úterý 19. června 2007

Prince of Persia: Two Thrones - recenze

Tento článek původně vyšel v prosinci 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Byl jednou jeden princ... počkat, to už tu bylo, a ne jednou, nýbrž dvakr... třikr... vlastně už pětkrát! A teď pošesté. Perský princ hrátkami s časem natropil pořádnou neplechu a myslí si, že zabitím Dahaky všechno vyřešil. Naivka.

neděle 17. června 2007

Michalova cyklostory

Včera mi Michal vyprávěl, jak si to hasil na kole z práce a blížil se k přechodu pro chodce, kde si to nějaká babka velmi lačným tempem šinula na červenou. V Michalovi se probudila stará bestie a místo aby zabrzdil, brutálně se prý rozjel, zařval (česky) "že tě bábo přejedu!" a minul jí doslova o centimetry. Bábu sice nepřejel, zato ona ho prý v polštině slušně vyřvala.

sobota 16. června 2007

Kdo vymýšlí slova jako "hypáč"?

Namátkově jsem kliknul na jeden blog a začetl se do příspěvku o organizaci grilovačky. Nic moc zajímavého, přesto jsem četl až do chvíle, než se objevilo slovo "hypáč". Jely jsme s mamkou nakoupit nějaké klobásy z hypáče. Kdo proboha dokáže vymyslet tak příšernou zkomoleninu a ještě jí nahlas vyslovit??!!! To už je snad lepší ten týpek, co hledá cheaty na "inťasu" (internetu). Fuj mně je blbě. Asi si zajdu do hypáče najít něco na inťasu.

Londýnské počasí - apríl celý rok - část druhá

Dneska bylo klimakterium vstřícnější. Ráno mě nevzbudil buchot kapek na okno, cesta do práce byla po suché silnici mnohem příjemnější a začátek šichty se suchým zadkem taktéž. Před krátkou sprškou okolo osmé jsem stihnul včas vytasit pláštěnku a ještě se schovat na zastávku, a pak už to bylo až do dvanácti leháro. Sluníčko se v pěti až desetiminutových intervalech střídalo s černými mračny, vál však jen slabý větřík a vody všeho všudy asi tak zhruba tři až čtyři kapky. Pak přišlo poledne, já měl práci hotovou a jako obvykle se přemístil do Roundwood parku, usadil se na lavičku, vyhrnul nohavice (triko jsem si nechal, na opalování byla moc zima), rozbalil sušenky a otevřel knížku (Terry Pratchet - Wintersmith). Po dvou stránkách a půlce sušenek jsem s údivem vzhledl abych zjistil, co je příčinou náhlého snížení viditelnosti. Byl to mrak. Velký mrak. Temný mrak. Hodně temný a velký mrak. Než jsem dočetl odstavec, první kapky už mi smáčely plešatící hlavu. Takže rychle všechno sbalit, srolovat zpátky nohavice ať mi nezmoknou nohy a... a kurva! To je slejvák jak svině, během minuty jsem durch, schovat se pod nejvyšší strom nepomáhá. Postupně přebíhám od stromu ke stromu směrem k zastřešenému bistru, kam se ti chytřejší už dávno schovali, a s lítostí zjišťuji že to není jako sbírání checkpointů ve videohře, jako skákání přes plošinky, kde ta nová je vždy suchá a můžu se tam na chvíli schovat. V altánku pokračuji v četbě a jakmile přestávají padat provazy vody, odebírám se k barrow, abych se převlékl do suchého trika, vzal si mikinu a navlékl pláštěnku. Jen co obnažím svoji sweeperskou hruď, slejvák začíná nanovo... Pláštěnku jsem sice stihl, kalhoty mám ale totálně durch. No co, teď už nemá smysl si něco nalhávat, prostě jsem zmoknul jak hadr v kýblu s vodou, takže se jde na depo a pak hurá v té sprše na kole domů. Na depu zjišťuji evidentní fakt - všechny kolegy potkal stejný osud, jenže oni se teď budou zmáčení pařit v autobuse, zatímco já si ty povolené kohoutky užiju naplno. I když... neužiju, mraky se dekují a přichází slunéčko. A jak se ta voda teď bude krásně odpařovat, jaké to krásné dusno se nám vytvoří... hurá!

pátek 15. června 2007

Londýnské počasí - apríl celý rok

Koupím si kolo abych na něm mohl jezdit do práce. V ten den začne každou noc pršet. Naštěstí ráno, těsně před mým odjezdem z domova, přestane. Silnice je ale mokrá a jízda nebezpečná. Do práce přijedu promočený (pláštěnka chrání před vodou, funguje však jako potící komora), během snídaně a první hodiny práce uschnu a svlékám se do trika. Je pod mrakem, bezvětří. Přijde pauza, jdu do parku, svléknu se do půl těla, rozvalím se na lavičku a spím. V tom začne foukat vítr a slunce zaleze. Zbytek dne strávím sundaváním a nandaváním trička, podle toho jak slunce zalézá a vylézá a vítr zesiluje/polevuje. Hodinu před koncem šichty začne foukat fest, deset minut před koncem šichty spadne pár kapek, naštěstí jde jen o planý poplach. Deset minut po konci šichty, když už se na kole řítím domů, začne slejvák jako když Pivrncovi povolí močák. Pršet přestane když otevírám dveře od domu.

čtvrtek 14. června 2007

Stejné holičství, jiná zkušenost

Už je to pár pátků co jsem se nechal naposled ostříhat, a abych předešel obvyklé kedlubnovatosti mého vlasového porostu na mé hlavě, zašel jsem k holiči. K černochům. Maník co mě stříhal minule byl busy a do parády si mě vzal jeho kolega. Předtím stříhal mentálně postiženého kluka, nejspíš autistu, a ten se chudák bránil, vzpouzel a vůbec protestoval jak se dalo. Asi má strach když mu někdo jezdí ostrým strojkem po hlavě, pomyslel jsem si a nasedl na holičské křeslo. Přišla chvíle prozření a já se bezezbytku ztotožnil s pocity toho kluka. Tenhle holič, ačkoliv odvedl skoro tak dobrou práci jako ten minule a trvalo mu to třetinu času, měl v rukou cit postřelené slonice s feferonkou v zadku zuřivě chránící svá mláďata před lovci. Jsem se bál že mi to chce vzít i s kůží, obzlášť nepříjemné to bylo když mi bral fousy na krku. Při stříhání vršku hlavy mě za ten krk pro změnu chytil jak slepici před popravou, no prostě krutor! On snad předtím stříhal vězně před popravou někde v Africe nebo co, nebo se poprav přímo účastnil. Nervózně jsem mu proskenoval ruce a ačkoliv jsem nenašel žádné šrámy alá Rambo, pár jizev na předloktí bylo. Skutečně se mi ulevilo, když jsem po dvaceti minutách z křesla smrti... pardon, křesla holiče mohl vstát, zaplatit svých devět Liber a jít zase zametat.

středa 13. června 2007

Uf uf! Šlapy šlap! To byl ale blbej nápad koupit si kolo!

Ale šéfovi jsem už týden sliboval že až si ho pořídím, přestanu jezdit pozdě do práce (pro zasvěcené: přestanu se oprávněně vymlouvat na nespolehlivost autobusů), a tak se dnes po šichtě konala návštěva prodejny kol, pečlivý výběr a cesta domů za rytmu ufání, hekání a cvakání přehazovačky dokud jsem nedosáhl nejlehčího převodu, a že jich tam je dost, rovných čtyřiadvacet!
Název výrobce si nepamatuji a nikdo mě teď nedonutí sejít dolů a podívat se. Vím jen že to tu dost jezdí a začíná to na A (ale Author to rozhodně není). Každopádně se můj model za ł200 (v přepočtu asi 8000CZK) může pochlubit přední kotoučovkou, zadní V-brzdou s ocelovými čelistmi, odlehčeným rámem i ráfky, zvonkem jehož funkčnost jsem zatím nezjistil, odpruženou vidlici a jak již zmíněno, 24-ti stupňovou přehazovačkou Shimano s páčkovým přepínáním. Jo a taky jsem si za ł30 dokoupil tlustý řetěz se zámkem na číselný kód a tachometr. Do práce to mám 12Km. Z práce taky 12Km, ale do kopce!