Harry 3D Potter

Tak jsem se byl podívat na posledního Heráka v kině a mám z toho rozpolcené pocity. První část filmu byla dost dobrá, temná a plná napětí jak to všechno dopadne, když se v Bradavicích teprve připravovali na bitvu. Bitka byla docela dobrá, i když mě zklamalo že tu nejzajímavější havěť sfoukli během jedné půlminutové scény.
Mnohem horší už byla druhá část filmu. Řada scén a situací byla dohnaná až k trapnosti ústící ve směšnost (ne nadarmo se půlka kina smála Voldemortově smrtelné grimase či Longbottomově hollywoodskému proslovu) a hlavně se to děsně táhlo. V závěru už jsem jen netrpělivě seděl a čekal až to skončí (a půlka kina se mnou).
Filmu taky uškodilo, že už nebylo moc co vyprávět. Předchozí díl měl rozvinutý děj, spoustu změn, zvratů, událostí, zatímco finále už bylo v podstatě jen o tom jednom - finální bitce - a do složitostí děje se tedy šlo ponořit jen těžko.
Jestli mě na posledním Harrym něco potěšilo, pak to bylo 3D. Je to teprve druhý film který jsem viděl ve 3D a oproti Avatarovi musím říct, že tady to fakt mělo smysl, spousta efektů vypadala naprosto výborně (např. dementoři mlžně plynoucí směrem k divákům nebo drak v bance) a nebyla tam jenom aby mohl film dostat nálepku 3D a líp se prodávat.

A z úplně jiného soudku - máme na pokoji nového spolubydlícího a ten má PSP a na něm God of War. Takže si možná zahraju svou první PSP hru a hned takovouhle pecku!

A pak že si nezahraju!

Na Zéland jsem nejel hrát hry a už vůbec ne na full-time, ale čas od času bych si přeci jen rád zkrátil dlouhou chvíli u nějaké videohry. Mám k dispozici levný laptop s integrovanou grafikou a dosti omezené internetové připojení, což v souvislosti s hraním nezní moc povzbudivě. Ale vono to pude...

Tak nám dnes vychází Duke Nukem Never

Je tomu dlouhých třináct let co byla tahle hra oznámena, a 10.6.2011 konečně vychází. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. A co je na tom nejhorší? Že místo abych jásal radostí, s ovacemi vítal drsného blonďáka a během instalace skandoval "Už je to tady! Už je to tady!" (nebo spíš "Duke je to tady", Duke je to tady"), tak frustrovaně přešlapuji a snažím se smířit s faktem, že můj cestovní laptop s integrovanou grafikou tuhle hru opravdu nezvládne a že nemám kde jinde bych si ji zahrál.

Jsem na Novém Zélandu a náramně si to užívám, vůbec nelituji že jsem veškeré pařebno nechal doma (i když, to bych lhal; zrovna letos vychází tolik pecek na které se těším, až mám pocit že mi to vývojáři dělají schválně). Ale že si po třinácti letech čekání nezahraju Duka, to mě fakt sere. Přitom stačilo, aby vyšel o jeden měsíc dřív, v původně stanoveném termínu, a všechno by bylo fajn.

Povídání o Novém Zélandu a fotky

Vážení přátelé, moje bláboly z Nového Zélandu najdete na anglickém blogu www.bloggerstorm.com (viz. link v liště pod názvem blogu). Sorry pokud to v angličtině nezvládnete, ale v každém případě se můžete kouknout aspoň na fotky. Všechny jsou uploadnuté na Picase (viz. odkaz v horní liště) a nalinkované v článcích. Pokud budu mít čas a náladu, zkusím double-postnout i česky, ale nic neslibuju.

Za přízeň a pochopení děkuje
Cestovatel, pan Storm

Odlet na Nový Zéland

A je to tady, velký den, za pár hodin budu sedět v letadle směr Nový Zéland. Pocity? Těším se jak blázen, ale zároveň je tu i nějaká ta nervozita z nového, neznámého a nepoznaného. Připadám si jak panic, který právě stahuje kalhotky své vyvolené a s rozbušeným srdcem, pln očekávání i nervozity, čeká co tam uvidí a jaké to bude. Nebo jako pacient, kterého vezou na sál, doktor si už brousí skalpel a pacient se staženými půlkami jen čeká, až už to konečně začne, protože to čekání je nejhorší a ví, že operace je nevyhnutelná a že mu po ní bude líp.

Poslední dva týdny byly docela zvláštní. Opustil jsem navždy Londýn s tím, že jedu na Zéland, ale nejdřív mě čekal krátký pobyt v ČR. Celé se to tak zvláštně zmixovalo. Ač jsem na život v Londýně dlouhodobě nadával, za ty roky jsem si tam vytvořil určité zázemí a to město se stalo mým domovem. V Praze už se naopak doma necítím, a přestože tu mám kořeny, rodinu, atd., už to není domov v pravém slova smyslu. Vědomí že opouštím něco co znám a kde jsem zvyklý, tedy Londýn, spojené s kulturním šokem z návratu do ČR, bylo zvláštní a ne úplně příjemné. K tomu to očekávání ze Zélandu...

Nějak se mi tentokrát nepovedlo sejít se všemi kamarády a v Praze jsem se spíš nudil, ale zase jsem si užil parádní kalbu v Brně a víkendový detoxikační výstup na Sněžku. Aspoň můžu říct, že jsem ve své vlasti viděl pár základních míst, než jsem se vydal na druhý konec světa. A teď už musím jet na letiště. Zdar!

Storm na Rockzone 105.9

Poslouchejte pořad Andělská Dvacítka na rádiu Rockzone 105.9 FM (Praha, jinak online www.rockzone.cz) ve čtvrtek 5.5. v 17:00, nebo reprízu v neděli 8.5. ve 12:00 - kecá a oblažuje svět svými moudry sám Storm!

Dohrané hry za duben 2011

Trine - krásná pohádka.

Duben, důležitý to měsíc bohatý na události. Dopařil jsem svou šestistou hru a ačkoliv tohle jubileum nedopadlo tak slavně jak jsem si představoval, dopadlo. Tato událost zároveň symbolizuje konec jedné dlouhé životní kapitoly a začátek nové: po čtyřech a půl letech jsem natrvalo opustil Anglii a vyrážím na Nový Zéland. Nejenže budu u protinožců, ale asi nebudu ani moc pařit. Rodinu (PS3, X360, PS2, SNES i nadupaný herní notebook) totiž nechávám doma a beru si jen obyčejný, nevýkonný notebook na běžné používání. Těším se na změnu prostředí, na klid, na přírodu, na pohodové lidi, na to že budu daleko od klimatizovaných kanceláří a všudypřítomných obrazovek, ale zároveň mě mrzí, že zrovna letošní release list na poli videoher je tak přeplněný. Po třinácti letech vychází Duke Nukem Never a já ho minu o jediný měsíc. Vychází L.A. Noire, Uncharted 3, Darkspore, F.E.A.R. 3, Deus Ex 3, Dungeon Siege 3, Batman: Arkham City, Shadow of the Damned, nová Bloodrayne... Seznam je to dlouhý a na podzim ho korunuje Skyrim následovaný Diablem 3. Na tohle všechno si budu muset nějakou dobu počkat. Ničeho nelituji, na Zéland se těším jak malý Jirka, ale mrzí mě, že jak na potvoru zrovna není nějaké to herní sucho, abych se už teď netěšil zpátky. A vlastně, kam zpátky...?