Kris v Crossu

ICQ
22:36, Uni: robíš?
22:37, Storm: nerobim, nemam s kym.
22:38, Uni: vole, jestli jsi v práci.
22:39, Storm: tak to rekni rovnou ze chces jit na pivo :)
A já jsem chtěl.
Klub Cross v Pražských Holešovicích je vyhlášen spíše jako technařské a feťácké doupě, na čemž je jistě něco pravdy, ale mě to vůbec nezajímá. Pro mě je důležitý fakt, že to tam vypadá fakt hustě, je tam příjmné posezení a teď v létě, kdy se vedrem roztéká asfalt na silnicích, přijdou vhod výčepní služby. Ne, že by jindy přišly nevhod, ale vy víte jak to myslím. Poprvé jsem tam byl letos v lednu, a originální výzdoba, jistě výplod ne zcela duševně zdravého uměleckého mozku, na mě fakt zapůsobila. Prosklené stoly byly zaplněny hromadami kondenzátorů, rezistorů a dalších elektronických součástek pečlivě rozčleněných podle druhu, barvy a velikosti, zdi zcela zakrývaly trojrozměrné "obrazy" vysloužilých základních desek, hard disků, procesorů a dalšího hardwaru, a na stropě se vesele točila vodní pumpa ze starého autobusu...
...upgradovaná o nějaké ty žárovičky, trubičky a fosforeskující kapalinu, která při cirkulaci v aparátu vytvářela na okolních stěnách docela zajímavé odlesky. Zmíněný autobus mimochodem stojí venku, kde se výzdobou taky nešetřilo. A to jsem se ještě nezmínil o záchodě, který mi připomněl cestu vlakem z Prahy do Českých Budějovic! Ne, že by na špinavém hajzlíku ve vagónu druhé kategorie bylo něco zajímavého, ale když se to prostředí přenese do zděného baráku a řízne se trochou Star Treku, hned získá jiný rozměr. Dveře od hajzlu totiž vypadají jako stěny nějaké kosmické lodi, plné vystouplých na stříbrno natřených tvarů, a malá místnůstka o dvou mušlích, jedné míse, umyvadlu a jednom zrcadlu vskutku evokuje pocit, že jste ve vagónu. A taky se můžete za jízdy dívat z okýnka! Vlastně ono to není tak docela okýnko, on je to vykuchaný 17ti palcový monitor, skrz nějž je vidět jak ven, tak dovnitř. Ještě mě tak napadá, že Crossácký záchod by klidně mohl být i z velké nákladní lodi, na které ve Splinter Cell Chaos Theory řádil Sam Fisher. Ty pixel shadery na žluté nalakované stěně jsou jak opravdové! Menší nevýhodu představuje absence cedulek DÁMY a PÁNI na příslušných dveřích. Celkem běžně se tak stává, že vesele močíte, najednou se rozletí dveře a naprosto cizí ženská překvapeně pronese "oh, sory!", načež odejde aniž by za sebou zavřela... Zkrátka a dobře, Cross je opravdu zajímavé místo, a to jsem z něj viděl jen malou část! Když pak sedíte venku na terase a dovnitř si chodíte akorát pro pivo, ani vám nevadí konstantní tucání techna z repráků a kouř, který by trumfnul i Londýnskou mlhu.

Včera jsem do Crossu opět zavítal, a ačkoliv to nebylo s Kristýnou, jak by se podle nadpisu mohlo zdát, docela jsem si to užil i s Unim, Evou a Katkou. Když mě Uni informoval, jakou přivede společnost, trochu jsem se bál. Naštěstí se však ukázalo, že mé představy o vzhledu a intelektu matfyzaček byly značně zkreslené a ovlivněné předchozí zkušeností. Obavy se ukázaly jako liché a holky byly naprosto v pohodě. Po třináctihodinové partičce Titan Questu jsem si tedy řekl, že by bylo dobré se trochu provětrat a pozvánku na pivo s radostí přijal. Do Crossu jsme dorazili těsně před půlnocí a ani nás moc nepřekvapilo, že všude slyšíme samou angličtinu a nemáme si kam sednout. Než nám usměvavá výčepní natočila šest piv (čtyři pro nás a dvě pro holky), místo se našlo, takže bylo po problému a mohlo se vesele začít konzumovat a komunikovat.
Co všechno jsme řešili si vskutku nepamatuji a ani to není důležité, ale zmíním třeba Eviny historky z chirurgie (které jsem obohatil kámošovým vyprávěním o zážitcích v pitevně), ústní výměnu jazykových znalostí (s italštinou jsem se vytáhnul, a po pár pivech mi docela šla i francoužština, ačkoliv mě Katka nekompromisně trumfla, protože zatímco ona z ní maturovala, ja při povinných hodinách žabožroutštiny většinou spal. V němčině umím akorát nadávat, takže jsem jí pro jistotu vynechal, abych se náhodou nechoval nespolečensky.

Bod zlomu nastal ve chvíli, kdy došlo pivo... odmlka pro strávení této tragické věty... a pokračování: naštěstí došla jen desítka, takže jsme přesedlali na Plzeň 12°, což však byla chyba. Už pri prvních napitích jsem cítil, jak mi ty dva stupně navíc brutálně stoupají do hlavy, nemluvě o tom, že jsme s Unim měli opravdu velkou žízeň a při každé rundě brali rovnou dvě piva. K tomu dodám, že zřejmě zhulená druhá výčepní se na mě kriticky podívala po natočení pěti půlitrů a pronesla větu "tak to chci vidět jak todle odneseš," načež jsem vzal čtyři kousky do ruky (Uni umí i šest) a jeden do zubů, vycenil na výčepačku obnažený chrup a odešel pít.
Update: po hlášce od Karasmana "ty woe ty si vodnes pullitr v zubech: by mi upadla drzka..." mi došlo, že jsem zapomněl na jeden důležitý detail: pivo se v Crossu točí do kelímku.

Doteď nechápu, jak se to stalo, ale ačkoliv jsme kecali a pili teprve chvilku, najednou jako když otočí vypínačem a lup, bylo světlo, pět ráno a obsluha nás vyhazovala, že prý zavírá. Jelikož jsme měli stále žízeň a energie na rozdávání, vypravili jsme se hledat nonstop. Po cestě jsme jich potkali několik, já však mířil do jednoho, kde jsem již byl a líbilo se mi tam. Nějak jsem přehlédl židli strčenou do vchodu a suverénně napochodoval ke stolu, sednul si a čekal, jenže obsluha mě překvapila slovy, že má zavřeno aby mohla uklidit a bude pokračovat až od osmi. Ještě že tak, v našem blaženém stavu by další alkohol nedělal dobrotu, už takhle jsme viděli dvojmo (nevím jak Uni, ale já určitě). Nakonec nás střízlivá Katka, která s námi jako jediná vydržela až do konce, přesvědčila že bude lepší se odebrat na kolej a jít spát. Uniho spolubydla byl pryč, takže jsem si po letech trochu připomněl školní období - vyspal se na studentské posteli. Ale ještě předtím jsme vyjeli do dvacátého poschodí a pokochali se pohledem na prosluněnou Prahu. Bylo krásně vidět i na most, z něhož jsem před pěti lety poprvé obdivoval pixel shadery na Vltavě.
V jednu odpoledne jsem se už nevydržel v kalužích potu převalovat na sluncem rozpálené posteli, a jelikož Uni byl totálně grogy, odebral jsem se domů, ačkoliv mě chuť na pivo táhla do hospody. Cestou jsem skočil aspoň na oběd, a pak rychle zpátky k Titan Questu.

Zrovna mě tak napadá, že mám v lednici ještě jednoho Gambáče... takže otázka za deset milionů: co teďka Storm udělá?