Toť moje myšlenka ve chvíli, kdy začínám psát tuto větu. Je půl šesté večer a já se konečně, letos poprvé, vyvalil v parku na trávě. Ne, že bych se ze sadomasochistických pohnutek vrátil zametat do Harlesdenu, nějaký pud sebezáchovy mi přeci jen zbyl. Ve skutečnosti je od neděle vedro jak v letním filmu (ačkoli je teprve květen) a já se dokopal jít po práci do Hampsteadu. Bohužel makám od sedmi do tří a cesta domů mi trvá rovné dvě hodiny, takže většinu onoho slunečna strávím v místnosti s žaluziemi, umělým osvětlením a desítkami obrazovek, načež se, stále neobnažen, smažím v autobusech a vlacích. Když se v půl šesté konečně dostanu do přímého kontaktu s trávou (luční), je už chladněji a navíc nepříjemně fouká. A odsud ten nadpis. Rozfoukává mi to stránky. Ehm, stručná předmluva jako obvykle... a to jsem chtěl původně napsat recenzi na videohru. No nic.
Všiml jsem si, že poslední dobou opět zanedbávám blog, a zanedbávat blog je špatné ánóóu? (To byl citoslovec pana Mekýho ze South Parku, kdybyste to náhodou nepochopili). Je to tím, že není o čem psát a když už je, nemám na to čas či náladu. Celý den strávím v práci či na cestě do/z ní, což provází fádní dobíhání autobusů (i když, zas tak fádní není... znovu jsem v sobě objevil duši sprintera), nudné čekání na vlak, tiché (a mnohdy udýchané) klení při pohledu na ujíždějící prostředek mhd, proklínání fakanů co si v mhd nahlas pouštějí rap či debilů, kteří odhazují odpadky na sedačky, ty jsou pak polité například pivem a nic netušící přistoupivší, například já, si do toho sedají.
Jeden echt debil se zrovna dneska vyznamenal. Nastoupil do 245ky s lahvinkou nějakého dryjáku a přes řidičovu opakovanou výzvu aby to vyhodil s úsměvem sedl a čekal. Když řidič vypl motor, dal si říct, láhev vyhodil do koše (nejdřív chtěl na sedačku) vzdáleného dva kroky od autobusu a nejistou chůzí se vrátil dovnitř. Ačkoliv jsem ho podle ksichtových rysů tipoval na Litevce, když spustil obvyklou triádu sociálních parazitů žijících na podpoře ("já si přece platím daně, fucking hell, you fucking fucker!"), znělo to spíš jako skotština. Chtěl jsem ho informovat, že já si kalhoty smrdící pivem rozhodně ze svých daní neplatím, ale k čemu by to bylo... jsme v Anglii. Dotyčný nakonec vystoupil po pár zastávkách, ještě si hrdinně kopl do dveří a jelo se dál, vstříc dalším politým sedačkám. Toť prozatím vše, další po známky z parku však očekávejte zanedlouho (jak se mi bude chtít je vydat).
