Prosinec 2005 byl pro mě velmi vyčerpávající měsíc. Dlužil jsem kolegům z práce čtyři směny a všichni si je vybrali na konci roku. Když k tomu přičtu svých obvyklých patnáct šicht, byl jsem v práci celkem devatenáctkrát a pokaždé na noční. V lednu mě čekaly další dvě a pak už konečně denní! K tomu se firma stěhovala, no prostě hrůza. Paření za těchto okolností bylo dost obtížné, ale naštěstí jsem to zvládl.
Zhruba v půlce měsíce jsem si konečně našel čas na dávno rozehraný Boiling Point, pevně rozhodnut ho konečně pokořit. Jednoho dne, už nevím přesné datum, jsem se totálně nevyspalý vrátil z práce, na chvíli si sedl ke kompu, a když jsem se po té chvíli rozhodl přestat, zjistil jsem, že uběhlo dvacet hodin a já zas musím do práce...
Žádné komentáře:
Okomentovat