Krvi vykoupene bramboraky

Vcerejsi priprava bramboraku pro mne byla natolik destruktivni, ze si vyslouzila pozornost moji propisovaci tuzky a listu papiru. Bylo zajimave zas po letech psat tradicnim zpusobem. A dokonce to po me lidi (resp. Ingrid) precetli! Poreferuji i o par mene vyznamnych zazitcich a poznatcich, jako vzdy.

Stavka autobusaku - V utery 14.11. jsem stal jak trotl v 5 rano na zastavce, jako obvykle, jenze tentokrat nic nejelo. Po chvili jsem si vsiml oznameni o stavce autobusaku, ktere omezi nektere spoje. To oznameni tam jeste vecer nebylo, a hlavne se tam nepsalo ze pod slovem OMEZI si maji lidi predstavit ZRUSI. Po 30 minutach marneho cekani jsem se nastvane odebral zpatky domu a sel znovu spat. Dost me to nastvalo, a to nejen kvuli ztrate denni mzdy, ale i proto ze kdyz uz jsem se vykopal z vyhrateho pelechu, oblekl se a vysel z domu, tak by stalo za to toho vyuzit. No co, aspon byl cas na pareni.

Divy anglicke architektury - minuly vikend praskla vodovodni trubka, a zrovna v mem pokoji. Zjistil to majitel domu, kdyz mu o patro niz zacal moknout strop. Smula, ze Zidi maji v sobotu svatek a nesmeji pracovat, musel to nechat moknout az do nedele. V nedeli v devet rano prisel instalater, odtrhnul koberec, rozdelal podlahu a trubku opravil. Byl skrz ni protluceny hrebik. Diky teto akci jsem poznal, jak ukrutne neskutecne hroznou fuserinu provadeji anglicti stavitele domu, kteri se snad ani nedaji oznacit za zedniky, jako spis za tesare. Koberec, prkna, 15cm tlusty tram, prazadna izolace, a dalsi prkna uz slouzi coby strop ve spodnim patre. Neni divu, ze mezi obema byty je slyset uplne kazde uprdnuti, zretelne je poznat o cem se kdo bavi ci co si na Zidovsky svatek zpiva, a ze me vzbudi krik, smich, jekot a dalsi citoslovce Hugovych deticek. Hugo je Filip. Filip je majitel, ale my mu rikame Hugo, protoze jsme nevedeli jak se jmenuje a kdyz jsme to zjistili, na Huga uz jsme si zvykli.

Posta - momentalne jsem docela nastvany. Vyhodil jsem 5.99 liber za fotky pro Home Office, ackoliv v centru mesta me staly jen 4.50(a musel jsem se fotit znova jen proto, ze ty dve co mi tenkrat zbyly jsem ztratil), a kdyz jsem uz vyfocen miril na postu, bylo zavreno. Pracovni doba je do 17:30, ja dorazil v 17:33. Bylo naivni si myslet, ze kdyz v Praze maji posty otevreno do 19:30, v Londyne budou mit aspon do 18:00...

Beat - to Radio Beat tak krasne hraje! O duvod vic proc jit do netove kavarny a utratit zde Libru.

Irove jsou mili lide - Normalne si tak zametam a oni se se mnou daji uplne v pohode do reci o tom jak se mi libi v Anglii, odkud jsem, a ze jo, ze Praha je krasna, a oni ze prisli do UK za mlada, kdyz u nich nebyla prace, a ze se jim taky sytska po rodne vlasti. Pak mi proste poprali zdravi stesti a dlouha leta a vlezli do autobusu.

Tak a ted ty bramboraky - Heslo "krvi vykoupene bramboraky" me napadlo pri strouhani brambor. Ne ze bych se kuchnul, to prislo az u cibule, krajene debilnim anglickym nozem se zubatym ostrim. Pricinou bylo struhadlo. Pri mordovani se s dvoubritym predmetem o rozmerech 2x7cm me napadaly veci jako "proc jsem ja vul tech brambor loupal tolik?!" a taky, ze v pristim nakupu rozhodne nesmi chybet VELKE struhadlo. Po zhruba hodine se mi povedlo vytvorit jakousi pastu, vzdalene pripominajici nastrouhane brambory, a za pomoci mouky a vajec vytvorit bramborakovou smes (koreni nemam, jen sul. Koreni je tu pry drahe, kazdy pouziva to dovezene z domova). S hotovou smesi mohla zacit sarada u sporaku. Na krive panvi, jejiz prilnavost ke krive plotne cinila asi tak deset procent (no dobre, jedno procento jsem pridal), jsem rozpalil olej a s ocekavanim nalozil prvni davku smesi. Hm, trha se, chce to vic mouky. Hm, ted se to pali z obou stran, jen vnitrek zustava uspesne syrovy... Po hodine pokusu s napul suchou a napul olejem pretekajici panvi pulka ukuchteneho skoncila v kosi, neco malo ve mne a zbytek zatim zeje v lednici.

Ceska hospoda - Mozna uz jsem o tom psal, ale minuly patek jsme byli v hospode U vrany. Sice jsem tam za dve hodiny nechal skoro 15£ ale bylo to super. Plznicka dvanactka, segedin (si dal Michal, ja blb si objednal neco zapeceneho, co me nakonec docela zklamalo), cesky kuchar i obsluha, a priste si dame veprove koleno. Mnam. A tim se s vami pro dnesek loucim a loucim se i se skvelym radiem Beat, kde zrovna Lucie Bila zpiva pisnicku od Arakainu na jejich koncerte v Lucerne. Pasaz kterazto se mi tenkrat libila nejvic.