Tato akce proběhla už před měsícem, ale jaksi jsem se nedostal k jejímu zeditování a vydání, takže až teď. Vzhledem k obrhnusnému počasí je to aspoň příjemná vzpomínka na vzácných pár dní slunného vzezření...
Čas: prodloužený víkend.
Cíl: chata ve východních Čechách.
Účel: nezměrný konzum.
Složení: já, Uni, Petr a Dan. (Uniho znáte již ze silvestra, další dva jsou kámoši z jiného soudku)
Počasí: ideální.
Na chatový víkend se naše partička opravdu těšila. Nemohli jsme se dočkat, až vypadneme z Prahy a konečně si na pár dní odpočineme od civilizace, od práce, od počítače a dokonce i od mobilních telefonů, jelikož na chatě není skoro žádný signál. První příjemné překvapení přislo, když mě Petr vyzvedával nikoli ve Volkswagen Golfu, nýbrž v zánovním Passatu pořízenem v bazaru luxusních vozů. Kožené sedačky jsou príma.
Cesta
Za necelou hodinku jsme se dostali do Mladé Boleslavi, kde nás čekal útok na Hypernovu. Za zmínku stojí naše debata u pivních regálů. Jelikož jsme všichni na Gambáč a jediný Uni bažil po Staropramenu, navrhl jsem vzít to půl na půl, načež Uni, megaloman v nakupování na chatu, hodil nevinný kukuč a pronesl lehce provokativní otázku: "no jo, ale kolik je pro nás (mě) dostatečná půlka?". Nakonec jsme to vzali od oka, čtyřicet lahví, s vědomím že budeme dokupovat.
Mnohem horší pořízení bylo s masem. Až na chatě jsme zjistili, že Hypernova opravdu NEPŘELEPUJE štítky a NEPRODÁVÁ PROŠLÉ MASO! Vepřový bok smrděl jak král bezdomovců a kdybychom ho nechytili, utekl by do lesů... Kuřecí na tom bylo lépe, ale v posmrtném životě už taky leccos zažilo...
Příjezd, instalace a zabydlení
Sotva jsme dorazili na chatu a vystoupili z auta, obklopil nás klid a romantika rozkvetlé přírody, hukot projíždějícího vlaku, všudypřítomní komáři... prostě ráj, na který jsme se fakt těšili. Ne nadarmo se té lokalitě říká Český Ráj. První kroky vedoucí ke spokojenému chataření směřovaly k pojistkám, u nichž proběhla chvilka napětí. Ne, že by probíjely, ale matka mi před odjezdem oznámila, že zapomněla zaplatit účet za elektřinu. Když se rozeběhla lednička, všem spadl kámen ze srdce. Všichni jsme si tak ulevili, až to bylo cítit po celé chatě... Dychtivě jsme jí naládovali pivem, aby náhodou neutekla. Třicet let stará bedýnka má jednu velkou nevýhodu: zahřátí, respektive vychlazení na provozní teplotu jí trvá dva dny, což je většinou čas kdy odjíždíme domů. Ještě že jsme měli prodloužený víkend.
Bulvár i na chatě
Posledním úkolem bylo rozdělání ohně, který byl bohužel první večer docela slabý, jelikož jsme měli jen zbytek dříví z poslední návštěvy. Při této příležitosti musím pochválit bulvární tisk. Šíp hoří skvěle. Jen ta prodavačka se trochu divila, proč po ní chci sirky a nějaké levné noviny co dobře hoří...
Pánská jízda
Navzdory chabému ohni jsme buřty a slaninku opekli bez problémů. Slint. Vyloženě jsme cítili, jak z nás odchází dlouho shromažďovaný městský stres... no dobře, cítili (a slyšeli) jsme i odchod Petrova dobře stráveného oběda, ale dlouho jsme ho v tom nenechali. Myslím, že po celý víkend nás díky intenzivní konzumaci masa a piva slyšelo (a cítilo) celé údolí.
Bez dřeva nejsou buřtíky... a slanina... a pečená kuřata...
Vstali jsme po desáté a spravedlivě si rozdělili úkoly. Dan se již tradičně chopil sporáku, což mu velice vyhovovalo, jelikož nemusel pro dřevo. To čekalo nás. Naštěstí nás obvyklé místečko nezklamalo, takže jsme si jako vždy uloupli kousek starého plotu, navršili na něj hromadu větví a s divokým supěním ho vynesli z lesa jak na nosítkách. Po cestě jsme bohužel zjistili, že plot je ve větším stádiu rozkladu než maso z Hypernovy, takže jsme to nakonec odnosili na ramenou. Inženýrský výkon to byl ale slušný!
Sobota od slova nedělat
Ledva Dan pronesl kouzelné slůvko "oběd", mrknutím oka jsme se teleportovali ke stolu. Aby byla gulášovka z pytlíku opravdu poctivá, jak se psalo na obalu (to víte, Hypernova), musel přidat kilo brambor a půl kila špekáčků, které se na ohni opéct nedaly, jelikož se mouka narozdíl od masa rychle rozpadá, a tyhle buřty z masa opravdu nebyly (zmiňoval jsem se už o jejich Hypernovém původu?). Po obědě jsme měli v plánu koupálko, jenže nádherné slunné odpoledne a vydatný oběd mě inspirovali k vytažení matrace na louku a krátké siestě. Z té se nakonec stala siesta dlouhá, a navíc mě ostatní rychle napodobili, takže než jsme se probrali, všechno zamkli, dojeli do 30 kilometrů vzdáleného Hradce Králové, nakoupili v Tesku (zaručeně čerstvé maso každý den, opravdu!), a než si Dan v Gigasportu vybral plavky (no dobře, měl to dřív než my výběr slaniny), bylo po bazénu. Po pravdě řečeno nám to ale nevadilo, jelikož jsme na sobě všichni cítili takovou podivně těžkou únavu, způsobenou zřejmě intenzivní migrací stresu pryč z našich těl. Ne nadarmo jsme u ohně vytuhli už v jedenáct.
Neděle od slova dělat
Sobotní únava se vyplatila. Ráno jsem se vzbudil už v devět a naprosto svěží naběhl na louku. Následující tři hodiny jsem byl "Ten s kosou" a ačkoliv jsem ke konci už tak svěží nebyl, každoroční daň z pobytu jsem vykonal více než hrdinsky. Ačkoliv velká louka rozpínající se do příšerného krpálu je každoročně brutální challenge, tentokrát to šlo celkem snadno. Zato loni, po dvouletém zanedbávání, jsem na ten metrový plevel musel málem brát motorovou pilu. Kluci mi naštěstí pomohli s hrabáním, já na něj po tříhodinovém kosení kosou neměl ani pomyšlení. Stejně jako předchozí den si Dan perfektně načasoval magické slůvko "oběd" s koncem naší práce. Prostě kuchař k pohledání.
Murphyho pravdy
Behem nedělního dopoledne jsem pochopil dvě velké životní pravdy. Tu první, když jsem stanul uprostřed pokosené louky a podíval se na ostří kosy. Už chápu, proč se smrtce říká Zubatá. Druhou pravdu, že práce smrdí, mi sdělil Petr bezprostředně poté, co jsem usedl k jídlu a sundal si propocené triko...
Bazén
Jelikož si Dan v sobotu koupil plavky za šest stovek, neděli jsme museli zasvětit koupání i kdyby nám měla střeva puknout, takže jsme vyrazili směr Hradec Králové do krytého bazénu (na klasické koupálko je přeci jenom ještě brzy, navíc v kryťáku nejsou komáři, zato je tam výřivka).
Tři hodiny jsme řádili v bazénu s vlnobitím, hydromasážními tryskami a trampolínou, která je svědkem nespočetných pokusů o salto mortale, z nichž se většinou podařilo mortale, ale salto už ne (o tom zase svědčí moje rudá záda). Petr si salto zkusil jenom jednou a málem mě přitom utopil - začal sice dobře, ale v kritické chvíli, kdy se měl sbalit do klubíčka a přetočit, se naopak roztáhl jako když lechtáte žábu na břiše a s monstrózním plesknutím dopadl nikoliv do vody, nýbrž na vodu. V tu chvíli jsem se tak strašně rozchechtal, že jsem skoro nedoplaval ke břehu. O další salta jsme se radši nepokoušeli... Když nás skákání omrzelo, přesunuli jsme se k tobogánu. Ačkoliv je konstruován spíše pro děti, o čemž svědčí půl metru hluboký přistávací bazének, i dospělý se na něm řádně vyblbne, rozhodne-li se porušit všechny zákazy a předpisy. Patří mezi ně jízda po břiše, hlavou dopředu, vsedě a ve dvojicích. Vlastně je povolená jen pasivní část misionářské polohy. Inu, nejlepší combo jaké jsem dokázal vymyslet spočívalo v energickém odrazu, plesknutí sebou na břicho, přetočení na bok, schoulení se do klubíčka (při tom jsem se dvakrát praštil do palice, něco na těch předpisech bude) a divoké řvaní po celou dobu jízdy. Kdyby se mi pořád nepřisávaly záda k tobogánu, bylo by to ještě lepší. Problém nastával ve chvíli, kdy se měl člověk v poslední zatáčce, brutálně vyhazující doprava, vrátit do předpisové polohy, aby plavčíci neprudili. Já většinou končil v bazénku na levém boku.
Vlny, tobogán, tradiční plavecká padesátka (s trénujícími akvabelami, hmm), hydromasážní trysky, horká pára, na to všechno jsme zapoměli ve chvíli, kdy jsme se usadili ve výřivce (teplota vody 37°C). Teď už chápu, proč se Jindrovi tak líbilo ve vile... Ani výřivka se však nemohla rovnat tomu, co pro nás po dvoudenním pobytu na chatě bylo největší kratochvílí - splachovací záchod a sprcha!
Petře, ta silnice má jen dva pruhy!
V Kauflandu jsme doplnili zásoby masa (před Hypernovou jsme si jen znechuceně odplivli) a během chvíle už jsme se řítili směr chata. Jízda s Petrem byla skutečně adrenalinová: zatímco jemu u pusy visela dlouhá slina a v očích se mu zračila touha po pečínce, přenášející se do nohy stlačující plynový pedál, my ostatní jsme se radši důkladně připoutali a snažili se mu vysvětlit, že na dvouproudou silnici se tři auta vedle sebe nevejdou... Protijedoucí řidiči zřejmě uzřeli slinu touhy a poslušně se klidili ke krajnici, takže pečínka dorazila bez újmy.
Objed, odězd
Ač jsme původně plánovali večer dorazit zásoby, v pondělí poobědvat v hospodě U kameníka a jet domů, i přes vynaložené úsilí a totální přežrání nám toho dost zbylo, takže jsme se vykašlali na hospodu, dopoledne rozdělali oheň a vydatně poobědvali naší oblíbenou kurecinku (zapomněl jsem se zmínit, že Uni je Slovák a jeho výraz kuracinka se stal natolik populární, že ho Petr počeštil na kurecinku, chvílemi dokonce kuřecinku. Ani "chatovica" nás nenechala chladnými). Bohužel nám došlo pivo, o což se zasloužil hlavně Petr, jenž jednu flašku naprosto hříšně upustil na podlahu a druhou převrhl na nočním stolku, čímž mi mimochodem totálně zprasil telefon! Naštěstí mi ho v servisu opravili. Petr si o trest říkat nemusel, pivo jsme mu zabavili protože měl řídit. Po vydatném obědě jsme se sbalili, se smutkem opustili chatu, naposled pozdravili údolí sborovým hrdelním projevem a odebrali se k autu. Naše rozežrané žaludky si po cestě vyžádaly návštěvu McDrive, kde jsme si dopřáli velký shejk a s konečnou platností vyrazili směr Praha.
Peugeot - stoprocentní záruka imobility.
Na Jižní Spojce jsme chytli kolonu a domnívali se, že se někdo vyboural. Při průjezdu místem ucpání však vyšlo najevo, že za to může Peugeot 307, jehož spokojený majitel stál opodál, četl si noviny a čekal na odtahovku... Na závěr přikládám seznam potravin, které jsme za víkend spořádali.
- 80 piv
- 60 rohlíků
- 3 bochníky chleba
- 3,7Kg kuřecích prsíček
- 2,1Kg vepřové slaniny
- 4 tlusté plátky naloženého vepřového od Danovy matinky
- 1Kg špekáčků
- 1Kg brambor
- 3 cibule
- 2 pytlíky poctivé gulášovky
- 1 Studentskou pečeť (velkou)
- brambůrky, tyčinku Mars a další drobnosti.
ovšem ta chatka, to je romantika :-)
OdpovědětVymazata co teprv to HDRko :))
OdpovědětVymazatWish I was there..... :(
OdpovědětVymazata to vas zasytilo?Nejak malo ste toho zjedli. Styria. Za vikend. Zvlast ked sa pilo len tak rekreacne. Hmm.... Videt ze s vami nebol Tominhu ;-)
OdpovědětVymazatAle trochu mi v tej gamese chybal RPG element...neboli jasne definovany vyvojovy strom skillov ani socialne moznosti rozvoja postav :-)
OdpovědětVymazathukus: snedli sme toho dost. uvedom si ze sme taky znacnou cast pobytu prospali, propracovali, procestovali, prolezeli a prokoupali. kdyby to bylo rozlozeny na celej den jako na silvestra tak je to zivacka. a pilo se rekreacne, takze 80piv neni zas tak malo...
OdpovědětVymazatStorme, ja ziju v Hradci uz 18 let...a cece ja jeste neprisel na to, proc ten most tam u tech lazni je..:D Je to divny, ale je tam odnepameti, tak se nikdo nepta..:D
OdpovědětVymazatmozna tam kdysi tekl nakej pripotok, ale pak tam postavili hotel nebo co to je tak to zasypali a most nechali jako pamatku. je nakej barokni nebo secesni nebo co... kazdop. v hradci je super ze tam sou siroky ulice a dobre navrzeny silnice, provoz je tam vzdy relativne plynulej. a je tam obrovska podpora pro cyklisty, nejradsi bych se tam prestehoval.
OdpovědětVymazatTo vedle toho mostku je kongresovy centrum, je tam taky plavecak a aquac, takhle u reky je to docela prijemny...jinak cyklisti tam maj mista obcas vic jak chodci, vsude samy stezky..a hradec je hlavne prujezdnej dobre kvuli okruhu...jinak je to ale takovy mesto nemesto...me uz to tam je maly, pac tam skoro kazdyho druhyho znam...
OdpovědětVymazatjo v tom bazenu sme prave byli. a v t-mobajlu dela bratranec. jinak co se tyce velikosti mesta tak bych rek ze to je v pohode, je to rozhodne nejvetsi mesto v kraji a jedno z tech vetsich mest v cr. pockej az se za par let prehoupnete pres 100 tisic. zatim je tam tusim neco pres 90, tak to mate uz jen kousek. a vono i kdyz ses v praze tak si pripadas jak na vesnici, protoze budto bydlis na sidlisti a to je uplne jak vesnice, vsichni se tam znaj, drbe se tam jak na navsi a i v centru kolikrat potkas znamy lidi. btw nejhustsi bylo kdyz kamos odjel do londyna a po tejdnu slysi jak na nej nekdo na chodniku vola: "jé nazdar michale co tady delas?" a von to bejvalej spoluzak ze zakladky :)
OdpovědětVymazatJo, tak to je husty...jako Hradec je peknej, coz o to..ale kdyz uz tam proste clovek 18 let zije, zna uplne vsechno..jsem takovej cestovatel, rad poznavam novy mista, lidi...a tak..ale vzdy se tam rad vracim...:) Btw. v T-mobajlu jsem na brigade delal kourovy cidla, kdyz to staveli..:)) A strasne me fascinujou ZARIVKY, kterym se da regulovat sila zareni...nechapu doted, jak to maji vymysleny?! vzdyt preci zarivky nemaj vlakno, ktery se zhavi...ach jo, to snad nepochopim .. :D
OdpovědětVymazatvem si ze uspornejm zarovkam taky chvilku trva nez se zahrejou a naplno rozsvitej, to je to samy. a taky je to v podstate trubice s dvouma koncema, akorat neni rovna
OdpovědětVymazatno, v zarivkach je budto plyn kterej se zahrejva a tim vznika svetlo, nebo je ta trubice potazena vrstvou toho svinstva ted nevimjaxetomenuje a to sviti, a asi kdyz regulujes prikon, tj. teplotu uvnitr zarivky, tak se meni intenzita svetla.
OdpovědětVymazatTak asi mas pravdu, nad nekterejma vecma radsi moc nepremyslim..ale fakt me to dostalo...:) Jinak dobra diskuze na tema Hradec...povidat by se dalo dlouho..;)
OdpovědětVymazattj. ja tam byl hodnekrat, bratranek se prestehoval z ostromere do svobodnejch a ja tam byl kazdy leto. projezdili sme to tam na kolech kolem dokola, nejlepsi bylo kdyz sme se jezdili koupat do stezer, tam to bylo dobry. kdyz sme ale byli liny jezdit tak daleko (meli sme jen jedno kolo :) tak stacilo dojet na pisak, tam to bylo taky super. jednou sme nasli nakej starej prazec tak sme se na nem vozili. a v noci se tam taky dobre koupalo.
OdpovědětVymazatTyyy jo..:) Pisak...tam jsem se malem utopil, kdyz jsme s kamosem jak oblouzneni sli porad za jednou holkou ... ona byla krasna..bylo nam asi osm...ji asi dvanact..umela krasne plavat a my ne..:D skoro nas ta bludicka utopila..:) A stezery...ty toho taky dost pamatujou...:) Cece, on ten hradec je sice malej, ale prepechovanej hezkejma vzpominkama..:)
OdpovědětVymazatja sem se na pisaku pokousel potopit az na dno tam jak je to vybagrovany, ale po par metrechme strasne bolely usi tak sem se na to vysral.
OdpovědětVymazat