Řízky jsou nejlepší v troubě

Slíbil jsem Saveriovi, že když mi celý týden tak hezky vyvářel, že ho dneska pohostím já. Měl jsem sice hrůzu jak to zvládnu, když jsem v práci celou dobu prakticky spal za chůze, ale nakonec mě pohled na kilo vepřových kotlet oživil. Ital to slupnul až měl boule za ušima a ještě si přidal. Akorát je trochu blbé, že veškerou energii, kterou člověk tím jídlem vstřebá, zase vydá při následném úklidu (připečená strouhanka na pekáči, hrnec od kaše, hromada talířů od obalování, podlaha samé drobky a mouka...).

Quake 4 - silně prdelatá recenze!

Tento článek původně vyšel v listopadu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Pozemská armáda provedla úspěšnou invazi planety Stroggos, jednomu osamělému vojákovi se dokonce podařilo zabít hlavního öbrstrogga. Ještě však není zdaleka vyhráno, je potřeba tvrdě bojovat o přízeň stroggských žen.

Red Ocean - recenze

Krátká recenze na solidní střílečku Red Ocean , publikovaná na Showbizz.cz

Sobota = výlet do centra

Půllitrové kafe ze Starbucks Italovi fakt nechutnalo.

Konečně po dvou týdnech volno, čas vzít Saveria (kámoše z Itálie) do centra na obligátní prohlídku památek i nepamátek. Tady v rychlosti report dnešního odpoledne.
Dali jsme si London Eye, pak v hospodě u London Bridge biftek a dva Staráče, chtěl jsem ho vzít večer do Soho, ale bylo moc brzo, čekat se nám nechtělo a navíc jsme byli unavení, takže jsme jeli domů. Jak nerad jezdím do centra tak dneska mě to kupodivu bavilo, ale zpruzelý pesimistický Ital mi to docela zkazil. V jednom kuse nadával, ve Starbucksu že je kafe k zblití (aspoň vzal s humorem když mu ho dali do půlitrového hrnku), město že je odporné, smradlavé a plné lidí (nevím co čekal v centru Londýna, snad smrkový bor a prohánějící se srnky?). Pak vlezl do Národní Galerie, kam já jsem jít nechtěl, a vevnitř nadával jak jsou ty obrazy debilní a trapné; při zmínce o Harry Potterovi automaticky prohlásil že to je hnůj, ačkoliv přiznal že to nikdy nečetl ani neviděl; když jsme na jeho přání vlezli na London Eye (těch ł15 za vstupné bych dokázal investovat i jinak), tak většinu času zpruzele seděl a čuměl do země; když jsem mu cestou z Trafalgar Square k Buckinghamsému paláci vysvětloval že tudy jezdí královna a nedávno tu byla enormní přehlídka vojenské techniky, čítající kavalerii i tanky, jen znechuceně prohlásil "che schifo". Při procházce po nábřeží, kde je k vidění spousta zajímavých kejklířů (např. živé sochy) a kuriozit, třeba pilíře nedostavěného Blackfriar Bridge, bylo evidentní že ho to absolutně nezajímá, takže mi nenechal ani tu radost mu povyprávět to málo co vím o historii Londýna. Uvnitř St. Paul's Cathedral nedokázal říct ani blbé slovo obdivu, jen suše konstatoval že Milánský dóm by ten Londýnský strčil do kapsy... prostě mě neuvěřitelně sral a nebýt toho, že aspoň občas projevil zájem (u Big Benu a u předvádějících se skejťáků), jel bych domů. Trochu ožil v hospodě, za což vděčím bifteku (samozřejmě zkritizovanému, kdyby prý tu tak byl řezník z jeho vesnice), a dvěma pivům. Celou dobu vejral na krásnou španělskou servírku, snažil se jí sbalit přesně tím způsobem, jenž holku odpudí (psí oči a nemístné návrhy, ačkoliv myšlené jako vtip... teda, ne že já bych byl nějaký Casanova, tyhle věci mám vyčtené z knížky Jak sbalit ženu :D). No a nakonec jsme se sebrali a jeli domů, kde na moje prohlášení že v devět už se mi nikam nechce když jsme zrovna přijeli odvětil, že je přece sobota večer, že nebudeme doma... Takže když to shrnu, můžu říct že mě dnes výjimečně výlet do zalidněného centra bavil, i když mi to kazil zpruzelý kámoš. Ještě že ho znám a vím jaký je - dneska nevyspalý tudíž extrémně nepříjemný, navíc v cizím prostředí které není jeho živlem. Ale v kuchyni je nejlepší, takže mu to odpouštím a jdu večeřet :)

F.E.A.R. - recenze

Tento článek původně vyšel v říjnu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Báli jste se jako děti bubáka pod postelí, pána ve skříni, mumie číhající v záchodovém potrubí či vlastního tatínka, když se opilý namol vracel z hospody a chtěl po vás bukkake? Věřte, že to byl sladký čajíček oproti malé holčičce v červených šatičkách...

Vražedná jízda na kole

V neděli jezdí autobusy míň než přes týden, a jelikož jsem se potřeboval dostat na pátou ráno do práce, půjčil jsem si od Michala, jenž měl volno, kolo. Poskytnul mi ho ochotně a bez problémů, jen se tak trochu zapomněl zmínit, že mu nefungují brzdy...

Na vlastní kůži jsem to zjistil až ráno, když jsem se před barákem málem zabil. Proklínaje svého nejlepšího kamaráda až do devadesátého kolene, vyrazil jsem s nebrzdícím kolem do zaměstnání. Nic jiného mi totiž nezbývalo. Provoz byl v půl páté ráno naštěstí minimální, takže jsem to s trochu opatrnosti a ošoupanými podrážkami zvládnul bez nehody.

Budíček

To si tak ležím v parku na lavičce, zašívám se a čekám na konec směny, když v tom mě budí hlasité chrochtání, nabíjení brokovnice a jiné prostodivné zvuky. Po chvíli si uvědomuji, že to není část snu, nýbrž můj mobil (vyzvání zvuky z Dooma). Šéf mi volá, sakra, přece se mu neozvu rozespalým hlasem, když do padla zbývá ještě třicet minut... co vůbec otravuje, zrovna se mi něco zdálo.