Úvaha o migraci pracovních sil

Je to všude a zřejmě je to úplně normální. Když někdo začne dělat práci, která ho baví a kterou dělá dobře, většinou u ní zůstane ať se děje cokoliv. I kdyby ho stokrát vyhodili nebo jeho zaměstnavatel zkrachoval, vždycky si najde místo ve stejném oboru. Automechanik se bude držet dílny, kuchař hrnce, vývojář vývojaření a politik koryta. Netřeba přemýšlet o příčinách, ty jsou celkem jasné (peníze, dobrý pocit, uspokojivá práce, zkušenosti v oboru), ale je zajímavé vystopovat osudy některých "migrantů".
Mám osobní zkušenosti ze dvou pracovních sfér: herní žurnalistiky a dispečerství. O tom prvním jsem dal dohromady jen pár zevrubných, o pracovní migraci však dost vypovídajících informací, ten druhý je svázaný s mnohem komplexnější tématikou, o níž chci již dlouho napsat, takže jí budu věnovat samostatný článek.
Znám desítky autorů, více či méně známých, zkušených a úspěšných, a většinu z nich spojuje jedno: za svou kariéru vystřídali několik pracovních míst. Tak třeba já. S profi psaním jsem začal teprve před dvěma lety ve SCORE, ačkoliv jsem dávno předtím udělal pár článků i pro Doupě, Bonusweb a Abeceduher (šlo převážně o návody). Po necelém roce ve SCORE jsem následoval Aliho na Gamecenter.cz, později do časopisu GameON a když skončil, na chvíli jsem se vrátil na GC. Letos v únoru jsem zakotvil na Hrej, kde zatím setrvávám. Není mi cizí ani italský Gamestar, kde mám jeden článek, což mi připomíná, že už v dávném roce 2000 jsem seděl s Lukášem Erbenem u piva a seznamoval se s povinnostmi stálého redaktora Gamestaru. Tehdy jsem couvnul, jelikož se mi nelíbila představa hrát hry z nutnosti. To je ostatně důvod, proč jsem se nikdy nestal fulltime redaktorem.

Osoby, které se této profesi věnují mnohem déle než já a mají větší ambice, dnes sedí úplně jinde a co se týče migrace, mohly by vyprávět. Například Bludr (Honza Modrák) začínal jako redaktor SCORE, pak šel do Gamestaru, později se věnoval několika konzolovým magazínům (Oficiální Playstation magazín, PSM2, Play, Tipstation), přičemž udržoval externí spolupráci se SCORE, kam se po dlouhém pětiletém kruhu vrátil coby šéfredaktor.
Za zmínku stojí i Lukáš Codr alias Čočík, jenž probrázdil vody SCORE, Levelu i Gamestaru, nemluvě o jeho fulltimovém úvazku na Bonuswebu.
Karel Papík se taktéž podílel na SCORE, než se stal šéfredaktorem Gamestaru.
Stejně tak Dreb (Ondřej Drebota) se po mnoha letech ve SCORE stal šéfredaktorem Mobilher, přičemž externě spolupracoval s Levelem, Gamecenterem i GameONem.
Dlouholetou tváří SCORE byl i Ali neboli Tomáš Zvelebil, jenž nějakou dobu šéfoval i Gamecentru a následně GameONu, externě spolupracoval s Gamestarem a svou kariéru začal v Levelu.
Z jiného soudku zmíním třeba Láďu Růžičku, jehož jsem poznal na jedné brigádě dávno předtím, než začal psát pro Bonusweb, odkud později přesedlal do Gamestaru, a než mu kolegová začali láskyplně přezdívat Vladan. Po rozpadu GS redakce začal psát do Levelu a Mobilher.
Z dalšího soudku vytáhnu Lukáše Baštu, jenž začínal jako autor Gamecentra, něco málo napsal pro GameON, vedl konzolový PlayON a po jeho ukončení sídlí v redakci Hrej.
Je tu i spousta mladších a méně významných autorů, které, mají-li nějaké vyšší ambice, čeká ještě dlouhá cesta. Zmiňme například dvojici Lichtenberg a Moolker. Lichta znám z dob Gamecentra a Gameonu, nyní píše pro Tiscali Games a nově i pro SCORE. Moolker pro změnu začínal na jednom z méně kvalitních českých webů (mnozí namítnou, že Gamesport je z českých webů ten úplně nejhorší a mají pravdu), aby se přes Tiscali Games dostal až do samotného SCORE (souběžně se věnuje serveru Hotgames).
Abych migrační smršť nějak vykompenzoval, hodím do placu jména dvou významných stálic herní žurnalistiky: Mikoláše Tučka alias Tukana a Ondřeje Průšy neboli Drakena. Oba od počátku své kariéry kopou za jeden jediný tým, oba mu dlouhou dobu šéfovali či stále šéfují. Samozřejmě jde o SCORE a Level. Další takovou stálicí je i Jan Doskočil (JD), jenž před sedmi lety založil a dodnes vede server Tiscali Games.

Změna působiště může mít různé příčiny, někdy více, jindy méně příjemné. Nejde-li o lepší nabídku, většinou za tím vězí komerční neúspěch magazínu, neuspokojivé pracovní nasazení, něčí podraz, personální neshody či kombinace toho všeho. Málokoho to však odradí a kdo má psaní rád, věnuje se mu dál, byť pod křídly někoho jiného. V podstatě je to jako se ženskýma - rozejdete-li se s jednou, najdete si další.

Nemnoho je těch, kdo herní branži zcela opustí, ale jako pověstná výjimka potvrzující pravidlo přesně tohle udělali Andrej Anastasov a Honza Eisler, legendární zakladatelé SCORE (nyní se věnují erotice ), či Tomáš Zvelebil, jenž se po krachu GameONu taktéž zaměřil na erotično, ačkoliv z úplně jiné strany (ne, porno opravdu netočí). Málokdo však učiní tak radikální krok, že by se na hry totálně vybodl a šel makat do kolbenky nebo sedl za volant taxíku. Drtivá většina lidí se jim věnuje dál (třeba i dál píšou, i když v omezené míře) a nemálo z nich skončí jako vývojáři, o čemž svědčí výplatní listina Illusion Softworks. Najdete na ní třeba Huberta (ex Gamecenter a SCORE), Čočíka (mj. uvádí i Gamepage), Michala Rybku. Někteří, jako Karel Papík (Cold War), si naopak založili vlastní studio či pracují v herním vydavatelství (Chalid Himmat, bývalý scórák, dělá v CD Projektu).