Jak jsem pařil Cold Fear

Duben 2005 - Kluci nadávali, že tahle gamesa má naprosto debilní systém ovládáni. Já si na něj po slabé půlhodince zvykl, a i když má k dokonalosti na světelné míle daleko, dá se úplně v pohodě použít. Stačí mít všechno nadefinováno jako u klasické doomovky, a malíčkem na klávesnici držet pořád čudlík pro 2nd person view, čímž se kamera hodí do téměř vlastního pohledu, a hráč může normálně chodit jako ve 3D střílečce. Bohužel přitom nejde běhat, což je obzvlášť nepraktické při soubojích s tužšími zrůdami. Prsty na šipkách už člověk má, takže se nemusí nijak přehmatávat.

25.4.05 – 5:50
Zvoní mi budík, sakra. Za chvíli budu muset přestat hrát, abych mohl jít do práce. Samozřejmě zcela nevyspalý, ale to je jedno. Večer už budu tak gumový, že padnu do postele hned a konečně si srovnám přeházený spací režim.
25.4.05 – 19:15
První půlka směny byla v pohodě. Kupodivu jsem překypoval energií, mimo jiné proto, abych se udržel stále aktivní a nepřepadla mě ospalost. V odpoledních hodinách už to na mě ale začalo doléhat. Teď si jedu do redakce SCORE pro nové číslo a hurá domů.

Vůbec nejsem Star Wars maniak

Duben 2005 - Pokud z následujících řádků usoudíte, že jsem se rozhodl převtělit do světa Hvězdných Válek, vězte že jde jen o shodu náhod, okolností a herního sortimentu. Dopařil jsem tři tituly se Star Wars tématikou a ještě bych se mohl pustit do Republic Commando a Battlefront, jenže Cold Fear mě láká mnohem víc, takže smůla.

STAR WARS: KNIGHTS OF THE OLD REPUBLIC
Dopařeno 15.4.05 v 0:58, samozřejmě za světlou stranu.
Tahle hra mě ze začátku moc nebavila, ale když jsem jakštakš pochytil "šistém" a dostal se na Dantooine, dost mě to chytlo. Nejhorší bylo věčné dilema: Temná či světlá strana? Jelikož nejsem žádný sadista, a hra sama tak nějak popostrkuje hráče k dobru, byl jsem vždy za kladňáka (nezaměnit s kladeňákem). Při každé příležitosti jsem ale chtěl vyzkoušet, co se stane pokud se zachovám jako správný Dark Jedi, jenže to nemá cenu, to je lepší si dát celou hru od začátku, na což bohužel nemám čas. V kritickém setkání s Dark Bastillou v archaickém chrámu jsem testnul obě možnosti, ale zabít Žolíka (Jolieho) a Juhani bylo docela nepříjemné, a donutit pak chlupáče, aby zastřelil Mission, to už bylo fakt silné kafe.

Kulhánek na hrad!

Duben 2005 - další část Deníčku
21.4.05 – 2:44 místního času
Jelikož se v uplynulých dnech nic zvláštního nedělo, neměl jsem ani co psát do deníčku. Kromě běžné pařby jsem vyřizoval soukromé záležitosti a nestíhal zajít ani do hospody. Navíc jsem měl rozečtenou čtyřdílnou ságu Divocí a zlí od Jiřího Kulhánka, která mě na pár chvil doslova pohltila. Nejhorší to bylo o víkendu, když jsem byl v práci na noční a od půlnoci byl plánovaný výpadek proudu. Já si naivně myslel, že se pár hodin v klidu vyspím, jenže místo pochrupování v pracovní době jsem ležel a mobilem si svítil na stránky krvavého paperbacku. Byl to docela opruz, muset neustále mačkat čudlíky aby displej nezhasnul, ale číst jsem prostě musel. Když jsem louskal poslední, z hlediska vysvětlení zápletky nejdůležitější díl, tak už jsem byl doma, po noční, nevyspalý, seděl u kompu, a místo abych pařil SW: Knights of The Old Republic 1 a 2, kteří mě v současné době taky totálně pohltili, tak jsem s nohama na stole hltal stránky. Po Kulhánkovi jsem ihned rozečetl knihu od mého nejoblíbenějšího autora, Stephena Kinga. Konečně totiž vyšel nový díl Temné Věže. Kdybyste v metru potkali člověka s obrovskou bichlí, jak zarytě čte a dělá že nevidí tu babku co mává holí ve vzduchu a haleká aby ji pustili sednout, tak to budu já.

Znovuzrození Pekla, aneb datadisk na Dooma je tu

Začátek dubna 2005 - vyšel datadisk na Doom 3, tak jsem to trochu okomentoval.
2.4.05 – deset ráno
Probouzím se.
2.4.05 – půl jedenácté
Vstávám a zapínám komp. Na ICQ mám vzkaz: datadisk na Doom 3 je venku! Úplně jak na zavolanou.
2.4.05 – 12:20
Po dobrém obědě spouštím Doom 3: Resurrection of Evil, ale jen na zkoušku, přece si nebudu kazit požitek z hraní poledním sluncem, negativně působícím především na ovzduší ve skleníku, pardon pokoji, jež není vybaven vymožeností jménem žaluzie. Jsem nicméně docela perplex, nová zbraň Grabber je okopírovaný Gravity Gun z HL2, a spolu s artefaktem na zpomalení času naprosto zbytečně komplikuje hru a dělá z Dooma něco, čím by být neměl: něčím jiným než prostoduchou střílečkou. S tou prostoduchostí to myslím jako kompliment, to je doufám jasné.

5.4.05 – 22:01
Čas pokoření Doom 3: Resurrection of Evil je 5.4.05, 22:01 hodin, obt. VETERAN (3/4). Navzdory počátečnímu skepticismu jsem přehodnotil svůj názor na datadisk o 100%. Je to naprostá bomba!!! Lepší než původní hra, a to jako vopravdu. Na začátku jsem se dost nudil, ale brzy to začalo být mnohem lepší a pak to absolutně nemělo chybu. Vstupem do Delta Labs pořádně přitvrdilo na atmosféře, a chvilku poté už se člověk producíroval po dlážděných cestách samotného Pekla. To bylo bohužel pekelně krátké... Více v recenzi.

Je libo infarkt hned po ránu?
9.4.05 – 20.22
Tak teďka jsem si málem pustil do trenek. Trochu experimentuji s nastavením Dooma a poslouchám přitom Zdenka Izera s ohulenými repráky, abych slyšel co ten mamlas imitátorská povídá. Nějak jsem nedával pozor, a když se dokončil loading náhodného savu, z beden vytryskl hukot teleportu a mručení zombíka... Ještě že jsem na záchodě už byl.

Lidstvo na sebe upletlo nejkrutější bič - byrokracii

18.3.05 – 1.4.05
V uplynulých dnech se nic zvláštního nedělo, v podstatě jsem neměl na paření skoro čas. Rozehrál jsem SW: Kotor a docela zabředl do příběhu, ale jak říkám, není moc času. Místo toho trávím své volno na katastrálním úřadu, a to tři dny po sobě, i když by tam stačilo zajít jednou, nebýt inteligentní finanční poradkyně a ještě inteligentnější pracovnice bankovního ústavu... Jsem jim velice vděčný mimo jiné za promeškání skvělého výletu do Reichu. Ale to sem nepatří.
Stihnul jsem udělat jednu krátkou recenzi pro SCORE na hru Gotcha!, teď pracuji na nějaké béčkovině Kao the Kangaroo 2 a očekávám příchod něčeho zajímavějšího.

Doom 3 je vážně horor!

13.3.05 – 16:59
Uff! Teď jsem si po mnoha měsících pustil Doom 3, jenž mám rozehraný na nightmare. Quick save mě vrhl neznámo kam doprostřed hry, a sotva jsem udělal krok temnotou, na rameno mi zaťukal Imp. Řeknu vám, že takhle stažený svěrač jsem neměl ani když... vlastně ani nevím kdy. Fakt hukot to takhle po dlouhé době zkusit.

Z nemoci do nemoci

Tento příspěvek je sice rok starý, ke dnešku však více než vhodný. Je to snad shoda náhod, že už zase marodím?

9.3.05
Tomu říkám zákon schválnosti! Ve čtvrtek 3.3. mi skončila neschopenka, druhý den dopoledne, když jsem vstával, mi bylo trochu divně a pokašlával jsem, večer jsem šel do práce, tam se to zhoršilo a po půlnoci jsem se až do rána klepal zimnicí jak ratlík na větru. V sobotu ráno jsem se dobelhal domů, změřil si 39°C teplotu, nacpal se prášky a ležel. Ačkoliv jsem vypil od večera přes dva litry džusu a vody, nevypotil jsem ani kapku, jak by se při chřipce mělo, a nepomohl ani malý panáček slivovice doporučený mou moravskou kolegyní (a hlavně byla doma jen tequila, což je móóóc nebezpečná věc). Na zbytek víkendu jsem se z práce samozřejmě uvolnil. V noci už jsem se necítil jako ratlík na větru, nýbrž jako rychlovarná konvice na rušné křižovatce uprostřed Sahary, a to v pravé poledne - přes 40°C. Během následujících nocí však začalo pocení přicházet velmi zřetelně. Musím říct, že moje představa mokrého snu je trochu jiná, než že se uprostřed noci vzbudím se zjištěním, že postel je durch promočená, respektive propocená, člověk by mohl vlastním tělem úspěšně zavlažovat vyschlou savanu a ačkoli je mu vedro, všechno hrozně studí. To pak pomůže jedině rychle se utřít, převléci, vyhodit prostěradlo a otočit deku. Dnes už jsem skoro v pohodě, ale ten příšerný suchý kašel je hnus. Na komp jsem samozřejmě za celou dobu nešáhl, ale konečně skoro dočetl všechny díly Pána Prstenů.

Když už jsme u zmíněné trilogie, Tolkien to vymyslel sice krásně, ale neřekl skoro nic o Sauronovi: co je to za týpka, odkud přišel, jestli má děti, jaké má hobby (kromě ničení a trýznění světa), atd. Člověk kvůli tomu musí číst Silmarillion, který už tak zábavný není. V knížce se neustále řeší věci okolo prstenu a války, ale o Mordoru se čtenář nedozví skoro nic, a přitom je to tak obrovská a jistě zajímavá země!