci metaře i svému zaměstnavateli firmě Veolia, jsem si začal užívat skutečně dlouho vysnívaného a tolik blaženého volna.

Pryč z ghetta a hurá do školy
Oficiálně hlavním důvodem odchodu byla škola, která byla dost drahá a kvůli změně firemní politiky (už jsem se nemohl vzdát hodinové, zbytečné a neplacené přestávky a chodit místo toho dřív domů) jsem přicházel o velkou část lekcí. Taky jsem mínil nově získaný čas věnovat studiu, ale kdo mě zná, dobře ví jak to dopadlo. Ve škole už jsem sice neusínal, to však neznamená že bych se doma učil. Veškerý čas jsem naopak strávil doháněním ročních videoherních restů a taky jsem potřeboval vybouřit svou spisovatelskou energii, jak svědčí prudký nárůst mé produkce na hratelně.cz. Jak jsem přestal vydělávat, začal jsem samozřejmě víc utrácet, protože najednou bylo dost času na hospody, kina a jiné zábavné činnosti, při nichž už jsem neusínal. Konec trimestru vyvrcholil velkou školní oslavou a 7. prosince koncertem Kabátů, načež přišel očekávaný Cambridge Exam a po něm už jsem si klidně mohl začít zase hledat práci. Jenže.

Satisfakce
Pravdou je, že opustit dobře placené místo v solidní firmě bylo trochu neopatrné a bývalo by stačilo požádat o přeřazení jinam, jenže já už byl nejen z Harlesdenu, ale i z každodenního vstávání ve čtyři ráno a té úmorně repetetivní a nudné práce natolik vydeptaný, že jsem prostě neodolal. Tolik měsíců jsem se těšil až konečně udělám to velké gesto, fláknu výpovědí o manažerův stůl a hrdě odkráčím vstříc lepším zítřkům. Neumíte si představit tu úlevu, když k tomu konečně došlo! A ta pohoda prvních několika týdnů, kdy jsem sledoval jak mizí mozoly na rukou i na nohou a přestává mi praskat v kloubech z věčného držení smetáku, to se prostě nedá popsat. A z Harlesdenu jsem měl asi fakt trauma, protože při letmém pohledu na fotky svého beatu se mě začala zmocňovat panika.

Čirá lenost
Po zkoušce, která skončila 12.12., bylo peněz pořád dost, blížily se Vánoce a navíc jsem se v první půlce ledna chystal do Prahy, takže o shánění práce nemohla být řeč, ačkoliv už tehdy jsem si letmý pohled na Gumtree.com neodpustil.

První obavy
Až při návratu do Londýna ve mě začaly hloubat první náznaky skutečných obav. Finanční studnice pomalu ale jistě vysychala, a to zejména kvůli několika neočekávaným faktorům jako nákup nové grafické karty či extrémně nepříznivému kurzu Koruny, a zároveň přišlo poznání, že s tou prací to nebude tak jednoduché jak se zpočátku zdálo. Na rozesílané životopisy se nikdo neozýval a nápad jít zpátky k metařům, byť jen dočasně, jsem okamžitě zavrhl jakožto nepřijatelný (zapřísáhl jsem se, že na koště už v životě nesáhnu a agentuře už mě nikdy nikdo neuvidí). Povedlo se mi sehnat jednu bokovku, sice mizerně placenou ale rozhodně lepší než práce s koštětem. Dělal jsem pro jednoho stěhováka podobné kšefty jako kdysi v Praze pro firmu Parák, dokonce jsem se podíval přímo do vývojářského studia Climax, leč v této okurkové sezóně jsem si moc neškrtl.
Párkrát jsem taky zaskočil za známého, jenž na Oxford Street prodával kosmetiku a potřeboval si něco zařídit. V praxi jsem pár hodin seděl mezi krémy a balzámy a četl si nejnudnější knížku, jakou kdy Stephen King napsal (Lisey's Story), takže to nebyl zrovna příjemný zážitek, ale pár peněz do kapsy přišlo vhod.

Vypečen pořádně
Všechny své naděje jsem vkládal do jednoho místa, kde jsem o svém přijetí neměl pochybnosti – testera do italštiny přeložených videoher. Třítýdenní proces začal posláním CV do jedné agentury, telefonickou urgencí aby si jej přečetli, následným pohovorem, týdenním čekáním na pohovor přímo u potencionálního zaměstnavatele (firmy Sega), pohovorem u potencionálního zaměstnavatele a pak dvěma týdny čekání, než se jejich přiblblý překladatel vrátí z dovolené aby mi mohl sdělit, že moje italština jim není dost dobrá (což mě fakt nasralo a beru to jako osobní urážku). Tohle byla skutečná podpásovka protože už jsem s tím místem počítal a po zamítnutí jsem byl opět na startovní čáře.

Pracák
Nakonec přišlo nemilé rozhodnutí jít zpátky do Cue Personnel (zametací agentura) nebo na pracák. V marné naději, že mi úřad pomůže sehnat nějaké lepší místo jsem se vydal do Jobcentra a zažádal o podporu. Mělo to být 60 Liber týdně plus uhrazení nájmu, což by bylo vynikající, jenže nakonec vyšlo najevo, že činži bych si musel vyběhat na městském úřadě, což je za stávajících podmínek nereálné, takže jsem z pracáku zamířil rovnou do Cue s preventivně vyplněnou přihláškou. Holt hrdost musí jít stranou, žaludek a střecha nad hlavou jsou přednější.

Zpátky ve Veolii
A je to tady! Dnes ráno v humánních 6:15 jsem se přihlásil na hlavním depu, kde se manažer trochu divil že mám jakožto agenturák firemní mundůr, ale jinak žádný problém. Žádný problém proto, že NEZAMETÁM!!! Místo stupidního píglování ulic jsem si splnil svůj dětský sen – stát se popelářem! Jezdil jsem dnes totiž na takzvaném recyclingu, což je úplně normální popelářský náklaďák, až na to že místo směšného odpadu sváží ten biologický (větve, listí, trávu, karton, šlupky, apod.), jenž v Anglii lidi dávají do zelených popelnic a pak se s ním asi hnojí pole, či co.

Každopádně to byla solidní makačka, jsem pěkně rozlámanej. Sběrné služby totiž nemají pevnou pracovní dobu od-do, nýbrž rajón který za den musí zmáknout, takže se kmitá bez přestávky aby bylo co nejrychleji hotovo. Placených je standardních osm hodin, ovšem třeba dneska jsme poslední popelnici vysypali už před polednem. Kdyby se však něco zadrhlo, mohli jsme tam zkysnout třeba do pěti, i to se prý stává, obzvlášť na jaře když všechno roste a lidi řežou a sekají až se z pil a sekaček kouří.

Takže můj pracovní postup se nyní může ubrat několika směry: buďto si najdu nějakou lepší práci někde v kanclu, což může ale pár týdnů trvat, nebo si mě všimne starý manažér ve Veolii a teoreticky bych mohl znovu dostat kontrakt, aniž bych na něj čekal tak dlouho jako minule. Pokud by to nebylo zametání v Harlesdenu, nejspíš bych přijal. Uvidíme. Ještě je v Londýně pár firem které hledají game testery...