Petice za prispevky vzata na vedomi

Ach ten Beat tak krasne hraje!!! Ja sednu k netu, pustim si radio a hned jede Poison od Alice Coopera, nadhera. Diky vsem, prevelice diky, hlavne tem nejvernejsim kteri me svymi peticemi motivuji k psani prispevku. Nemluve o segre, ktera me zbombardovala lakonickou zpravou KOUKEJ NECO NAPSAT! Je fakt ze jsem ted poradne dlouho nebyl na netu, mozna uz cele tri tydny... jezismajra to je hruza. Aspon jsem Uniho konecne motivoval k napsani nejakyho komentare :). Ale nebojte, material se za tu dobu nahromadil, takze az se do toho poradne opru, budete me za moji grafomanii proklinat. Konec titulku o krvi a bramboracich.
Nejdulezitejsi zprava: V LONDYNE JE O JEDEN POCITAC VIC!!! A hadejte o kterej. 5.12., 8pm - privezli mi komp. Stalo to 37 Liber. V euforii zbesile trham krabice na kusy, abych se podival na sveho milacka a prislusenstvi, presto mi nejvetsi radost cini me oblibene pantofle a stary dobry cesky otvirak na konzervy. Konecne nemusim fazole dobyvat zubatym nozem. Nasledujici den jsem se vratil z prace, najedl se, pokecal s Michalem, jako uz mesic se opet nevypravil do IKEY pro kuchynske vybaveni (vysvetlim priste) a jal se instalovat masinu. Chybi sice klavesnice, v danou chvili mi to vsak neprislo jako komplikace, muziku si pustim i bez ni... ACH!!! SUCH A PLEASURE. I died and reborn into paradise!!! To by si asi rekl Anglan, ale mysl skromneho Cecha zplodila pouze obycejne... vlastne nezplodila nic, ja se jen pohodlne rozlozil do kresla, po tvari se mi rozlinul blazeny (co blazeny, primo raus-like) vyraz a ja se po vice nez mesici hudebniho pustu nechal unaset libimi tony a romantickymi texty nemene romantickeho kvinteta Kabat. V pantoflich a s otvirakem v ruce. Tohle je muj zatim nejkrasnejsi zazitek v Anglii, mnohem intenzivnejsi nez navsteva ceske hospody a pohled na segedinsky gulas, ktery jsem si ja vul stejne nedal. Chtel bych timto podekovat sve matince, ktera pocitac peclive zabalila a pridala vyse zminene predmety.
Tato udalost se stala pred vice nez tydnem, jiste se tedy ptate, proc nepisu casteji. Inu, stale nemam klavesnici. Je to jedina vec, kterou jsem si nenechal poslat v blahovem domneni, ze tady nejakou koupim. Ja uz pro ni i byl, jenze ten vydriduch za ni chtel 20, slovy dvacet Liber, coz je nehorazna suma! A jiny obchod jsem zatim nemel cas navstivit (za to muze Playstation, viz. seznam doparenejch her). Dalsi duvod me blogove pasivity je ten, ze zatim nemame internet, ale uz brzy se to doufam zmeni, a proto taky nechci utracet dalsi penize v kavarne.

Tak, to je to nejdulezitejsi o cem jsem chtel napsat. Dalsi info se dozvite az budu mit klavesnici a net. Ne ze by se stalo neco extra prevratneho, ale znate me, ja i z jizdy autobusem dokazu udelat thriller na pet stranek (za coz se casto proklinam). Nez vas opustim, jeste se vyjadrim k tornadu (nikolu stormu pane Hukus), ktere pred par dny zurilo v Londyne. Asi takhle: ja o nicem nevim. Bylo to tusim v utery, ja si vesele zametal, kdyz v tom zacalo prset fest a k memu prevelikemu stesti jsem se mel kde schovat. Behem deseti minut dest ustal a neslysel jsem vic nez dva hromy. Az druhy den mi sef rikal, ze pry bylo nejake tornado a ze to v centru poskodilo nejakou budovu. Me to bylo putna, akorat me neskutecne sral ten vichr, znemoznujici jakekoli zametani listi. Ale druhy den zas bylo naproste bezvetri.
Tak cau a prijdte zase priste. Brzo budou i fotky, doufam. A taky se snad vratim k reportu o dovolene v Italii a davno slibenym dopisum z Brava.