Proč jsem odjel do Anglie

Lidi se mě dokola ptají, proč jsem odjel do Anglie a nechal v ČR dobrou práci, psaní článků, kamarády, rodinu, celkové zázemí a kdesi cosi. Jelikož mě už nebaví to dokola vysvětlovat, tady si to můžou všichni přečíst.

- Chci zdokonalit svou angličtinu (až se usadím a najdu slušnou práci, začnu chodit do školy).
- Chci změnu.
- Chci poznat nové věci a lidi, podívat se na nová místa.
- Chci pryč z přelidněného města. Pravda, skok z Prahy do Londýna je v tomto případě jako skok ze septiku do ještě většího septiku, ale já pevně doufám, že jde jen o dočasný stav.
- Chci zhubnout.
- Chci po letech zase začít jezdit na kole, což souvisí s odstěhováním z velkoměsta.
- Chci vydělat peníze, když Velký Pařan dá.
- Chci změnit životní styl, o to mi jde především. Je mi 25 let, většinu dosavadního života jsem strávil u kompu, mam úplně zhuntovaný zrak, a od té doby co nedělám na koncertech, kde jsem měl postaráno o fyzičku, zážitky a živou komunikaci s lidmi, to se mnou jde opravdu z kopce. Posledních pět let, od té doby co jsem nastoupil na dispečink, můj život spočíval v chození do práce, dvanáctihodinovém sezení u kompu, dojetí metrem domů, trávení dalších hodin u kompu, ve dnech volna pak trávení veškerého času u kompu, případně v hospodě. Už delší dobu jsem byl totálně duševně vyčerpaný, nebavila mě práce, nebavilo mě psaní článků, psaní na blog a dokonce i paření jsem provozoval spíše ze setrvačnosti. Už několik let mě užíraly myšlenky na promrhané mládí, které už se mi nikdy nevrátí. Stále se rozšiřující seznam dopařených her bude ve stáří pramalou útěchou za proplýtvaná léta.
- Kámošů mám sice dost, s většinou se však znám přes net a přes net s nimi i komunikuji. S řadou lidí denně kecám po ICQ, osobně jsem je však neviděl ani nepamatuji. Nevidím tedy důvod, proč bych s nimi nemohl komunikovat z Anglie. Navíc mám kámoše i tady. Michala znám 18 let a přes rok jsem ho neviděl.
Už po dvou týdnech pobytu v Londýně jsem za své rozhodnutí rád. Sice dřu jak mezek a zatím z toho nic nekouká, duševně se však cítím daleko líp. Výše zmíněné myšlenky na promhrané mládí mi přišly na mysl až teďka, když jsem o nich psal. Nechybí mi vysedávání u kompu, kromě každodenního skoku na net, a blogování dostalo nový nádech. Poznal jsem tu spoustu nových skvělých lidí a konečně ze mě spadla půlroční nejistota, jaké to v tom Londýně vlastně bude. Pracuji v centru, takže to tam pomalu poznávám, přitom však bydlím v periférii, kde nejsou žádné posrané a pochcané chodníky jako ve smradlavých Vršovicích, a dá se tu i jezdit na kole. Splnil jsem si několik měnších snů, jako projet se v jiném metru než pražském, apod. Celkově se cítím osvěžený, je mi fajn a nic na tom nemění fakt, že každý den úpím v příšerné, doufám že co nejdočasnější práci.