Zoufalost Českých drah nezná mezí

Potřeboval jsem jet z Brna do Prahy a místo abych šel automaticky do Student Agency, rozhodl jsem se dát šanci Českým drahám, které nabízejí akční cenu 210kč na EuroCity, jenž do Prahy jede dvě a půl hodiny (místo obvyklého předraženého a ultra pomalého "rychlíku"). Vlakem jsem už dlouho nejel a vyloženě se na svezení těšil. Nepočítal jsem však se zoufalou nespolehlivostí ČD...
Vlak měl totiž hodinové zpoždění (jinými slovy, vynechal spoj), takže jsem se na místě otočil, popošel pár set metrů na stanoviště Student Agency, zaplatil 210 korun a za pár minut už jsme byli na dálnici. Zoufalost ČD fakt nezná mezí, když už ani dumpingovými cenami nedokážou získat zákazníky, natož si zlepšit reputaci.

Dopařené hry za červen 2012

Za patnáct minut odjíždím na letiště a vyrážím na dlouhou dovolenou do Pyrenejí. Takže jen narychlo, bez obrázků a velkých editací, soupis her dopařených během mého pobytu v Praze po návratu ze Zélandu (kromě té úplně první, Duke Nukem Forever - ta je v předchozím příspěvku). Dojmy z nahromaděných her, nebo aspoň z těch které jsem stihl dohrát, jsou spíše negativní. Až na pár výjimek mě novodobá produkce velmi zklamala. Pravda, kvůli nedostatku času jsem se soustředil spíš na kratší tituly než na pořádné pecky jako Skyrim, Zaklínač nebo L.A. Noire, ale i tak jsem čekal víc.

PAINKILLER: RECURRING EVIL
•    Dopařeno 15.5.12 v 15:15 na obt. INSOMNIA (2/4). Krátký mod o pěti mapách, z něhož nenažraný Jowood udělal další z mnoha oficiálních datadisků a chce za něj neuvěřitelných deset euro! Tůdle.

LEGEND OF GRIMROCK
•    Dopařeno 17.5.12 ve 4:47 na obt. NORMAL (2/3). Můj první oldschoolový dungeon (žádnou ze starých klasik jsem nikdy nehrál) mě vskutku chytnul, jak je patrné z toho, že jsem ho pařil devatenáct hodin nonstop.

Requiem for a mouse

Po neuvěřitelných osmi letech společného soužití mě opustila věrná a oddaná společnice. Minulý týden naposledy vyklikla moje věrná myš Microsoft Intellimouse Explorer 3.0

Po stovkách hodin společného klikání mi uprostřed hraní vypověděla službu a už se neprobrala. Měl jsem to čekat, v posledních týdnech nebyla ve své kůži a občas trpěla výpadky při probrání počítače z úsporného režimu, její odchod byl přesto náhlý a překvapivý. Houževnaté myšítko, které se mnou prošlo stovkami hodin paření, během svého života bezchybně provedlo miliony kliknutí, doprovázelo mě řadou zaměstnání kam jsem si nosil svou myš, prožilo se mnou Anglii, namačkané v sedlové brašně se mnou na kole procestovalo Nový Zéland, aby nakonec dokonalo v poklidném pražském pokoji. Takový byl život mé myši, která již není mezi námi. Přestože se již roky nevyrábí, nebo spíš právě proto, jsem ji nikdy nevyměnil za jinou. Ergonomie Intellimouse Explorer 3.0 je zkrátka legendární. Naštěstí jsem ji mohl nahradit podobně smýšlející, byť o třídu nižší Intellimouskou, kterou jsem si přivlastnil mimo zraky techniků ve svém posledním anglickém zaměstnání.
Takže tedy, sbohem má věrná myši, bylo mi s tebou fajn, ale je konec. Doklikalas.

Návrat ztraceného pařana, aneb dopařené hry od ledna do května 2012

Osmý květen 2012. Jiří Storm Nehyba nastupuje do letadla směřujícího z Nového Zélandu do ČR a o 48 hodin později si v pražské pobočce Xzone kupuje hru Duke Nukem Forever. O pár dní později ji na svém herním PC, na které se rok prášilo ve skříni, dohrává. Pár minut na to už instaluje další.

Tak vypadá návrat z ročního pobytu v nádherné zemi na konci světa, kde jsou hory zelenější, moře modřejší, slunce sluncovitější, pivo pivovější (kecám) a videohry jsou to poslední, co člověka zajímá.

V žádném případě to ale neznamená, že se vrátil starý Storm, trávící všechen svůj volný čas dohráváním her jak na běžícím pásu. V Praze se zdržím nanejvýš měsíc a musím si moc dobře promyslet, které z těch zhruba čtyřiceti titulů, co jsem si za ten rok napsal na seznam "k dohrání", dostanou přednost. Zvlášť u velkých RPG je to těžká volba.

Navzdory výše řečenému jsem i na Zélandu měl své pařanské chvilky. I přes technická omezení mého cestovního notebooku jsem na něm spustil hezkých pár kousků, převážně těch z bohatého světa herních modifikací. Znovuobjevení legendárního Unreala dokonce vedlo ke comebacku do světa herní žurnalistiky a sepsání nostalgického článku pro Games.cz

Recesoidní ukázka smutné reality dnešních her

Nevím zda se smát vtipnosti těhle videí (hlavně toho prvního), nebo brečet nad smutnou realitou kterou ukazují. Každopádne stojí za skouknutí.

Jiří "Storm" Nehyba je zpátky ve světě herní žurnalistiky!

Ale jenom na skok. Před pár měsíci jsem si stáhnul několik modifikací pro Unreal a postnul to na blog. Zážitek z hraní téhle staré pecky byl tak silný, že ve mně probudil touhu "oprášit svůj starej Remington" a napsat herní článek s plnou parádou. A kam jinam než na Games.cz, v současnosti nejlepší český herní web?

Jiří Kulhánek vs Miroslav Žamboch, aneb kdo jde z kola ven?

Dva z nejúspěšnějších českých spisovatelů, Jiří Kulhánek a Miroslav Žamboch, koncem roku 2011 vydali v krátkém sledu dvě nové knihy - jako první vyšla Kulhánkova Vyhlídka na věčnost, se Žambochovým upirským příběhem Visio in extremis v těsném sledu.

VERSUS

Upozornění: článek NEobsahuje spoilery.

Po přečtení obou děl, vzhledem ke zdánlivým podobnostem (stylizace obalu, nacisti, jistá podoba v názvu, upíři aneb Kulhánkovo oblíbené téma) a hlavně načasování vydání se nemohu ubránit jisté domněnce, že Žambochovo dílo pošramotilo Kulhánkovu reputaci ještě víc, než samotná Vyhlídka, která mě osobně moc neuchvátila.