Vzhledem k mé vzrůstající nechuti psát na blog vychází se zpožděním i popis kalby Level & Hrej, která proběhla v pátek 23.7.06
Přesně tak, jak byl začátek minulého týdne otřesný, se jeho konec velkolepě podařil. Páteční ráno mě sice zastihlo jak se rozespale a poslepu belhám na autobus míříce do zaměstnání, den byl však naprosto báječný, a to po celou dobu svého trvání. Jako první mě potěšil fakt, že někdo konečně odstranil technickou závadu, kvůli které jsme nemohli pořádně pracovat a měli z toho akorát nervy v kýblu. Mnohem větší radost jsem však měl z toho, že jsem celý den strávil s holkou... i když ne se svojí. Mluvím o nové kolegyni zmíněné v pondělním a úterním příspěvku, kterou jsem si tentokrát usurpoval pro sebe. Nic proti ostatním nováčkům, ale s ní je jednoznačně největší zábava a nejlepší spolupráce. A taky je z nich nejhezčí :D.
Na večer byla domluvená kalba lidí z Hrej.cz a z Levelu, takže jsem samozřejmě nemohl chybět. Ze všech přítomných (asi třicet lidí) jsem znal akorát kolegy z loňského invexu, tedy Přizdu alias Lukáše Baštu, Avatara neboli Jirku Škrampala, a Alžbětu, která žádnou přezdívku nemá, nebo o ní aspoň nevím. Je fakt, že další týpek mi byl děsně povědomý, a když jsem se konečně zeptal odkud ho znám, vypadla z něj věta: "Chlastali jsme s Karasmanem na Battlefestu". Hned mi svitlo, že je to Kovi, šéf projektu Kotor2 čeština. Později, když odpadla většina účastníků a zůstalo jen zdravé jádro, jsem rozpoznal ještě pár dalších lidí z Battlefestu, bohužel si však nepamatuji jména.
Počátek akce probíhal normálně, klasicky a pohodově. Kecalo se o všeličem a pilo se všelicos (konečně mi někdo předem řekl, že nepiju Staráče desítku nýbrž dvanáctku). Kromě náší kalby byla v Atmošce taky nějaká oslava narozenin, která vyvrcholila příchodem jeptišky. Alžběta zkušeně rozpoznala, že je to jen převlek a světácky pronesla "Á, bude striptýz...", načež se jala prodrat návalem diváků, aby jí nic neuniklo. Dlužno podotknout, že jí neuniklo opravdu nic a barvitě referovala méně šťastným divákům v posledních řadách, co si dotyčná jeptiška právě strká do kterého otvoru, jak hluboko a jak moc se oslavenec červená... Ačkoliv je sutana pevným symbolem ctnosti a zbožnosti, většině diváků mužského pohlaví se něco zvedalo, ruce vzývající ducha svatého to však nebyly.
Po kvalitním představení jsme se opět usadili a já se přifařil k týpkovi, jenž se představil jako Fish, současný šéfredaktor Gamezone. S ním jsem probral přednosti piva českého a ochutnal podivnost jménem Hoengarden, jakési ovocné pivo co chutná po banánech a podává se s limetkou.
Redakce Levelu se zcela stranila ostatních a až na pár výjimek na mě zapůsobila přesně tak, jako již předtím při různých situacích na netu, a sice, že pánové mají nosánky trošku nahoru. Abych ale všem nekřivdil, tak Honza Horčík byl naprosto v pohodě a dokonce jsme spolu jeli kousek domů, akorát že on si pak spletl tramvaj a místo na Černém Mostě skončil v Modřanech. I Pavel "Frix" Prouza byl v pohodě, o něm bych to však napsal, i kdyby nebyl. Přeci jen šéfuje PC sekci na Hrej.cz...
Seznámení s Levelem vyvrcholilo ve chvíli, kdy se objevil šéfredaktor Ondřej Průša. Ne, že bych nějak neudržitelně toužil se s ním kamarádit, ale když už tam byl, řekl jsem si, že by bylo dobré se s ním aspoň seznámit, pročež jsem se k němu přitočil a za hlasitého zvuku vycházejícícho z repráků se ho zeptal "Čau, ty seš Kraken?", na což odpověděl suchým "Jo, Draken". Jeho zlobou zkřivený úsměv a takový ten přimhouřený, rádoby drsný pistolnický pohled však nezpůsobilo to, že jsem mu zkomolil přezdívku, nýbrž fakt, že si konečně všiml mého černého trička s decentním nápisem SCORE na hrudi. Šetřil jsem si ho speciálně pro tuto příležitost, a ačkoliv zapůsobilo i na ostatní, teprve u Drakena dosáhlo kýženého efektu. Příštích deset minut jsem byl za rytmu zatínajících se šéfredaktorových pěstí (samozřejmě šlo o pózu) přesvědčován, ať s ním jdu na záchod, a když jsem odmítl, zkoušel mě aspoň přemluvit, abych to triko spálil nebo otočil vzhůru nohama. Byl jsem však neoblomný. Nepodepsal jsem! Tedy, neotočil jsem.
Vydařený večer bohužel zhatila bitka mezi opilým hostem ruské národnosti a číšníkem. Opilec, říkejme mu třeba Ištvan Papundeklovič, se totiž se svým kamarádem uvelebil přímo uprostřed lokálu, který byl pro ten večer zcela rezervovaný, a odmítal odejít. Číšník se mu snažil domluvit nejprve slušně, a pak i neslušně, čímž si bohužel vysloužil tečku do zubů, rozbitý ret a do příjezdu policie ještě posměšné narážky na čísi bohaté rodiče, vlivné právníky a podobně. Policajti slíbili, že narušiteli domluví, tak snad...
Jestli se nepletu, tak hospoda měla zavírat ve dvě hodiny, pročež se okolo třetí začalo uvažovat o ukončení akce. Domů jsem se nakonec dostal ve čtyři, přičemž mi v 7:00 začínala směna. Do práce jsem dorazil o půl deváté, mým prvním činem bylo vytažení lůžkovin a fláknutí se sebou na matrace. Navzdory neustálému drnčení telefonů jsem se trochu prospal a v 11:00 se konečně přihlásil do počítače. Ještě jsem si odskočil na pokec ke kolegyni z už-ne-konkurenčního dispečinku, asi na půl hodiny, načež jsme se odebrali na hodinový oběd do skvělé restaurace, kde jsem se výtečně napapal, dal si pivko, užil si sluníčka, pokochal se pohledem na krásně vzrostlé smrky a ještě vzrostlejší servírku, a po návratu na dispečink začal pracovat. Zkrátka a dobře, kalba se vydařila!
Žádné komentáře:
Okomentovat