Alan Wake - prožijte kingovský příběh na vlastní kůži

Ještě než Alan Wake spatřil světlo lisovny DVD, bylo na internetu zveřejněno téměř čtyřicet minut videí souvislého hraní, které dalo možnost si o hře udělat celkem slušný obrázek. Můj obrázek nebyl příliš optimistkcý, jak jsem se ostatně 5.5.2010 zmínil na svém blogu. Vážení, jak já jsem rád že jsem se zmílil!

Obavy pramenily z faktu, že si horor přirozeně spojuji se strachem, s tísnivou atmosférou, s nedostatkem nábojů a se staženým kaďákem při opatrném procházení temnými zákoutími alá Resident Evil, Silent Hill nebo Alien Doom (kdo hrál tuhle geniální stařičkou modifikaci do Dooma, ví o čem mluvím). Od Alana jsem po shlédnutí videí čekal tuctovou koridorovou střílečku, která bude hráče vodit za ručičku jako většina dnešních her, atmosféru bude kazit absence napětí, neexistující obavy o nedostatek munice a primitivní lineárnost. Naštěstí jsem s tímto verdiktem byl vedle jak ta jedle. Tedy, on Alan skutečně nevyvolává stísněné pocity, skutečně je velmi snadné najít cestu dál a o náboje skutečně není nikdy nouze, jenže o tom tahle hra vůbec není. Alan Wake není o strachu a stísněnosti, ale o originálním příběhu zasazeném do hlubokých temných lesů Skalistých hor, o zamotaném příběhu, který však narozdíl od japonských Silent Hillů pochopí i normální smrtelník, o vynikající výpravě, odsýpající akci a audiovizuálním požitku s tu a tam rozesetou špetkou humoru.
Když se mě kamarád zeptal, co se mi na Alanu Wakovi nelíbilo, nevěděl jsem co odpovědět.

Několikeré herní odmítnutí

Po delším období téměř nulového používání svého počítače (pařil jsem několik titulů na konzolích a pro práci mám firemní PC) jsem si řekl, že bych měl trochu provětrat nabušené čtyřjádro a zároveň po těch sandboxech a rubačkách ukojit svou chuť na pořádnou doomovku. Na PC se mi nahromadila pěkná řádka titulů, k mému velkému překvapení se však včerejší den podobal spíš hard diskové čístce. První přišla na řadu budgetová střílečka Exodus From The Earth. Celkem to ušlo, ale hratelnost mě frustrovala a po hodině jsem to smazal. Zkusím tedy Borderlands, řekl jsem si a pracně se jal instalovat funkční verzi plus tři datadisky. Navzdory pozitivním ohlasům na tuto hru mě však Borderlands moc nechytlo a po hodinu to též šlo koše. Do třetice jsem zkusil Mercenaries 2. Nevěděl jsem co přesně čekat. Krom toho že to má být brutálně akční sandbox a že o prvním díle na PS2 mi kamarád pěl ódy, jsem o Mercenaries 2 nevěděl zhola nic. Tady to rychle. Instalace, New Game, rozkoukání, překvapení, ujištění že nemám halucinace a smazání. Tahle hra mě docela zaskočila tím svou zjevnou zastaralostí. Nepříliš hezká grafika (jako by jen upgradovali PS2 verzi), silně neintuitivní ovládání, nezáživná hratelnost... to šlo z disku nejrychleji. No a do čtvrtice jsem si nainstaloval Left for Dead a chystám se to spustit, tak snad...

Update: Garret měl pravdu. Left 4 Dead je v singlu nuda. Navíc při střílení z pistole tak strašně bliká obrazovka, až se mi z toho začaly dělat tak brutální mžitky před očima že jsem půl hodiny skoro nic neviděl.To šlo z disku hodně rychle. Dvojka pro změnu chvíli po spuštění spadla, takže čístka hard disku vesele pokračuje. Schválně kolik titulů na které jsem si tak dlouho brousil zuby dneska ještě smažu... a nakonec se s právě objednaným Dead Rising zas vrátím ke konzoli.

Update 2: Manhunt 2 jsem kdysi dávno přestal hrát na PS2 kvůli debilnímu ovládání a čekal až vyjde PC verze, kde si budu moct nastavit klávesy a používat myš. Používání myši jsem se sice dočkal, ale přes pevně zadané a neměnné nastavení kláves, které opravdu není zrovna vyhovující, jsem se nepřenesl. Tenhle odfláknutý port šel z disku ještě rychleji, než byste snědli krajíc chleba se šunkou a se sýrem. To mi připomíná, že mám hlad. Teď váhám mezi instalací Fallout 3 a Metro 2033. Doufám, že ani jeden z těchto titulů nebudu též skartovat, ale jsem zrovna v takovém skartovacím rozpoložení...

Obavy z Alan Wake

Dlouhé roky vyvíjená a mnohými očekávaná hororová akce Alan Wake už klepe a za pár týdnů jí máme v krámech jak na koni. Byla publikována dvě dlouhatánská ingame videa s téměř půl hodinou hraní, a já si je samozřejmě nenechal ujít. Bohužel mě ale shlédnutý materiál nechal poněkud perplex. Rozhodně nechci hodnotit soudit dne před večerem, ale myslím, že se z publikovaného materiálu dá udělat celkem slušný obrázek o tom, jaká hra bude.

Akční? Asi jo. Hororová? Sotva. S hutnou a tísnivou atmosférou alá Silent Hill či Resident Evil jsem se rozloučil. Atmosféra téhle hry v člověku nejspíš nevyvolá napětí, pocit tísně a frustrace ani co by se za nehet vešlo. Bude to pohodové zahrání s pocitem sucha a bezpečí, jako v bavlnce. Videa napovídají, že bude dostatek munice, mraky skriptů a spousta checkpointů (které se pro jistotu viditelně objeví na obrazovce, ale to asi musí kvůli standardům od Microsoftu).

Hráč bude veden za ručičku jako dement bez vlastních kognitivních funkcí, kterému je potřeba říkat co má zmáčkout aby šel panáček dopředu a na co má kliknout aby vystřelil z brokovnice. Bude-li ležet na stole puška, hra napoví, že by bylo dobré jí sebrat, jak to udělat a pro jistotu ještě popíše, co to puška je a proč jí Alan Wake potřebuje. Prostě nás autoři povedou za ručičku jako blbce, stejně jako to v posledních letech dělají úplně všechny videohry a už se to ani nesnaží nějak maskovat, omezovat či umožňovat tenhle neduh nějak omezit. Příchod nepřátel bude avizován s dostatečným předstihem aby se náhodou hráč neleknul, z každé situace bude evidentní východisko. Co to znamená? Horotová atmosféra veškerá žádná.

Možná se pletu (kéž by!), ale podle mě bude Alan Wake prostě jen dobrou akcí se silným příběhem, ale nepřinese to, co od něj mnoho lidí očekává a co nám hype provázející dlouholetý vývoj už dlouho podsunuje. Možná že hra se za ty roky zásadně změnila, možná že vize Microsoftu a vývojářů se neslučují. Určitě to bude dobrá hra, ale hodně lidí bude hodně zklamáno.

Týden herních zklamání

Nějak se mi tenhle týden sešlo pár titulů, z nichž jsem byl přinejmenším zklamán, neřku-li přímo znechucen.

Nejdřív jsem se pustil do nového Aliens vs Predator, kde popis "hnus a bída" je ještě slabý. Ostatně, můj názor na tuto hru si můžete přečíst v předchozím příspěvku. Pak jsem si na PS3 pořídil novodobého Prince of Persia (2008) a protože jsem vůbec netušil o čem ta hra je, byl jsem poměrně zvědav, zda se autoři pro pár prašivých zlaťáků rozhodli nedat princi spát ani po skončení trilogie a naroubovali na něj další strasti s časomírou, nebo zda vytvořili prequel (což bych rozhodně uvítal). Nakonec se ukázalo, že s originálním princem má ten nový společný akorát název (jasně, aby se to lépe prodávalo) a část herních mechanismů. Příběhově to však nemá pražádnou spojitost. To by ani tak nevadilo, kdyby to byla zábavná a nenudící hra. Bohužel ono "ne" tam figuruje v opačném pořadí: nezábavná a nudicí. Po dvou hodinách jsem to vypl, podíval se na net abych zjistil zda budu ten samý úkol plnit po celou dobu a zdá se, že je tomu opravdu tak.

No a nakonec jsou tu přídavky na Resident Evil 5. Nic zlého netuše a všechno dobré tuše (na Resim 5 se přece nedá nic zkazit!) jsem si je stáhl, spustil, a za hodinu a půl byl ten první hotov, přičemž se ani pořádně nezahřála hlaveň pistole. Ještě že to zachránil druhý přídavek, jenž sice do délky nemá tomu prvnímu co vyčítat, ale aspoň je plný akce a pobavil mě.

No nic, z pařiva co mám teď na výběr mě snad nedokáže zklamat nic, těžší je spíš si vybrat do čeho se pustit. Asi zkusím Borderlands. Anebo budu pařit 15 let starého Raymana, kterého jsem si z nostalgie stáhnul (a poctivě zaplatil!) na PS3. Před mnoha lety se mi ho dohrát nepovedlo kvůli úplné maličkosti, a www.gamefaqs.com jsem tehdy neznal, tak možná že teď je vhodný čas ho vymazat ze seznamu herních proher.

Staré a nové AvP

Tak jsem si samotným znechucením z nového Aliens vs Predator (a taky z nostalgie) nainstaloval původní hru z roku 1999 a mohu říct jediné - to nemá konkurenci!
To je ono, tak to má vypadat, za mariňáka frenetické pobíhání po levelech, hledání cesty, modlení se aby nedošly náboje, a i když člověk neví kudy dál, nesmí se ani na vteřinu zastavit. Pravda, už z toho nemám tak stažený kaďák jako před lety, ale přesto je to unikátní zážitek, strach z toho co číhá za rohem, z něvědomosti odkud vyskočí příští alien, a zoufalý pocit když člověk uslyší cvakavé ťapání facehuggera, mrňvavé to mrchy, která nejednomu hráči málem přivodila inkfart či způsobila pád ze židle.

Pravda, byl to trochu šok vidět tu deset let starou grafiku, která člověku z tenkrát připadala absolutně dokonalá, ale co, ta hra je prostě klasa a i když nemá nejdokonalejší textury, pořád dokáže zprostředkovat excelentní zážitek. A ty zvuky... když to do zmetka naperete pulzní puškou a on tak nádherně křupne a kusy vetřelce se rozletí pocelé místnosti... to je slast.

Fotky ze Španělska, jižní Anglie a Austrálie

S mírným zpožděním ale přece. Tady jsou nějaké ty zvěčněné obrazy loňského srpnového výletu na jih Anglie a ze záříové cesty do Španělska.
Anglie (Searford, Bodiam Castle)
Španělsko (Valencia, Malaga a okolí)
Jako bonus navíc pár fotek z listopadového výletu do Austrálie. Je to přes 600 fotek, což je z původních 1000 docela úspěch. I tak je to "trochu" větší album.

Dohrané hry za první kvartál 2010

GTA4 Lost and Damned: Výbušný motorkářský přídavek, aneb ty mexický fazole maj grády

Risen: až tě chytím tak tě sním!

Je tu duben a s ním i pravidelné čtvrtletní resumé mých videoherních úspěchů. Kromě obvyklého výběru PS3 a PC her tentokrát přibyla i řádka titulů pro Xbox 360. To je tím, že jsem si jej na začátku roku výhodně koupil a dohrál těch pár titulů, které jsou exkluzivní pro tuto konzoli a po kterých jsem už dlouho bažil. Jinak se v tomto kvartálu nic zvláštního nedělo. Snad bych jen poznamenal zvláštnost, a sice že kromě Risen, GTA a Batmana jsem hrál výhradně doomovky.