GameStorm 2.0 CZ

Jiří Kulhánek vs Miroslav Žamboch, aneb kdo jde z kola ven?

2012-01-12T09:31:00.009+01:00

Dva z nejúspěšnějších českých spisovatelů, Jiří Kulhánek a Miroslav Žamboch, koncem roku 2011 vydali v krátkém sledu dvě nové knihy - jako první vyšla Kulhánkova Vyhlídka na věčnost, se Žambochovým upirským příběhem Visio in extremis v těsném sledu.

VERSUS

Upozornění: článek NEobsahuje spoilery.

Po přečtení obou děl, vzhledem ke zdánlivým podobnostem (stylizace obalu, nacisti, jistá podoba v názvu, upíři aneb Kulhánkovo oblíbené téma) a hlavně načasování vydání se nemohu ubránit jisté domněnce, že Žambochovo dílo pošramotilo Kulhánkovu reputaci ještě víc, než samotná Vyhlídka, která mě osobně moc neuchvátila.

Věčné vyhlížení
Vydání Vyhlídky trvalo sakra dlouho a mám z ní pocit, jako by ji autor vypotil jen s největším úsilím a silnými porodními bolestmi, které se podepsaly na kvalitě.

Děj na mě působil jako soubor všelijakých útržků z vzájemně nesouvisejících událostí, jež autor poslepoval v jakýs takýs celek, který však postrádá přirozenou kontinuitu a drží pohromadě spíš silou autorovy vůle. V první třetině knihy jsem vůbec netušil která bije a ani když věci začaly dávat konečně smysl, nedalo se zrovna hovořit o dobře plynoucím příběhu, jenž do sebe zapadá. Spíš to připomínalo ruský film, kde si s přechody z jedné scény/situace do druhé vůbec nelámou hlavu a prostě to střihnou. Co víc, Kulhánek se až moc často uchyloval k přehnaně velkolepým akčním pasážím - přehnaným i na Kulhánka - a používal je jako levné řešení zdánlivě bezvýchodných situací, z nichž se hrdina prostě vysekal, ať byla přesila sebevětší.

Ať to ale není jen kritika, vzpomeňme i na nějaké to pozitivum. Jestli se mi něco hodně líbilo, byl to originální námět a neotřelé hlavní téma. Škoda jen, že kvůli řadě neduhů tyto aspekty tolik nevynikly. Neduhy myslím například to, jak zabil skvělý nápad zakomponovat do příběhu známé postavy z jiných knih. Přeci jenom, vzít jednu z nejmocnějších postav Nočního klubu, na níž čtenáři vzpomínají jako na poloboha, a udělat z ní nicku co během jedné půlstránky trapně zhyne, to mi přijde dost nevhodné. Stejně tak mě mrzí, že vůbec nerozvinul minulost pana Mluvčího před událostmi Vyhlídky. Práce pro Distribuovanou banku mi přišla jako velmi zajímavé téma a rád bych se o něm býval dozvěděl víc.

Dalším negativem byl odlehčený humor a nadsázka, respektive jejich absence. Hlášky jsou jednou z věcí, které jsem měl na Kulhánkovinách vždycky rád a které dřív zvládal na jedničku. Při čtení Vyhlídky jsem se cítil spíš trapně a podle ohlasů některých mladších čtenářů to nebylo jen proto, že bych byl na tento typ humoru už moc starý.

Jediné, co se mi tak na knize opravdu líbilo, byl až úplný závěr. Ten mě pobavil. Lež sladká slupka nesmaže pachuť zkaženého jablka. Jinými slovy, Vyhlídka na věčnost není úplně špatná, ale rozhodně s ní u mě Kulhánek nezabodoval. Podle mnoha lidí se už spisovatelsky vyčerpal a to se podepsalo na jeho posledních dílech

Žambouch
Je zvláštní, že právě za takových okolností se jak blesk z čistého nebe přiřítil pan Žamboch se svým Visio in extremis, upírským to příběhem jenž má hlavu a patu, bere se vážně a přesto nepůsobí trapně nebo suše, a hlavně se čte jedním dechem. Po zklamání z Vyhlídky jsem si Visiem docela spravil chuť.

Shrnu to tedy takto: rád čtu Kulhánka, hodně se mi líbilo obecně zatracované Stroncium, leč bohužel se zdá, že mistr se literárně vyčerpal a skvosty typu Cesta krve či Vládci strachu jsou minulostí. Naštěstí existuje konkurence v podobě Žambocha, jenž s dvojnásobným počtem knih a povídek nepůsobí vyčerpaně, ba naopak je literárně plodný a s každou novou knihou se zlepšuje.

Já a pařby po osmi měsících na Zélandu (dohrané hry od května do prosince 2011)

2011-12-31T12:00:00.008+01:00

God of War na PSP v čínštině. Libůstka.

Co si budem povídat, hraní videoher nebylo v poslední době prioritou a i kdyby bylo, nebylo na čem hrát. To však neznamená, že bych přes půl roku žil v absolutní pařební abstinenci. Něco málo na svém pařebním notesu rozběhám a díky silné základně fanoušků starých šlágrů jako Quake či Duke Nukem 3D existují stovky modifikací a přídavných map, které vydají na hodiny hraní.
Povedlo se mi dostat do ruky i pár konzolovek; to když mi jeden týpek na hostelu půjčil PSP, a taky při nedávné návštěvě místního Electroworldu, kde měli k vyzkoušení PS3 s 3D brýlemi. Musím uznat, že to vůbec nevypadalo špatně, a to jsem hrál jen 15 minut nového Ratchet and Clank.

Vzhledem k okolnostem není divu, že svoje obvyklé herní resumé vydávám tři čtvrtě roku od toho posledního, a že vypadá tak, jak vypadá.

GOD OF WAR: GHOST OF SPARTA
• Dopařeno 1.8.11 ve 22:19 (PSP) na obt. NORMAL (2/4). Je to moje první hra na PSP a zároveň první hra dopařená na Novém Zélandu (s opomenutím WG Realms 2, neoficiálního modu do Duke3D). Díky Ghost of Sparta jsem rozšířil své portfolio herních platforem a zároveň si střihl takovou libůstku – PSPčko mi půjčil jeden asijský backpacker a hru měl v čínštině. Občas to bylo docela nepříjemné, ale naštěstí znám herní mechanismy God of War nazpaměť a navíc v dnešní době je průběh prakticky každé hry kompletně k dispozici na Youtube. Ke konci jsme navíc zjistili, že se dá v konzoli nastavit angličtina a že to přepne i jazyk přímo ve hře. K samotnému Ghost of Sparta mohu říct tolik, že se to hrálo příjemně a ačkoliv to byl jen takový odvárek šitý na míru malému handheldu s trochu nepohodlným ovládáním, je to plnohodnotná GoW rubačka a výborný první kontakt s PSP.

Space Hack (2004) - hodně slabě průměrná diablovka.

GOD OF WAR: CHAINS OF OLYMPUS
• Dopařeno 12.8.11 ve 14:18 (PSP) na obt. HERO (2/4). Když už jsem na půjčeném PSP měl možnost dohrát novější GoW: Ghost of Sparta, rovnou jsem si dal tohle. Není moc co dodat, prostě další Kratosovo řádění.

SPACE HACK
• Dopařeno 3.10.11 v 15:02, na konci postava level 43, zabil jsem úplně všechny nepřátele až do posledního ve všech biosférách. Pokoření této bezduché diablovky mi trvalo celé čtyři měsíce, protože je extrémně dlouhá a hlavně jsem ji pařil během pobytu na Novém Zélandu, takže jen když se naskytla příležitost.

WG REALMS 2: SIEGE BREAKER V. 1.1
• Dopařeno 16.7.11 v 15:30 na obt. COME GET SOME (3/4). Je to první hra, kterou jsem dopařil na Novém Zélandu.

WG REALMS 2: SIEGE BREAKER V. 1.2
• Dopařeno 24.10.11 v 17:54 na obt. LET’S ROCK (2/4).
Ve verzích Siege Breaker jsem měl zpočátku trochu zmatek a nevěděl jestli je brát jako updaty jedné a té samé hry, nebo jako samostatné kousky. Vzhledem k časovému odstupu a množství nových levelů jsem se rozhodl novou verzi brát jako samostatnou záležitost. 1.1 obsahuje pouze první epizodu plus mapu Castle Demonhorn (dohromady pět fakt obrovských map), zatímco v 1.2 přibylo rovných sedm map, zkonvertovaných z prapůvodního modu WG Realms. V době psaní tohoto textu (24.10.11) se pracuje na verzi 2.0, která by měla přinést další epizodu.
• Siege Breaker je totální konverze Duke Nukem 3D stvořená z divokého koktejlu snad všech akčních klasik minulé éry a obohacená o desítky nových funkcí, které za ta léta do Build enginu přibyly. Free download na two.wgrealms.com
Čeká vás temný středověk plný ponurých hradů, jeskyní a katakomb kde se to jen hemží krvelačnými monstry, a kde při svižné oldschoolové hratelnosti budete pálit jednu ránu za druhou a nechávat za sebou hektolitry krve, kilometry střev a tuny mletého demonního. Autoři Siege Breaker umně vybrali to nejlepší z nezapomenutelných titulů jako Doom, Heretic, Hexen, Witchaven, Blood, Quake či Shadow Warrior; výsledkem je jedinečný počin, který by si žádný pařan neměl nechat ujít. Kde jinde byste mohli dvojhlavňovkou odpravit zmenšenou verzi Hellbarona v uniformě Dukovského pigcopa a ustřelit mu hlavu jako zombie z Blooda? Hra bohužel trpí trochu pomalejším rozjezdem, ale odmění vás jedinečným zážitkem rozprostřeným po tak obrovských mapách, že by každá z nich vydala na samostatnou epizodu.

LEGO STAR WARS 3: THE CLONE WARS
• Dopařeno 21.10.11 v 0:50 na jeden zátah trvající asi 10 hodin. Hrál jsem jen příběhové mise, po vedlejších věcech jsem se nijak nepídil a skončil hru s asi 37%. Hrál jsem to na klávesnici a po dlouhé době si tak připomněl, jak strašně nepříjemně se tyto hry ovládají bez gamepadu. Začal jsem dopoledne a i když mě to nijak extra nebavilo (po prvních dvou Lego hrách byly všechny další dost nuda), ze setrvačnosti jsem se prokousal prvními dvěma epizodami a pak už jsem si řekl, že to dotáhnu dokonce. Po dlouhé době dobrá celodenní zapářka.

LEGO Star Wars III: The Clone Wars,
kostičkovaný Mr Yoda.

DUKE NUKEM 3D – WG SPACE
• Dopařeno 28.10.11 v 16:14 na obt. COME GET SOME (3/4). Jde o neoficiální epizodu z moderské komunity, čítající celkem 7 map (z toho dva tajné levely, našel jsem jeden) a dohrání zabralo jeden den.

DUKE NUKEM 3D – MOONBASE ACCIDENT
• Dopařeno 28.10.11 ve 22:43 na obt. COME GET SOME (3/4). Kvalitní moderská epizoda o sedmi slušně rozlehlých mapách včetně dvou velmi povedených tajných kol (už jen kvůli nim si to stojí za to zahrát).

Je neuvěřitelné, kolik modifikací bylo vytvořeno
pro patnáct let starou řežbu jménem Quake.

DUKE NUKEM 3D – GOD OF WAR
• Dopařeno 28.10.11 ve 13:53 na obt. COME GET SOME (3/4). Navzdory zavádějícímu názvu jde jen o průměrný mod do Duka, čítající celkem sedm levelů na pár hodin.

DUKE NUKEM 3D – BORG NUKEM
• Dopařeno 2.11.11 v 18:04 na obt. ENGAGE! (3/4). Totální konverze na téma Star Trek na jedno odpoledne. Docela to šlo ale hrál jsem lepší.

QUAKE - SOUL OF EVIL
• Dopařeno 3.11.11 v 15:07 na obt. NORMAL (2/3). Dost dobrý neoficiální přídavek o dvou epizodách.

QUAKE – ABYSS OF PANDEMONIUM 2.0
• Dopařeno 3.11.11 ve 21:13 na obt. NORMAL (2/3). Docela dobrý, dost lehký přídavek o dvou epizodách na pár hodin.

QUAKE – TRAVAIL
• Dopařeno 28.12.11 v 15:54 na obt. NORMAL (2/3). Dost dobrý neoficiální přídavek o patnácti uctyhodně rozsáhlých mapách.

UNREAL TOURNAMENT: DEJA VU – GRYPHON REVISITED 2.0
• Dopařeno 31.12.11 ve 13:42 na obt. HARD (3/4). Dost povedený fanouškovský mission pack, který se délkou vyrovná původní hře. Ačkoliv se mod spouští přes UT, jde o Unreal hru.
• Poslední hra roku 2011.

Unreal nostalgy

2011-12-30T00:19:00.007+01:00

Už celé roky si toužím znovu zahrát starého dobrého Unreala z roku 1998, jednu z mých nejoblíbenějších her. Čas od času si vzpomenu na tu zvláštně melancholickou atmosféru, na psychedelickou hudbu a ozvučení, na ten krutý, potemnělý a současně krásně barevný svět plný majestátních hradů, kamenných paláců, jeskyní, ztroskotaných kosmických lodí a čtyřrukých domorodců, a popadne mě strašná touha si Unreala zase zažít. I přes tyto stavy jsem se k tomu však přes nával nových titulů či představě jak se na novém počítači pokouším rozjet třináct let starou hru nikdy nedostal. Až doteď.

Pokud jste na tom stejně, tenhle článek je určen právě vám.

Na Zélandu nemám možnost pařit novinky a proto se věnuji starým klasikám jako Quake, Duke či Doom, které i po tolika letech stále mají co nabídnout, hlavně díky silné fandovské základně, jíž vděčíme za tuny nového obsahu a za to, že tyhle staré pecky stále žijí a vyvíjejí se. Samozřejmě to platí i o světě Unreal a Unreal Tournament.

Trocha nostalgie a sentimentality nikdy neškodí
Nedávno jsem Unreala nainstaloval a když jsem po téměř deseti letech znovu uzřel (a uslyšel) tu nádheru, pod tlakem dojmů a emocí se mi málem orosily oči. Během intra - panoramatického obletu majestátního Nali Castle, doprovázeného nepopsatelně krásnou melodií - se mi rozbušilo srdce, okolní svět zmizel a na povrch vyplulo tolik vzpomínek a pocitů, až mě to překvapilo. A pak že počítačové hry nejsou umění. Unreal je jedna z nejkrásnějších her, jaké kdy byly stvořeny, umělecké dílo jemuž právem náleží místo v síni slávy herní historie.

Dost ale sentimentalismu, tady jsou nějaké praktické informace pokud si chcete, stejně jako já, oživit staré vzpomínky, nebo prostě hledáte novou zábavu se starou klasikou.

Praktické info a odkazy
GOG.com - Pokud máte potíže se starou verzí Unreal či Unreal Tournament, na Good Old Games lze za pár dolarů koupit staré hry upravené tak, aby běžely i na nových počítačích s Windows 7.

UnrealSP.org - skvělé fanstránky nejen o původní hře. Najdete zde přehledný seznam, recenze a download linky mnoha desítek singleplayerových modů pro Unreal a UT, přehledně roztříděných na dlouhé a kratší kampaně, plus informace o nových komunitních projektech.

Oldunreal.com - domovské stránky komunitního patche 2.27 pro původní Unreal.

Oldskool Amp's mod - umožní hrát obsah starého Unreala, včetně všech neoficiálních přídavků vytvořených pro Unreal až do verze 2.26, v enginu UT.
Většina přídavků tento mod přímo vyžaduje, jinak než přes UT je totiž nespustíte. Obvykle k nim bývá přibalen, ovšem před použitím je potřeba ho nainstalovat.

UT2mod Extractor - většina modů, včetně oficiálních Bonus Packů, je zabalena do souboru s příponou *.umod, který v novějších verzích Windows nejde spustit (dřív na něj stačilo kliknout a sám se nainstaloval). Je potřeba pomocí umod extractoru soubory ručně vyextrahovat a zkopírovat do herní složky.

Vylepšený OpenGL driver pro UT - přidá modernější vzhled (nečekejte zázraky).

Return to Na Pali: The Ultimate Edition - pokud se vám líbil datadisk z roku 1999, tohle si rozhodně nenechte ujít. Celá hra byla kompletně převedena do enginu Unreal Tournament, s vylepšenou grafikou, vychytanými bugy a hlavně s desítkou nových map, které se v době původního vydání nedostaly z beta verze do plné.

Tak, pokud ve vás tenhle článek vyvolal trochu té nostalgie a chuť oživit starou klasiku, směle do toho a doufám, že informace zde poskytnuté "průkopníkem" vám ušetří nějaké to klikání, googlování a laborování a o to dřív si budete moct zahrát.

Have a good, unreal time!

Protinožec se připomíná

2011-08-29T09:28:00.004+02:00

Nový Zéland, to je třeba pilotování akrobatického letadla.

Stále žiju a i když sem nepíšu, stále píšu, jen ne sem. Krásná to věta, já být správná Čecha. Anglický blog se pomalu ale jistě rozrůstá a neangličtináři by měli vědět, že krom textu je tam spousta fotek a odkazů na celá fotoalba, tak se nebojte kliknout na www.bloggerstorm.com.

Zrovna se probírám starými fotkami, třídím a zeštíhluji stará alba a do galerie nahrávám Austrálii a Kostariku z roku 2009. Až to dodělám, hodím na blog odkazy, ale klidně se koukněte už teď (alba jsou řazena podle data).

Teď když si tady tak píšu, musím přiznat, že mi tvoření v rodném jazyce docela chybí. Už dlouho uvažuji o přeložení anglických příspěvků do češtiny, jen tak pro cvick, a možná to někdy udělám, když bude čas a nálada. Nic ale neslibuju - nálada by totiž byla, jen s časem je to horší.

Přátelé pijí Plzeň

2011-07-30T11:24:00.001+02:00

Si tak koukám na Přátele a co to nevidí oči mé na Chandlerově lednici.

Harry 3D Potter

2011-07-26T13:23:00.001+02:00

Tak jsem se byl podívat na posledního Heráka v kině a mám z toho rozpolcené pocity. První část filmu byla dost dobrá, temná a plná napětí jak to všechno dopadne, když se v Bradavicích teprve připravovali na bitvu. Bitka byla docela dobrá, i když mě zklamalo že tu nejzajímavější havěť sfoukli během jedné půlminutové scény.
Mnohem horší už byla druhá část filmu. Řada scén a situací byla dohnaná až k trapnosti ústící ve směšnost (ne nadarmo se půlka kina smála Voldemortově smrtelné grimase či Longbottomově hollywoodskému proslovu) a hlavně se to děsně táhlo. V závěru už jsem jen netrpělivě seděl a čekal až to skončí (a půlka kina se mnou).
Filmu taky uškodilo, že už nebylo moc co vyprávět. Předchozí díl měl rozvinutý děj, spoustu změn, zvratů, událostí, zatímco finále už bylo v podstatě jen o tom jednom - finální bitce - a do složitostí děje se tedy šlo ponořit jen těžko.
Jestli mě na posledním Harrym něco potěšilo, pak to bylo 3D. Je to teprve druhý film který jsem viděl ve 3D a oproti Avatarovi musím říct, že tady to fakt mělo smysl, spousta efektů vypadala naprosto výborně (např. dementoři mlžně plynoucí směrem k divákům nebo drak v bance) a nebyla tam jenom aby mohl film dostat nálepku 3D a líp se prodávat.

A z úplně jiného soudku - máme na pokoji nového spolubydlícího a ten má PSP a na něm God of War. Takže si možná zahraju svou první PSP hru a hned takovouhle pecku!

A pak že si nezahraju!

2011-07-10T10:11:00.004+02:00

Na Zéland jsem nejel hrát hry a už vůbec ne na full-time, ale čas od času bych si přeci jen rád zkrátil dlouhou chvíli u nějaké videohry. Mám k dispozici levný laptop s integrovanou grafikou a dosti omezené internetové připojení, což v souvislosti s hraním nezní moc povzbudivě. Ale vono to pude...

Stáhnul jsem si nejlepší hru všech dob, hru kvůli které jsem si před lety koupil počítač, a hru která mě ani jako téměř dvacetiletá neodradí svou rozpixelovaností. Ano, je to Doom. A je to bomba!

Stáhnul jsem si Space Hack, levný klon Diabla z roku 2004, který mi tehdy z nějakého záhadného důvodu unikl a o němž jsem se nedávno dočetl na Games.cz (Games.cz je můj denní tisk).

Stáhnul jsem si totální konverzi Duka 3D zvanou WGR2: Siege Breaker, o které jsem se nedávno dočetl na Games.cz (Games.cz je můj denní tisk). Jde o rozsáhlý mod který na plotnách stařičkého Build enginu mixuje Dooma, Hexena a Heretica v jednu brutální směs opepřenou panem Nukemem v hlavní roli.

Stáhnul jsem si Quaka a šikovnou utilitku QuakeInjector (thx. generals). Díky tomu můžu hrát stovky map a epizod, které by měly patřit mezi moderskou špičku. Doporučuji tenhle článek shrnující ty nejlepší mody (thx. Pavel).

Všechny tyto hry a ještě pár dalších ale mají jednoho společného jmenovatele, který se jmenuje "problém". Problém spočívá v integrované kartě Intel HD Graphics, resp. v ovladačích. Z nějakého prazvláštního důvodu se karta chová, jako by nepodporovala OpenGL (přestože má plnou podporu až do verze 2.1), v důsledku čehož nejdou spustit ani prastaré hry s lehce modernizovanou grafikou, např. glQuake nebo eDuke32.
Je to frustrující a dneska jsem strávil tři hodiny laborováním s různými drivery, vypatlal si přes 250 mega malého datového limitu stahováním několika verzí driverů, abych zjistil že nejnovější verze driverů přímo od Toshiby (výrobce laptopu) si myslí, že už jsou drivery aktuální, zatímco verze přímo od Intelu nejde nainstalovat vůbec. Tedy, ona nainstalovat jde, jen se na to musí oklikou, a částečně se tím vyřešil můj problém - Quake už spustit jde. Duke pro změnu tvrdí, že je v kompu nepodporovaná verze driverů nebo tak něco, ale aspoň v rozpixelované podobě se spustit nechá. No nic, jdu hrát Space Hack.

Ještě bych se slovem vrátil ke Games.cz: je to můj denní tisk, nic jiného nečtu. Občas tam zaslintám nad nějakým preview či povzdechnu nad recenzí nové hry na kterou jsem se dlouho těšil, ještě dlouho těšit budu a zatím ji mohu tak akorát přidat na seznam "to play". Pro zajímavost přikládám jeho aktuální verzi (nejde o podrobný výpis, spíš tam jen přičmárnu to na co nechci zapomenout, i když poslední dobou tam dávám i naprosté samozřejmosti, na které zapomenout nejde, například DNF).

PC GAMES TO REMEMBER
Dark Void
Zombie Driver
Just Cause 1&2
DarkSpore
Fallout 3 + DLCs
Fallout: New Vegas
Dragon Age 1&2
The Witcher 1&2
Two Worlds 1&2
Heavy Rain
Warhammer 40000: Space Marine (cervenec 2011)
Dead Meets Lead (leto 2011)
Grim Dawn (diablovka alá Titan Quest, vydání?)
Loki
Posel Smrti 2&3
Magicka + Magicka Vietnam
Kingdoms of Amalur: Reckoning (RPG, 2012)
Ridge Racer Unbounded (auta, Bugbear, 2012)
Far Cry 2 (dát mu druhou šanci, možná to není uplná sračka?)
Far Cry 3
Brothers in Arms: Furious 4 (akční, ne taktické jako Hell's Highway)
Duke Nukem Forever
LOTR: War in The North (akční RPG brutální kuchačka jako Blade of Darkness)
Sanctum
F.E.A.R. 3
Revenant (stará diablovka)
Nightstone (stará diablovka)
Steam Slug (doomovka, kvalita neznámá)
DeathSpank: The Baconing
TES V: Skyrim
TES IV: Oblivion (checknout mody/fanouškovské datadisky)
TES IV: Oblivion - Andoran (ruský mod)
Quake (checknout mody/fanouškovské datadisky)
Red Faction: Armageddon
The Secret World
Dishonored (teprv se dělá)

PS3 GAMES TO REMEMBER
Demon's Soul
Dark Soul (dělá se)
Infamous 1&2 (nechvalně proslulý elektrikář)
Prototype
Blur
Pure
FUEL
Battlefield 3 (has singleplayer)
Shadow of the Damned
Ratchet All 4one
L.A. Noire
Hunted: The Demon's Forge
Burnout Crash (PSN only, podzim 2011)

PS2 GAMES TO REMEMBER
Assault Suits Valken
Spider-Man 2 (2004, Treyarch, jiná hra než stejnomenná na PC)

XBOX 360 GAMES TO REMEMBER
The Darkness (no trophies)
Gears of War (stazeno neupeneceno)
Gears of War 2
Fable 3 (stazeno neupeceno)
Fracture (strilecka 2008)

WII/NINTENDO GAMES TO REMEMBER
Všechny Zeldy
Donkey Kong Country Returns
New Super Mario
Super Mario Galaxy

SNES GAMES TO REMEMBER
Contra 4
Castlevania 5

Tak nám dnes vychází Duke Nukem Never

2011-06-10T04:50:00.001+02:00

Je tomu dlouhých třináct let co byla tahle hra oznámena, a 10.6.2011 konečně vychází. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. A co je na tom nejhorší? Že místo abych jásal radostí, s ovacemi vítal drsného blonďáka a během instalace skandoval "Už je to tady! Už je to tady!" (nebo spíš "Duke je to tady", Duke je to tady"), tak frustrovaně přešlapuji a snažím se smířit s faktem, že můj cestovní laptop s integrovanou grafikou tuhle hru opravdu nezvládne a že nemám kde jinde bych si ji zahrál.

Jsem na Novém Zélandu a náramně si to užívám, vůbec nelituji že jsem veškeré pařebno nechal doma (i když, to bych lhal; zrovna letos vychází tolik pecek na které se těším, až mám pocit že mi to vývojáři dělají schválně). Ale že si po třinácti letech čekání nezahraju Duka, to mě fakt sere. Přitom stačilo, aby vyšel o jeden měsíc dřív, v původně stanoveném termínu, a všechno by bylo fajn.

Povídání o Novém Zélandu a fotky

2011-05-24T02:21:00.001+02:00

Vážení přátelé, moje bláboly z Nového Zélandu najdete na anglickém blogu www.bloggerstorm.com (viz. link v liště pod názvem blogu). Sorry pokud to v angličtině nezvládnete, ale v každém případě se můžete kouknout aspoň na fotky. Všechny jsou uploadnuté na Picase (viz. odkaz v horní liště) a nalinkované v článcích. Pokud budu mít čas a náladu, zkusím double-postnout i česky, ale nic neslibuju.

Za přízeň a pochopení děkuje
Cestovatel, pan Storm

Odlet na Nový Zéland

2011-05-10T13:14:00.001+02:00

A je to tady, velký den, za pár hodin budu sedět v letadle směr Nový Zéland. Pocity? Těším se jak blázen, ale zároveň je tu i nějaká ta nervozita z nového, neznámého a nepoznaného. Připadám si jak panic, který právě stahuje kalhotky své vyvolené a s rozbušeným srdcem, pln očekávání i nervozity, čeká co tam uvidí a jaké to bude. Nebo jako pacient, kterého vezou na sál, doktor si už brousí skalpel a pacient se staženými půlkami jen čeká, až už to konečně začne, protože to čekání je nejhorší a ví, že operace je nevyhnutelná a že mu po ní bude líp.

Poslední dva týdny byly docela zvláštní. Opustil jsem navždy Londýn s tím, že jedu na Zéland, ale nejdřív mě čekal krátký pobyt v ČR. Celé se to tak zvláštně zmixovalo. Ač jsem na život v Londýně dlouhodobě nadával, za ty roky jsem si tam vytvořil určité zázemí a to město se stalo mým domovem. V Praze už se naopak doma necítím, a přestože tu mám kořeny, rodinu, atd., už to není domov v pravém slova smyslu. Vědomí že opouštím něco co znám a kde jsem zvyklý, tedy Londýn, spojené s kulturním šokem z návratu do ČR, bylo zvláštní a ne úplně příjemné. K tomu to očekávání ze Zélandu...

Nějak se mi tentokrát nepovedlo sejít se všemi kamarády a v Praze jsem se spíš nudil, ale zase jsem si užil parádní kalbu v Brně a víkendový detoxikační výstup na Sněžku. Aspoň můžu říct, že jsem ve své vlasti viděl pár základních míst, než jsem se vydal na druhý konec světa. A teď už musím jet na letiště. Zdar!

Storm na Rockzone 105.9

2011-05-03T16:26:00.001+02:00

Poslouchejte pořad Andělská Dvacítka na rádiu Rockzone 105.9 FM (Praha, jinak online www.rockzone.cz) ve čtvrtek 5.5. v 17:00, nebo reprízu v neděli 8.5. ve 12:00 - kecá a oblažuje svět svými moudry sám Storm!

Dohrané hry za duben 2011

2011-05-02T13:15:00.003+02:00

Trine - krásná pohádka.

Duben, důležitý to měsíc bohatý na události. Dopařil jsem svou šestistou hru a ačkoliv tohle jubileum nedopadlo tak slavně jak jsem si představoval, dopadlo. Tato událost zároveň symbolizuje konec jedné dlouhé životní kapitoly a začátek nové: po čtyřech a půl letech jsem natrvalo opustil Anglii a vyrážím na Nový Zéland. Nejenže budu u protinožců, ale asi nebudu ani moc pařit. Rodinu (PS3, X360, PS2, SNES i nadupaný herní notebook) totiž nechávám doma a beru si jen obyčejný, nevýkonný notebook na běžné používání. Těším se na změnu prostředí, na klid, na přírodu, na pohodové lidi, na to že budu daleko od klimatizovaných kanceláří a všudypřítomných obrazovek, ale zároveň mě mrzí, že zrovna letošní release list na poli videoher je tak přeplněný. Po třinácti letech vychází Duke Nukem Never a já ho minu o jediný měsíc. Vychází L.A. Noire, Uncharted 3, Darkspore, F.E.A.R. 3, Deus Ex 3, Dungeon Siege 3, Batman: Arkham City, Shadow of the Damned, nová Bloodrayne... Seznam je to dlouhý a na podzim ho korunuje Skyrim následovaný Diablem 3. Na tohle všechno si budu muset nějakou dobu počkat. Ničeho nelituji, na Zéland se těším jak malý Jirka, ale mrzí mě, že jak na potvoru zrovna není nějaké to herní sucho, abych se už teď netěšil zpátky. A vlastně, kam zpátky...?

Crysis 2 - krize s hodně divným příběhem ale skvělou hratelností.

CRYSIS 2
• Dopařeno 4.4.11 ve 13:10 na obt. NORMAL (2/3). Celkem dobrá střílečka s hodně působivým prostředím zničeného New Yorku a dobře provedenými souboji. Hratelnost má spád a je vyloženě radost se do hry zažrat. Po ostatních stránkách mě však nijak zvlášť neoslnila. Vizuálně je to skvost, ale v dnešní době už se jedná spíše o standard a žádná grafická revoluce alá Crysis 1 se nekoná. Dokonce bych řekl, že některé konzolovky (God of War 3, Uncharted, Castlevania) vypadají líp. Nejslabší stránkou byl však příběh - vůbec jsem se do něj nedokázal vžít, chvílemi jsem netušil proč vlastně dělám to co dělám a celé to bylo takové nepochopitelné a divné až do úplného konce. Není ani jasné, jestli je tu vůbec nějaká souvislost s prvním dílem. Co mi asi nejvíc utkví v paměti je ten vědec co vás od začátku doprovází. Strašně se totiž podobá polskému řidiči kamionu, který mě vezl když jsem v létě 2010 stopoval z Lotyšska do Prahy.

Vanquish - Japonská akce se směšnými hrdiny,
vzpomínka na staré 2D arkády.

VANQUISH
• Dopařeno 5.4.11 v 0:21 (X360) na obt. NORMAL (2/4) na jeden zátah. Dobrá dynamická akce, která mi hrozně připomněla staré dobré 2D střílečky typu Contra nebo Valkyrie, kde musíte velkým mechům a podobné havěti postupně ustřelovat ruzná cingrlátka jako děla, čudlíky apod. I postavy, výprava a to všechno působilo jak jedna z těch starých japonských klasik. Škoda jen, že to ve 3D působilo poněkud směšně. Hlavně ty drsné hlasy postav, jako by si třely hlasivky šmirlpapírem, a hlavní hrdina který si v každé animaci nonšalantně zapálil cigáro, dal si jednoho práska a pak ho zahodil. Taky už jsem poněkud přesycen hrami kde nějaký zlý válečný zločinec napadne USA; tenhle námět už začíná být ohranější než druhá světová. Každopádně závěrečná animace to v tomhle případě bohatě kompenzuje. USA z toho rozhodně nevyjdou s čistým štítem...

BATTLE: LOS ANGELES
• Dopařeno 5.4.11 ve 14:04 na obt. NORMAL (2/3) na jeden zátah (což nebylo těžké, protože celá hra nezabere víc než dvě hodiny).

Killzone 3 - první killzone hra, která mě opravdu bavila.

KILLZONE 3
• Dopařeno 9.4.11 v 11:35 (PS3) na obt. TROOPER (2/4). První Killzone hra která se mi opravdu líbila a fakt jsem si jí užil a odreagoval se u ní. Akční koridorovka s hratelností která má spád a nekazí ji žádné záseky či neflexibilní ovládání a soubojový systém. Celkově to plyne mnohem akčněji a dynamičtěji. Úžasné ozvučení - nevím jestli zbraně dělají takovýhle bordel i ve skutečnosti, ale fakt to byl nářez to dunění. Jediné co mi na hře vadilo bylo (ne)krytí nepřátel - když se zmetek schoval za překážku, často mu koukala hlava nebo dokonce kus trupu ale střelba na jasně viditelný "krytý" cíl byla bez účinku. Až na tuto drobnost však nemám Killzone 3 co vytknout. A to jsem to prosím pěkně hrál bez 3D a na normálním gamepadu, bez Move.

TRINE
• Dopařeno 10.4.11 v 15:00 (PS3) na obt. NORMAL (2/4). Tahle hra se dá popsat jedním slovem: krásná. To je první co mě napadlo když jsem ji spustil a tenhle pocit zůstal až do konce. Není krásná stejným způsobem jako třeba Crysis a jeho nabušená grafika. Je kouzelně krásná. Je to pohádka s nádherně nakresleným prostředím, pohádkovou středověkou hudbou a pohádkovým příběhem vyprávěným pohádkovým vypravěčem. Je to krásná pohádka. A taky parádní 2D plošinovka jaké se dneska už skoro nevidí.

Homefront - 600. dohraná hra, jinak totální nuda.

HOMEFRONT
• Dopařeno 27.4.11 ve 12:15 na obt. NORMAL (2/4).
• 600. dopařená hra!
• Navzdory pozitivním ohlasům mě Homefront nijak zvlášť neoslnil. Těšil jsem se na akci s neotřelým příběhem, ale koncept Korejské velmoci dobývající USA mi nepřišel nijak zvlášť využitý a nijak nevyčníval nad ostatními herními prvky. Když připočtu nevýrazné ozvučení a lineárnost tak extrémní, že to i Call of Duty strčí do kapsy, výsledek je takový, že jsem se při hraní spíš nudil. O to větší je zklamání, že jde o jubilejní šestistou dopařenou hru a že se na této příčce usadil tak nevýrazný titul.

Portal 2 - 601. dohraná hra, jinak totální zábava.

PORTAL 2
• Dopařeno 1.5.11 ve 13:02. Dost dobrá a překvapivě dlouhá hra. Vtipná, logická, zábavná, zajímavá.
• Portal 2 jsem dopařil jako svou 601. hru a po nepříliš vydařeném 600. jubileu (Homefront, nuda) to byla příjemná náprava. Místo abych dělal pamětihodnou událost z kulatého čísla, které mělo být velkolepým zakončením dlouhé pařanské a zároveň životní kapitoly, dělám pamětihodnou událost z dohrání Portalu na 601. příčce - začátek nové kapitoly. Mám nakročeno do nových pařebních zážitků a i když se od her na dlouhou dobu odloučím, není to napořád. Minimálně je to krok směrem k sedmistovce.

600 dopařených her

2011-04-27T13:53:00.003+02:00

A je to tady, mám na pažbě rovných 600 zářezů!

Ačkoliv jsem se na tuto událost dosti pečlivě připravoval, akt dopaření hry číslo 600 je spíše symbolický a nepřinesl mi žádné uspokojení. Velké uspokojení naopak přinesla samotná "cesta za šestistovkou", na které jsem několik měsíců intenzivně pracoval.

Když 21. ledna oznámili oficiální datum vydání Duke Nukem Never 5.5.2011, já jim z nějakého nepochopitelného důvodu uvěřil (asi že na tom teď dělá spolehlivé studio a že si lidi mohli zahrát několik misí z prakticky hotové hry). Velmi mě potěšilo, že si DNF stihnu zahrát ještě před odjezdem na Nový Zéland (dokonce jsem kvůli tomu o týden posunul termín odletu), kde plánuji být rok a kde budu zcela jistě odstřihnut od videoher.

Nejenže by Duke stanul na piedestalu s číslovkou 600, ale ještě by grandiózně ukončil jednu dlouhou kapitolu mého herního života. Jak nejlépe na dlouhou dobu utnout paření, než kulatinami a tak profláknutým kouskem, na který se čeká už tolik let?

A tak začaly přípravy na cestu za šestistovkou. Měl jsem výborný náběh díky tomu, že jsem už od prosince masivně drtil jednu akci za druhou, dohrával staré hry z PS2 a ve velmi krátké době pokořil neuvěřitelné množství titulů. V době oznámení kouzelného data 5.5.2011 mi do šestikila chybělo bezmála třicet her a na uskutečnění svého plánu jsem měl tři měsíce. Stačilo se vyhýbat časově náročným RPG a sandboxům, což nebylo těžké, když se můj lineup skládal především z lineárních stříleček, které jsem měl tak jako tak v úmyslu hrát. Začal tedy intenzivní závod s časem, v mechanikách mých konzolí se střídal disk za diskem, na PC se instalovalo a mazalo jako o závod a zářezy v deníčku naskakovaly s nebývalou frekvencí (minimálně jeden týdně).

Rána pod pás přišla dva měsíce po oznámení, když Gearbox vydal zprávu, že Duke vyjde o měsíc později, tedy až v červnu. To mě fakt nepotěšilo - nejenže ho prošvihnu kvůli blbým pár týdnům, ale ještě budu muset najít alternativní titul hodný šestisté příčky. Ač nepotěšen, pařil jsem dál a až do čísla 599 si to neskutečně užíval.

S 599kou přišel zlom. Chyběly dva týdny do mého definitivního odjezdu z Anglie, já měl plné ruce práce s logistickou stránkou věci, navíc jsem díky vědomí, že konečně a už napořád opouštím Londýn, doslova překypoval dobou náladou a taky si chtěl naposled užít kolegy a kamarády, které hodně dlouho neuvidím, jestli vůbec někdy. Z těchto důvodů zájem o videohry odešel do ústraní a sedět u kompu bylo to poslední, na co jsem měl pomyšlení. Přesto jsem začal hrát Homefront, další hru na pořadníku, a sliboval si od něj kvalitní akci s tajemným nádechem Korejské okupace USA; říkal jsem si, že to bude dobrý plán B pro šestistovku. Leč hra mě vůbec nebavila, hrál jsem ji spíš z donucení a nakonec ji bez špetky potěšení pokořil v Praze, v provizorních podmínkách.

Při psaní slov "600. dopařená hra" jsem nepociťoval vůbec žádnou euforii, ale rád vzpomenu na ten závod s časem, abych tohoto čísla dosáhl ve stanoveném limitu. To mě bavilo. A děkuji Garretovi za několik velmi užitečných tipů - bez jeho doporučení bych několik solidních doomovek úplně minul.

Konečně mám důvod pro koupi Nintenda Wii

2011-04-11T00:54:00.000+02:00

Tedy, ono by se těch důvodů určitě pár našlo už dávno, jen jsem nikdy nehledal. Teď jsem ale našel. Remake legendárního Donkey Kong Country ze Super Nintenda mě už jen ve videorecenzi vrátil do dětství. Myslím že až se vrátím z cest a zase začnu pařit, vedle ostatních konzolí si i Wiičko najde místečko.

Storm se stěhuje na Nový Zéland!

2011-04-06T02:46:00.011+02:00

Ready to go.

A je to tady. Velká novina o mých životních plánech je konečně věc veřejná. Na konci dubna po čtyřech a půl letech definitivně opouštím Anglii a odjíždím na Nový Zéland, kde se plánuji zdržet aspoň rok. 25. dubna odlétám do Prahy, zdržím se dva týdny a 10.5. už budu sedět v letadle společnosti Emirates s cílem Christchurch.

K 1. dubnu jsem dal výpověď u PokerStars a právě mi běží výpovědní lhůta. A jestli jste si všimli toho kulantně zvoleného datumu, tak ne, opravdu to není apríl. Manažerovi jsem to radši oznámil předem, aby náhodou mou výpověď se smíchem neskartoval jako "nice joke".

Pracovně jsem ve výpovědi sotva pár dní, ale duševně už jsem v Londýně nepřítomen několik let a neumíte si představit ten neskutečný pocit úlevy, že konečně vypadnu pryč! Upřímně řečeno ani nevím, na kolik procent moje euforie pramení z vidiny Zélandu. Často si říkám, že prim hraje hlavně ta neskutečná úleva z vědomí, že už nebudu v Londýně, že konečně dojde ke změně, po které tak dlouho prahnu.

Kdo mě zná nebo četl můj starý blog tak ví, jak strašně mě život v Londýně deptá a sere a jak strašně prahnu po změně. Když jsem před dvěma a půl lety dostal práci u PokerStars, plánoval jsem zůstat jen nezbytně dlouho na to, abych si našetřil dost peněz, dostal se z finančního svrabu a odstěhoval se do jiné země. Nechtěl jsem tu být déle než rok, ale díky skvělé firmě a práci jsem nakonec zůstal mnohem déle. A jak to vlastně všechno začalo...?

Původní plány odstěhovat se do Švédska padly, ale rozhodně jsem nepřestal usilovat o zmizení z Londýna, pokud možno tak abych si zachoval práci. Nejdřív jsem se pokusil dostat kontrakt na práci z domova a odstěhovat se do Španělska, kde několik kolegů žije. Bohužel to neprošlo přes management. Při návštěvě Kostariky mi bylo nabídnuto přesídlit se tam, ale finanční podmínky byly značně nevýhodné. Přišla mi dokonce nabídka práce v Jižní Africe pro nějakou IT firmu, což by byla velká frajeřina, leč přemístění z Londýna do Johannesburgu, to by bylo jako vyhrabat se z kýble sraček a skočit rovnou do žumpy...

Ten samý rok jsem zavítal do naší australské pobočky a ze Sydney jsem byl tak unešen, že jsem rovnou požádal o transfer. Ten pro změnu ztroskotal na byrokracii a já už začínal být fakt zoufalý. Tehdy mi ještě záleželo na tom zachovat si tuhle práci. Nakonec jsem si samým zoufalstvím vzal dvouměsíční volno a odjel na čundr do Skandinávie. To byla ta nejúžasnější dovolená v mém životě (až na chvíle, kdy jsem si vzpomněl na návrat do Londýna a udělalo se mi fyzicky nevolno). Několik měsíců před odjezdem jsem prožíval úplně přesně to samé, co prožívám teď. Totální izolace od okolí a mysl zoufale se držící jediné myšlenky - už brzo to skončí!

Rozhodující moment ale přišel pár měsíců před odjezdem na dovolenou, když jsem kamarádovi zoufale líčil svůj stav. Povídá, proč nezkusím Zéland, že tam je daleko jednodušší získat vízum a je to taky krásná země. Za tenhle spásný nápad mu budu do smrti vděčný. Velmi rychle jsem si zjistil informace o vízech, podal žádost online a když mi v půlce května přišel email se SCHVÁLENO, radostí jsem málem hlavou proboural strop.

V mé zoufalé duši svitla nová naděje a okamžitě jsem začal střádat plány. Ani na vteřinu jsem nezaváhal při myšlence, že budu muset odejít z PokerStars - tehdy jsem stejně začínal být své současné práce přesycen (poslední rok už mě to doslova nebaví, ba přímo deptá a dělám to jen ze setrvačnosti). Nepochopte to špatně, PokerStars je ta nejlepší firma pro kterou jsem kdy pracoval a nerad opouštím skvělé podmínky a výborný kolektiv, ale jak řekl můj dobrý manažer Sam, pracuješ abys žil, nežiješ abys pracoval. Otázka tedy nebyla jestli to udělat, ale kdy to udělat. Veškeré plánování se odvíjelo od jedné základní - a spásné - myšlenky, která mi v hlavě bliká jako velké červené tlačítko: NEBÝT UŽ V LONDÝNĚ.

Tonoucí se stébla chytá a tohle bylo moje stéblo. Držím se ho už rok a za pár týdnů se konečně dostanu ven! Určitě mě čekají nové trable a nepohodlí a určitě zas budu za nějaký čas nadávat, ale pro tuhle chvíli mě dopředu žene vědomí, že se nebudu mačkat v metru jak sardinka, že nebudu muset dělat slalom na přelidněné Oxford Street, že mi pod okny nebude řvát banda ožralých Anglánů a hádat se banda černošských teenagerů, že se nebudu vracet domů aby mi z jednoho pokoje přes zeď doléhal francouzský hip-hop, z druhého anglický rap a skrz podlahu mi nervy drásalo chrápání spolubydlícího, jehož přítelkyně tvrdí, že jí chrápání vždycky vzbudí a otočí ho na bok...

Určitě mě na Zélandu čekají nové strasti a trable (už to, že jsem si koupil letenku do Christchurch týden před zemětřesením nevěstí nic dobrého), určitě zažiju spoustu nervů a nepohodlí, ale budou to nové strasti, nová nepohodlí a hlavně to NEBUDE V LONDÝNĚ!!!

Opravdu nevím, jestli se víc těším na Zéland nebo pryč z Anglie, ale rozhodně se těším.

Dohrané hry za březen 2011

2011-04-02T19:34:00.002+02:00

Battlefield: Bad Company - válčete s úsměvem.

Další změna. Po čtvrtletních herních resumé jsem to poslední vydal dvouměsíčně a teď dokonce měsíčně. a Na konci dubna to bude ještě hustější, ale to se nechte překvapit. Takže tady jsou dopařené kousky na březen 2011.

DEATHSPANK: THONGS OF VIRTUE
• Dopařeno 6.3.11 v 17:08 na obt. VANQUISHER (2/3), nejdřív jeden konec a pak ten druhej. DeathSpank 2 je stejně vtipný jako jednička, ale ještě propracovanější a mnohem delší. Fakt dobrá pařba.

Dead Space 2 - dobrošpatný dojem.

DEAD SPACE 2
• Dopařeno 7.3.11 v 1:04 (PS3) na obt. CASUAL (1/5). Celou hru jsem prošel na SURVIVOR (3/5) ale finální boss mě totálně sral, neměl jsem ani jednu lékárničku, skoro žádné náboje, nejbližší obchod dva savy zpátky, kvůli čemuž bych musel znovu projít celou tu nudnou poslední kapitolu, tak jsem si prostě snížil obtížnost.
• Dopařeno 12.3.11 v 15:00 na obt. ZEALOT (4/5) jako New Game+ (s výbavou přenesenou z prvního dohrání). Napodruhé se to hrálo mnohem líp. Člověk už si zhruba pamatoval kde co je, mohl se lépe připravit, zkusit jiné postupy, a s vylepšenou výbavou se to krájelo jedna báseň. Hlavně vědět jak se vybavit na finální souboj a taky kdy... dva savy před koncem u posledního shopu.
• Dead Space 2 je hra, při jejímž hraní se moje pocity měnily stejně rychle jako počasí ve skotských horách. Nejdřív jsem s strašně, uplně ukrutánsky těšil až si ji zahraju. Pak jsem ji jednoho večera po půlnoci spustil a během hodiny třikrát málem dostal infakrt, což mé nadšení jen umocnilo, jak dokazuje tenhle přispěvek. Při dalším hraní se pomalu ale jistě přikradlo nepříjemné vystřízlivění, nuda a zklamání (hlavně z nezáživných kapitol mezi začátkem a polovinou. Nejen kvůli pomalému tempu, ale hlavně kvůli pocitu, že být na velké základně, de facto ve městě uprostřed Sluneční soustavy, se spoustou dalších živých lidí, se ani zdaleka nevyrovná pocitu z toho být na kosmické lodi kdesi neznámo ve vesmíru, totálně opuštění, vyjma dvou živých kolegů a jednoho ducha. Ne nadarmo Dead Space 2 nabral opravdové grády až po radostném návratu na starou dobrou Ishimuru. Po téhle příjemné pasáži přišel frustrující konec, který mě doslova sral. Závěrečný souboj, kam jsem přišel totálně vyčerpán, bez jediné lékárničky a téměř bez nábojů, přičemž poslední shop byl o dva savy dozadu, tomu nasadil korunu.
Naštěstí se vše spravilo při druhém hraní. Díky New Game+ jsem si přenesl výbavu do nové hry a všechno díky tomu pojalo mnohem akčnější a uvolněnější nádech. Taky už jsem věděl kudy kam, pamatoval si ze které skříně na mě kde vyskočí jako nekromort, a celkově si to užil. Škoda jen, že jsem neměl trpělivost na pokoření Hardcore módu (poslední trofej která mi chybí do platinovky). Dostal jsem se do páté kapitoly, tam si to uložil a tím to pro mě skončilo.
Slovo závěrem - první Dead Space byl fakt nářez!

PAINKILLER: REDEMPTION
• Dopařeno 13.3.11 ve 12:00 na obt. INSOMNIA (2/4). Ačkoliv jde o singleplayer přídavek, je to v podstatě jen šest multiplayerových map rozdělených do menších arén, kde se na vás ve vlnách vrhají tisíce a tisíce nepřátel (průměrný počet zmetků na mapu je okolo 900). Rozhodně v tom nehledejte žádný hlubší příběh, prostě jen střílejte a skákejte co vám tlačítka myši stačí, a bavte se.

DEAD SPACE EXTRACTION
• Dopařeno 14.3.11 v 1:03 (PS3) na obt. NORMAL (1/4) na jeden zátah.

Dead Space: Extraction - Hororový Virtua Cop.

BATTLEFIELD BAD COMPANY 2
• Dopařeno 15.3.11 v 0:38 na obt. NORMAL (2/3). Děkuji Garretovi, že mě na tuhle hru upozornil. Já žil v přesvědčení, že věci začínající na Battlefield jsou ryze multiplayerové záležitosti a nikdy jsem se neobtěžoval o těchto hrách něco zjišťovat. Jaké to tedy překvapení, když se z Bad Company 2 vyklubal povedený klon Modern Warfare s dost dobrým singleplayerem. Jediné co mi poslední dobou ve vojenských hrách leze krkem je věčně se opakující mantra "Zlí Rusové chtěj zničit Ameriku a maj superzbraň a taky maj jednoho úberzlýho Rusáka kterej za všechno může a ten úberzlej Rusák se neví jestli je to terorista nebo dělá pro vládu ale ví se že náš velitel nás zradí ale to nevadí protože my sme přece americký vojáci a všechno zvládnem a zachráníme Ameriku bůch žehnej Americe a je úplně jedno že si to Američani a Rusáci rozdávaj na území úplně jinýho státu a totálně ho rozbombardujou protože to přece nikomu nevadí bůch žehnej Ameice!". Takže jsem vyzradil i přiběh Bad Company 2, ale snad to nevadí.

SNIPER: GHOST WARRIOR
• Dopařeno 16.3.11 v 11:58 na obt. MEDIUM (2/4). Celkem ucházející střílečka, kde mě nejvíc bavily snipovací mise, zatímco ty více akční byly vstkutku na ránu pěstí. Taky mě trochu vadila řada nelogičností, především to, že se nejdřív musíte za každou cenu dostat k cíli aniž by o vás kdokoli věděl (detekce znamená poplach a poplach znamená fail), a jakmile tam jste, kolegové se samopaly nekompromisně naběhnou doprostřed nepřátel a rozpoutají peklo. Suma sumárum tedy pár ultranudných misí (tak třetina) a zbytek hry docela zábava.

Bulletstorm - hra s nejdiskuvanější výslovností názvu.

BULLETSTORM
• Dopařeno 23.3.11 v 19:50 na obt. NORMAL (3/5). Navzdory velkému haló, které kolem této hry vzniklo, jsem z ní nijak zvlášť na větvi nebyl a v posledních kapitolách jsem se spíš těšil až to skončí. Bulletstorm bych charakterizoval jako brutální svižnou akci s poněkud infantilním humorem, vynikajícím technickým zpracováním a zajímavým prvkem navíc, tzn. Skillshoty. Ty ji sice vyzdvihují z průměru, ale po pravdě řečeno mě jejich přítomnost spíš rušila a místy až vadila, take bych se bez nich klidně obešel. Jejich důležitost nejlíp vyjádří fakt, že jsem při psaní tohoto příspěvku úplně zapomněl uvést, kolik jsem jich úspěšně dal (122 ze 131) a musel ho později editovat. Závěr je tedy takový, že ačkoliv nejde o špatnou hru, do paměti se mi zaryje hlavně polemikou o správné výslovnosti slova Bulletstorm, která se strhla na Games.cz, a na to jak mi krutopřísné zkomoleniny typu "balitstorm, baletstorm, bwwwstwwwm," atp. rvaly uši, ať už byly myšleny vážně (pořad Re-play) nebo ze srandy (videorecenze od Lukáše Grygara). Hawk bloodystorm!

Splatterhouse - tahle rubačka je opravdu "splatter".

SPLATTERHOUSE
• Dopařeno 25.3.11 ve 21:58 (X360) na obt. SAVAGE (2/3). Celkem dobrá rubačka s pěknými 2D pasážemi a otřesným dabingem, snad tím nejhorším co jsem v AAA hře kdy slyšel.

BATTLEFIELD: BAD COMPANY
• Dopařeno 28.3.11 ve 21:18 (X360) na obt. NORMAL (2/3).

CASTLEVANIA: LORDS OF SHADOW
• Dopařeno 1.4.11 v 1:08 (X360) na obt. WARRIOR (2/4). Hrál jsem jen hlavní příběh, hledání všech předmětů a zkompletování všech trialů jsem neřešil.
• Jediný kousek který do tohoto resumé teoreticky nepatří, protože jsem ho dohrál 1.4. hodinu po půlnoci, jenže na jejím pokoření jsem makal celý týden a ta jedna hodina mi to nerozhází. Třeba jsem byl v jiném časovém pásmu :)

Castlevania: Lords of Shadow
V téhle hře je fakt všechno, i Krakonoš!

• Lords of Shadow je hodně dobrá hra. Žánrově je to čistokrevný klon God of War s tak dokonale překopírovaným herním systémem, že nebýt rozdílných textur, člověk by to skoro nepoznal. To ale není vůbec na škodu, protože GoW je naprostá bomba a kvalitní klon taky. Další podobnost mezi GoW a LoS je epičnost příběhu. Autoři do hry nacpali snad všechno co mohli - středověk, vlkodlaky, upíry, podsvětí, biblické postavy, pohanské bohy, kostlivce, temné katakomby i majestátní titánské lokace a nakonec i dějový zvrat (nepříliš překvapivý) a dovětek (naprosto nečekaný). Snad jen ten sex tam chybí. Aby se tohle všechno do hry vešlo, museli ji autoři udělat pořádně rozsáhlou (taky že pro Xbox vyšla na dvou dvouvrstvých DVD) a její dohrání zabere hezkých pár večerů. Na lineární koridorovou rubačku je to setsakramentsky dlouhá záležitost, snad nejdelší co jsem za poslední roky hrál, ale přitom tak mistrně zpracovaná, že jsem se u ní ani na chvíli nenudil. Jediné co mě mrzí je nulová podobnost se starou klasikou. Ačkoliv Castlevanií za ty roky vyšlo hafo, já hrál jen Super Castlevania IV na SNESu a to byla panečku hororová, temná a atmosferická řežba se správně upírskou varhanovskou hudbou! Tahle nová Castlevanie je sice naprosto skvělá a po vizuální stránce absolutně epesní, ale všechny ty barvičky a pixel shadery a majestátní katedrálová hudba ji ubírají právě na té hororové ponurosti, tak vlastní středověkým upířinám a vlkodlakovinám. Je to škoda, ale přesto mohu Lords of Shadow jedině doporučit. A fakt jsem zvědav na pokračování. Jestli finální outro napovídá něco o dalším dílu, tak to bude opravdu zajímavé!

UK Census 2011, aneb ščítání lidu po anglicku (a po skotsku)

2011-03-30T15:12:00.006+02:00

Autor tohoto blogu je teď oficiálně sečten jako František Omáčka, nar. 1931, důchodce, děda svých spolubydlících, nikdy nebyl ženatý, před týdnem pracoval, nikdy nebyl zaměstnaný, pracuje víc než 49 hodin týdně, převážně z domova a do práce jezdí taxíkem. Národnost má českou, mateřský jazyk italštinu a jako náboženství se řadí k řádu Rytířů Jedi, neboli Jediismu. Jediismus je podle posledního sčítání početnější skupina, než Judaismus a letos se díky fanstránkám na Facebooku nejspíš ještě rozroste (viz. tuhle a tuhle). A teď se v tom sčítací komise vyznej.

Anglické sčítání ale není nic proti tomu skotskému. Nevěděl jsem, že národnost může být zároveň etnická skupina. Být ve Skotsku, těžko si budu vybírat mezi Skot, Ir, Polák, Cikán/Kočovník nebo Jiné.

IT Crowds a Eggs Box 3.60

2011-03-29T22:16:00.002+02:00

Právě jsem se dodíval na další díl IT Crowds a musím konstatovat, že mám nový oblíbený komediální seriál (z těch nekomediálních u mě stále vede Battlestar Galactica, ta nová). U každého dílu IT Crowds jsem se málem pochcal smíchy, což se mi nestalo od seriálových Černých baronů, a to jsem prosím pěkně střízlivý.

Abych této ódě na britský humor přidal na důrazu, posílám tenhle skeč. Nemá sice s IT Crowds nic společného, ale málem jsem se u něj pochcal taky.

Tak mi zase odložili Duka. Nečekaně...

2011-03-25T01:47:00.000+01:00

O nejdéle vyvíjené hře v historii, Duke Nukem Never, slyšel asi každý. Hodně lidí za ty roky přestalo věřit že vůbec kdy vyjde a když studio 3D Realms konečně ohlásilo bankrot a že jde skoro hotová hra k ledu, leckterý skeptik to jen s úšklebkem okomentoval slovy "vidíš? Já ti to říkal".

Já ale čestně prohlašuji, že jsem nikdy nepochyboval že Duke Nukem Never vyjde, ať už to bude před nebo po důchodové reformě, a když se konečně objevilo oficiální datum vydání 5. května 2011, zajásal jsem. Vidíš? Já ti to říkal.

Krásně jsem si uspořádal pařební harmonogram tak, aby Duke byl moje jubilejní šestistá dopařená hra a zároveň poslední hra předtím, než uskutečním své velké plány na tento rok. Naplánoval jsem si které hry budu hrát abych se dostal přesně na šestistovku až uhodí začátek května, a zmíněné plány kvůli tomu lehce odložil.

A co že se stalo? Oni ho o měsíc odložili!

Normálně by mi to bylo putna a po třinácti letech čekání by mě ten měsíc už nerozdhodil, jenže kdoví, kdy si ho teď zahraju, a hlavně až dosáhnu 599 dopařených her, nebudu jak ten jouda čekat na pana Duka, až se uráčí vyjít o měsíc později. Jestli vůbec...

Perlička z fóra, aneb na blbou otázku blbá odpověď

2011-03-20T01:05:00.001+01:00

RAZOTR --- --- 14:08:59 19.3.2011
cau ..nevíte jestli se dá v anglii kourit trava??

STORM2 --- --- 14:50:49 19.3.2011
neda. protoze je anglie hodne travnata zeme a hrozej pozary, vlada zavedla opatreni aby k pozarum nedochazelo. do vzduchu se vypousti takova aktivni latka ktera znemoznuje chemickou reakci vedouci ke vzniceni travy. kdyz skrtnes zapalovacem v blizkosti travy, vzduch okolo zdroje tepla zvlhne, zacne prskat a penit (bacha, hrozne to spini pradlo a nejde to vyprat) a proste tu travu nezapalis. ale dobry je ze na mori, kdyz ses aspon 10 metru od brehu, uz to nepusobi, takze hodne lidi jezdi zapalovat travu k mori, na clunech. pro zemedelce a zahradkare je to sice blby ze nemuzou spalovat starou travu z poli a zahrad (jezdit s tim az k mori by se jim dost prodrazilo), ale aspon nehrozej pozary.

Tuhle doomovku chci!

2011-03-19T20:12:00.002+01:00

Kolik her máš rozehráno, tolikrát jsi pařanem... nebo jak je staročeské rčení

2011-03-13T21:53:00.003+01:00

Vždycky jsem byl člověk spořádaný a měl věci dobře zorganizované. Nikdy jsem nezačal číst knížku dokud jsem nedokončil tu předchozí, nikdy jsem nechodil se dvěma holkama najednou, a nikdy jsem nezačal pařit novou hru dokud nebyla pokořena ta stará. Tak proč mám teď takové zvláštní období, kdy dělám pravý opak?

Na kompu mám rozehráno Sniper: Ghost Warrior a Battlefield Bad Company 2, dneska jsem zrovna dohrál Painkiller Redemption, na PS3 zas jedu Dead Space 2 a Dead Space Extraction, a k tomu na PC řadu věcí které jsem nainstaloval, zkusil ale nebyl jimi osloven, nicméně neměl to srdce je smazat, s tím že se k nim jednou vrátím. Pokaždé když trávím čas doma u her, mám zapnutou jak konzoli tak počítač a hraní střídám - pár misí z Battlefieldu, chvilku Dead Space, pak překousnuvše tu nudu pokročím ve Sniperovi (ten mě fakt nebaví, ale do počtu se hodí), a do toho ještě hrozí, že si zapnu Xbox. Zcela běžné je, že zatímco v jedné hře probíhá nahrávání nebo animace kterou nelze zkrátit, hraju zatím to druhé. Do toho všeho mám ještě cukání nainstalovat Magicku a pár dalších kousků, na které jsem fakt zvědav.

Čím to asi je? Asi tím, že žádná z vyjmenovaných her mě doopravdy nebaví. Každá má něco do sebe, ale žádná mě nedokáže natolik vtáhnout, abych zapomněl na všechno ostatní, včetně jídla, pití a hygieny. Naposledy to dokázal Assassin's Creed Brotherhood a taky DeathSpank.

No nic, informační hodnota tohoto příspěvku je nulová (krom toho že víte, co teď zrovna hraju), jde jen o takový výkřik, který jsem napsal po pár hodinách Dead Space Extraction, kdy mě to přestalo bavit, potřeboval jsem pauzu a nechtělo se mi pouštět žádnou z alternativ (a taky jsem potřeboval hlasitou metalovou hudbou přehlušit francouzský rap, linoucí se přes papírovou zeď z vedlejšího pokoje...)

Konec sbírky herních savů

2011-03-13T14:19:00.006+01:00

Řadu let jsem si ukládal savy z konce her. Původně to mělo čistě praktický záměr: co kdyby vyšel datadisk a vyžadoval původní savy, nebo co kdyby nějaký nevěřící Tomáš, či Petr (Kárník), nevěřil, že jsem fakt dohrál Doom 2 na Nightmare? Časem se z toho stal zvyk a díky rutině "nainstalovat, dohrát, uložit save, odinstalovat" moje sbírka savů dnes čítá úctyhodných 251 titulů a má přes 2 GB.

Má to ale nadále nějaký smysl? Nemá. Nejenže už dávno nehraji výlučně na PC, ale především nejsem promovaný archeolog, což je bohužel značný handicap od vynalezení složky Documents and Settings. Dnešní PC hry nevědí, co to znamená nainstalovat se do jednoho adresáře (prý to ale znají hry na Mac). Místo toho jsou rozházené po celém počítači a hledat v útrobách souborového systému jeden herní profil je fakt práce pro archeologa. Kde jsou ty časy, kdy stačilo otevřít C:\Parby\Doom\savegame1.sav...

Dopařené hry za leden a únor 2011

2011-03-01T18:10:00.001+01:00

Black Ops - překvapivě dobré Call of Duty.

První herní resumé na mém novém blogu a hned změna. Místo čtvrtletně jsem se ho rozhodl dát po dvou měsících, protože se mi nechtělo čekat a už teď je to dost výživné čtení. Nevím jak to bude do budoucna, možná budu hry přidávat ad-hoc rovnou po dohrání, nebo jednou za měsíc, nebo každých 16 a půl dne, ale každopádně tady je žrádlo za leden a únor 2011, úctyhodných 18 kousků. Jak vidíte, na začátku roku jsem se ještě pořád věnoval dohrávání starých sérií (Ratchet, Silent Hill), pak si dal slavné PS2 kabrňáky TimeSplitters a až pak se pustil do novějších kousků.

Série Ratchet and Clank urazila dlouhou cestu.
Clank už má i bratříčky!

RATCHET AND CLANK 3: UP YOUR ARSENAL
• Dopařeno 8.1.11 v 1:00 (PS2) na obt. NORMAL (?/?). Skoro všechny zbraně na maximum, ale jinak jsem o nějakou kompletnost neusiloval.

RATCHET AND CLANK: QUEST FOR BOOTY
• Dopařeno 8.1.11 ve 22:59 (PS3) na obt. RATCHET (2/3) na jeden zátah. Vůbec jsem netušil že je to tak strašně krátké, v podstatě DLC které jsem si nic zlého netuše koupil v krabicové verzi.

SILENT HILL: ORIGINS
• Dopařeno 10.1.11 v 0:26 (PS2) na jeden zátah.

SILENT HILL: SHATTERED MEMORIES
• Dopařeno 10.1.11 v 17:56 (PS2). Docela zajímavá hra a příjemná změna po dlouhé sérii tradičních hororových Silent Hillů. Shattered Memories se vlastně ani nedá moc považovat za Silent Hillovskou hru, protože vůbec nejde o horor, nýbrž o psychologický thriller, který má celou svou koncepcí rozvětveného scénáře na základě hráčových rozhodnutí mnohem blíž k Fahrenheitu. Absence krve a soubojů a zasazení do sněhové kalamity pak tuto analogii ještě více zdůrazňuje. Jediná podobnost se Silentem je tedy využití příběhu a postav z hororové série.

SILENT HILL: HOMECOMING
• Dopařeno 15.1.11 ve 3:35 (X360) na obt. NORMAL (1\2) na jeden asi 15hodinový zátah, ending Smile. Od té doby co sérii Silent Hill nedělají Japonci, dokážu pochopit zápletku, protože má hlavu a patu!

Silent Hill: Shattered Memories - tak trochu jiný Silent Hill.

Homecoming, taky tak trochu jiný, ale zase jinak.

RATCHET AND CLANK: A CRACK IN TIME
• Dopařeno 21.1.11 ve 22:11 (PS3) na obt. HARD (3/4, jen tři odemknuté), všechny sběratelské věci sebrány, zbraně všechny na max.
• 23.1.11 ve 2:13 dopařen druhý playthrough v Challenge mode na obt. HARDCORE (4/4), ve 3:08 pak na této obtížnosti pokořen finální extra boss a získaná platinová trofej. Nakoupena zhruba polovina challenge mode zbraní (včetně RYNO) a všechny akvizice upgradované na max.
• Tímto jsem dohnal všechny resty v sérii Ratchet and Clank a od prvního dílu PS2 až po poslední na PS3 je mám dohrané všechny, celkem osm titulů.

TimeSplitters: Future Perfect
Obligátní vlaková mise.

TIMESPLITTERS 2
• Dopařeno 31.1.11 v 0:23 (PS2) na obt. NORMAL (2/3) na jeden zátah. První pařba po laserové operaci očí. Ať se kukadla neflákaj.

TIMESPLITTERS: FUTURE PERFECT
• Dopařeno 2.2.11 v 17:57 (PS2) na obt. NORMAL (2/3).
• Výborná doomovka plná humoru, plynulé chytlavé akce, vychytanějšího singleplayeru než její předchůdce, a hlavně hra která si s časovými paradoxy hlavu neláme!

Halo Reach a snipování při měsíčku...

HALO: REACH
• Dopařeno 4.2.11 ve 14:47 (X360) na obt. NORMAL (2/3).

LOST PLANET: COLONIES
• Dopařeno 5.2.11 ve 13:58 na obt. NORMAL (2/4). Po dlouhé době jsem si pořádně užil střílečku na PC, navzdory troše japonského patosu.

HARRY POTTER AND THE DEATHLY HALLOWS PART 1
• Dopařeno 5.2.11 ve 23:55 na obt. MEDIUM (2/3).
• Asi si teď myslíte "ten Storm fakt dopaří každou míčovinu". Harryho Fotra jsem si pořídil proto, že ačkoliv si spousta lidí furt myslí že jde o pohádku, ve skutečnosti je to hodně temná záležitost, a právě na tu temnost jsem se ve hře těšil. Samozřejmě jsem nečekal žádné zázraky a po hodině hraní jsem taky dospěl k nepřekvapivému závěru , že je to ztráta času a že bude nejlepší to smazat. Podle seznamu levelů jsem ale byl už docela daleko, tak jsem si řekl že to aspoň dokončním. A nelituji. Přestože je to v celku nuda, hra aspoň vypadá hezky a bylo příjemné procházet se temným zasněženým lesem za noci, zimní vesničkou s nočním hřbitovem, zříceninami či venkovem. Co mi ale zůstane v paměti nejvíc je, jak se to z "temného hororu" zvrhlo ve směšnou parodii na Call of Duty, kde se ženete dopředu koridorem, mávajíce hůlkou kosíte stovky nepřátel a pokaždé když Harry zařve "stupefy" tak to zní jako "stupid fuck".

Chcete vědět co si myslím o Lego Harry Potter?
Raději nechtějte. Nebo se podívejte sem.

LEGO HARRY POTTER: YEARS 1-4
• Dopařeno 9.2.11 v 18:00, finální kompletnost 36,3%.
Udělal jsem jen hlavní kampaň a protože mě hra fakt nudila, neobtěžoval jsem se jí kompletovat ve free play. Oproti předchozím Lego hrám to bylo o ničem. Vizuálně sice moc hezké (fakt se mi líbilo tohle podání Harryho světa), ale jinak bez nápadu. Level design vzatý přes kopírák z filmů, interakce více postav nulová (situace kdy bylo zapotřebí dvou postav k otevření nějaké brány apod. se dají spočítat na prstech jedné ruky), a hrátky s legem omezené na několik dokola se opakujících zahradnických úkonů a domácích prací typu "rozsviť čtyři lampy", "zalej pět kytek", "rozbij deset soch"... Nevím jestli byl větší odpad tohle nebo Lego Indiana Jones 2.

Když říkám farbičky, tak farbičky.
Ne, tohle není Far Cry, ale Uncharted.

UNCHARTED: DRAKE'S FORTUNE
• Dopařeno 12.2.11 v 18:05 /(PS3) na obt. NORMAL (2/4), 58% trofejí.
• Dopařeno 13.2.11 v 19:38 na obt. HARD (3/4), čímž se odemyká poslední obtížnost. 91% trofejí.
• Dopařeno 15.2.11 ve 14:12 na obt. CRUSHING (4/4), Platinum trophy.
• Uncharted je velmi dobrá, ale dle mého názoru velmi nevyvážená hra. Její tombraiderovská část je až primitivně lehká a veškeré šplhání, lezení a logické hádanky jsou mega lehké. Do toho hra ještě dává nápovědy jak pro dementy, jako kdyby člověka nenapadlo, že má střelit do sudu se střelným prachem vedle sloupu na druhé straně propasti... Oproti tomu soubojová část je brutálně těžká, hlavně v pozdějších částech hry. Často jsem se zasekl na nějakém úseku, než se mi konečně povedlo vykosit všechny rezistentní zmetky. AI je poměrně pokročilá a zmetci se k vám postupně přibližují kryjíce se za překážkami a kličkujíce, až vás úplně obklíčí, pokud je necháte. Úplně závěrečná část je pak doslova nesmyslně těžká a peprně jsem si u ní zanadával, hlavně na nejvyšší obtížnosti. Když už jsme u obtížností, kupodivu nemají zas takový vliv. Jediný rozdíl mezi obtížnostmi je v tom, jak rychle vás zabije nepřátelská kulka a to i na Normal netrvá dlouho, často stačí jeden headshot. Paradoxně jsem ale až na určité úseky žádné velké rozdíly nezaznamenal, protože jak jsem to hrál podruhé a potřetí, zároveň s obtížností stoupal můj skill a znalost daného levelu a nejlepší taktiky. Každopádně Uncharted je solidní řežba s velkým důrazem na souboj, krytí se za překážkami a dáváním headshotů, to všechno zaobalené do velmi povedeného grafického kabátu a zastřeno příběhem o pokladu.

Tak privilegiovaná hra že dostala dva screenshoty?
Ale kdeže, jen jsem chtěl něčím zaplnit prostor pro obrázek.

CALL OF DUTY: BLACK OPS
• Dopařeno 15.2.11 ve 23:04 na obt. REGULAR (2/4). Co si myslím o sedmém dílu CoD? Nářez! Byla to fakt jízda a podle mě jeden z nejlepších dílů série. Bavil jsem se od začátku do konce a dohrál ho jedním dechem. Narozdíl od starších CoD z druhé světové, MW či konkurenčnímu MoH 2010 se mi ani jednou nestalo, že bych se nudil a na konci mise si musel dát pauzu, odreagovat se a až pak pokračovat v monotónním kosení. Naopak, Black Ops jsem slupnul jako malinu a každá mise mě víc vtáhla do děje. Po všech těch moderních válkách na blízkém východě byla studená válka příjemná změna. Příběh sice nebyl nijak světoborný a zápletka se dala dlouho dopředu uhádnout, ale zaujala mě už tím, že to bylo zase něco jiného. Akce byla typicka callofdutyovská, tedy nepřetržitý příval nepřátel, ale dávkovaná tak, že mě to ani na chvilku nepřestalo bavit. Navíc jsem mohl hrát sám za sebe, aniž bych byl rušen obrovskou armádou kolem sebe, spoustou přiblblých úkolů a nutností dávat bacha na koho střílím.
Další věc co mě úplně dostala byla vtipnost. Sice se objeví za celou hru jen dvakrát, ale ta závěrečná scéna po titulcích mě opravdu dorazila. Ještě víc, než když si agent Hudson nasadil sluneční brýle s typickým "I'm going in" výrazem a do toho ještě zanotovala nezaměnitelná melodie. Že uvidím narážku na Duke Nukem Forever i v Call of Duty, to jsem fakt nečekal.
Přiznám se, že jsem ke hře zpočátku přistupoval poněkud chladně, vzhledem ke skepticismu, který o ní koluje na internetu, a kvůli množství bugů, o nichž se všude píše (první neopatchovaná verze prý nešla ani dohrát). S technickými problémy jsem se skutečně setkal - i na nejnižší detaily se to sekalo jako prase, zcela evidentně ne kvůli slabému výkonu počítače, kde běží MW2 v 1920x1080 na 60 fps. Vyřešil to update driverů a kompromis středních detailů. Vizuálně to i tak vypadal skvěle a musím uznat, že Black Ops je graficky naprosto excelentní.
Kdybych měl Black Ops popsat dvěma slovy, řekl bych "poctivá doomovka". Víc takových!

Výlet do Hymalájí, anglický sarkastický humor, obligátní mise ve vlaku,
spousta mrtvol. Takový je Uncharted 2. A možná přijde i Yetti!

UNCHARTED 2: AMONG THIEVES
• Dopařeno 18.2.11 v 1:52 (PS3) na obt. HARD (3/4).
• Dopařeno 20.2.11 v 0:55 na obt. CRUSHING (4/4).
• Oproti jedničce mi Uncharted 2 přišel mnohem dospělejší a serióznější, řekl bych až temnější. Bylo to hlavně tím, že Drake už není takový usměvavý bezstarostný dobrodruh co to bere jako zábavu, ale daleko serióznější, vůbec se neusmívající a místo vyhlazené dětskoprdelské tvářičky má strniště a hadry potřísněné krví. Grafika už nepřekypuje přesycenýma barvičkama a výprava je taky taková serióznější. Stačí pomyslet na úplný začátek hry, kdy je Drake postřelen, z boku mu crčí krev a jeho život visí doslova na vlásku, nebo spíš na vločce sněhu. Ten pocit se přenese i na hráče. I sidekickové jsou mnohem vážnější a ačkoliv autoři přidali humor, ten jde spíš do sarkasticka a pocit serióznosti jen podtrhuje. Ke konci mi sice filmečky připomínaly hollywoodskou slátaninu s trapnýma a patetickýma kecama jak z pera Rolanda Emmericha (2012, Den poté, Den nezávislosti), což požitek dost kazilo, ale jinak si většina misí drží seriózni tvář. Nevím jestli je změna oproti jedničce dobrá nebo špatná. Uncharted 2 je každopádně skvělá pařba, ale při hraní jedničky jsem měl větší pocit uvolněnosti a "dobrodružství" ze hry kterou hraju pro zábavu a nemusím jí brát vůbec vážně, oproti dvojce kde mě stíhal pocit, že když nezachráním svět, bude to fakt průser.
Hodně to vystihne přirovnání s příbuznými tituly. Uncharted 1 je Tomb Raider přes kopírák (džungle, poklad dávných Inků, barvičky), zatímco dvojka je jak dvojče Resident Evil 5 (což je nejvíc poznat v občanskou válkou zničeném hymalájském městě). Podobnost s Resim jde tak daleko, že třeba animace "boostu", kdy Chris/Drake pomáhá své africké exotické kolegyni/britské exotické kolegyni vyskočit na žebřík, je naprosto identická, jen jsou jiné textury na obličejích postav...
Jestli mě ale na Uncharted 2 něco dostalo, je to nádherná grafika, zejména ve vysokohorských misích. Pasáž, kdy se Drake dostane z horské vesničky do ledových a zasněžených jeskyní, je vskutku úchvatná a už jen kvůli ní stojí za to si hru pořídit. Potěší i mnohem vyváženější souboje než v jedničce a zdařilý multiplayer. K příběhu bych ještě dodal, že druhý playthrough byl o to lepší, že už jsem znal děj a díky tomu pochopil spoustu předtím nic neříkajících souvislostí. No, shrňme to tak, že se mi Uncharted 2 líbil.

Torchlight - jiný název pro Diablo.

TORCHLIGHT
• Dopařeno 21.2.11 ve 2:51 na obt. NORMAL (2/4) na jeden zátah, 13 hodin čistého času. Skončil jsem finálovým bossem, přídavné levely potom (Shadow Vault) jsem nedělal.
• Z obrázků na netu jsem získal dojem, že je Torchlight jen taková sranda hra s komiksovou grafikou, ono je to ale hack 'n' slash RPG jako řemen, které zjevně vzdává hold Diablu. Inspirace Diablem je nepopiratelná a až na pár drobností je to věrná kopie 1:1 (klidně by to mohl být remake). Dokonce i názvy některých věcí jsou stejné (např. gold, healing potion... haha), sekvence prostředí jak hráč postupuje hlouběji do podzemí taky, a v neposlední řadě je tu podobnost finálního bosse. Dokonce i způsob jakým jsem ho zabil se naprosto schoduje s Diablem - i k tomu jsem před lety přišel s plným inventářem lékárniček a tak dlouho ho upižlával mečem, dokud to nevzdal. Torchlight doporučuji (chce to ale trpělivost v prvních pár levelech, které nejsou až tak zajímavé).

Řím jak ho neznáte. Šplhat v dnešní době po Koloseu,
asi by vás hnali...

ASSASSIN'S CREED: BROTHERHOOD
• Dopařeno 26.2.11 ve 3:39 (X360) po 15 hodinovém nonstop zátahu (celkem dohráno na dva zátahy). Zkompletováno na 63%, koupeny všechny budovy, splněna většina vedlejších questů, sebrána asi polovina všech pokladů, pírek a vlajek. Narozdíl od předchozího dílu jsem si tentokrát řekl, že na 100% splnění kašlu a budu dělat jen to co mě baví. K příběhu bych podotkl, že byl sice fajn, ale zdá se mi že se to celá poněkud vzdaluje původnímu konceptu odvěkého boje mezi assassiny a templáři, a že celá ta věc s jablkem a události v současnosti jsou tam taknějak naroubované z donucení. Nechci prozrazovat víc, ale neodpustím si poznámku, že ten konec mi přišel fakt přitažený za vlasy. Už v AC2 tomu tak bylo, a ACB tomu nasadil korunu. No, uvidíme co si na nás přichystají tvůrci příště. Po stránce hratelnosti se mi ACB líbil víc než předchůdce, asi proto že to bylo víc kompaktní, jedno město jedna mapa místo různých míst rozfrcaných daleko od sebe. Přesto mi často tekly nervy z navraždu ovládání, když jsem někam půl hodiny šplhal a při přeskoku na plošinku přímo před sebou to ten debil zalomil někam do strany a skočil do prázdna...
• Ještě bych měl poznámku k dabingu. Ač jsem zarytý odpůrce lokalizací a co jde to hraju v angličtině, u Assassin's Creed jsem s velkou úlevou udělal výjimku. Ti co namlouvali anglické dialogy totiž nejsou ani Italové, ani rodilí anglofonní mluvčí, a výsledný angloitalský hybryd s příšerným přízvukem jenž se nepodobá ani italštině ani angličtině doslova rve uši. U AC2 jsem to přetrpěl až do konce a teprve po dohrání jsem zjistil, že je na disku několik lokalizací. U Brotherhood se ani nestihl roztočit disk v mechanice a už jsem to přepínal. Koneckonců, Ezio je Ital, většina vedlejších postav jsou Italové a všechno se odehrává v Itálii, a já naštěstí italsky umím, takže jsem byl spasen. Ještě kdyby to tak nadabovali v místním nářečí, to by byl ve svém živlu!

DeathSpank - srandovní diablovka u které se zasmějete.

DEATHSPANK
• Dopařeno 28.2.11 ve 20:40 na obt. VANQUISHER (2/3). Co o téhle hře říct? Pobavila, fakt jsem se zasmál a zároveň je to docela dobrá hack 'n' slash rubačka s fluidní hratelností a nápadem.

Dead Space 2 - lekací hodinka

2011-02-27T02:24:00.002+01:00

Ve 23:40 jsem začal hrát Dead Space 2, s PS3 ovladačem v ruce a sluchátky na uších. Během deseti minut jsem dvakrát málem dostal inkfart, jednou si málem pustil do trenek a než jsem došel ke třetímu savepointu, bojoval jsem s třetí srdeční zástavou. Jsem teprv na začátku a tu hru naprosto žeru!

Při prvních dvou leknutích jsem si říkal, že tvůrci používají ty levné lekací triky, kdy diváka nevyleká celková atmosféra, ale trapný lekací moment alá čert z krabičky. U třetího leknutí mě ale fakt dostali. Z většiny soudobých her mám zažito, že u save pointu je klid a člověku tam nic nehrozí, že je to jakási zóna bezpečí. Při spatření savu ze mě hmatatelně spadne napětí, pomyslím si že si aspoň na chvilku nemusím dávat pozor a naivně si to namířím k savu, už už na něj klikám a v tu chvíli přede mě vyskočí zdánlivě mrtvý a do sluchátek chroptící nekromorf a já si do těch gatí opravdu pustím... uff, ještě teď se mi klepou ruce.

Update: pět minut později, nové trenky, a zase mě dostali! Jestli z téhle hry nedostanu šlak myokardů tak už z ničeho.

Zase jednou nevím co dřív pařit

2011-02-23T15:52:00.000+01:00

Jsem strašně natěšenej na Dead Space 2. Minulý týden jsem ho objednal v PS3 limitované edici ještě s Dead Space Extraction. Během čekání jsem na PC rozehrál Deathspank, takové srandovní RPG něco mezi Diablem a Earth Worm Jimem. Včera jsem z netrpělivosti rozjel Assassins Creed Brotherhood na Xboxu, protože jsem chtěl vyzkoušet novou medicínu této konzole. Dneska pošťák přinesl Dead Space. Dneska vyšel Bulletstorm pro PC. Dneska se asi zblázním.

Degenerace Lego her, aneb jak hrabivý producent krásný koncept zmrvil

2011-02-08T22:58:00.007+01:00

Darth Vader na traktoru
nemá konkurenci.

Je to už pěkná řádka let, co vyšla první Lego hra - Lego Star Wars. Pak přišla dvojka a tím měl veškerý fenomén skončit. Jsem toho názoru, že po Lego SW 2 už žádná další hra s kostičkovanými hrdiny neměla vyjít. Žel producenti to viděli jinak.

Místo abychom za mnoho let svým vnoučatům vyprávěli o skvělé, originální a inovativní Lego hře, která nám v mládí poskytla pár hodin zábavy, budeme poslouchat jejich žvatlání o úplně novém Lego Pejsek a Kočička, Lego Pat a Mat, Lego Perlička s Fluórem a Lego Dosaďte-Libovolnou-Postavu-A-Číslovku...

Proč to ale říkám. Protože s každým novým Lego titulem jde kvalita rapidně dolů, leč hrabiví producenti zřejmě nemíní ustat v jejich produkování. Když byl před lety oznámen celý seznam superhrdinů, kteří se mají svézt na slávě Lego Star Wars, měl jsem zlé tušení (a určitě jsem nebyl jediný), které se, dnes už to můžu říct, vyplnilo. Poslední dva přírůstky do rodiny Kostičků, které se nedají označit jinak než jako odpad, to potvrzují.

První Lego Star Wars byl fenomén. Bylo to originální, zábavné, nápadité, akční, krásné, a hlavně strašně vtipné. Skvěle jsem se nasmál u srandovních cutscén, napínal mozkové závity u logických hádanek a příjemným způsobem si připomínal děj Hvězdných válek. Pokračování na sebe nedalo dlouho čekat a přestože Lego SW 2 ztratilo veškerou vtipnost, pořád mělo šmrnc a taky jedno velké eso v rukávu - náhled do tehdy nevydané filmové Epizody 3.

Indiana Jones nebyl špatný a po dvou dílech Star Wars to byla fajn změna, ale chyběl mi tam vtip a vadil příliš zjednodušený level design. Spravil to Batman, jenž se mi opravdu líbil svou temnou atmosférou, akcí, nápaditostí a rozmanitostí. Co mě ale dostalo nejvíc byla možnost zahrát si celou kampaň za záporňáky. Tím u mě Lego Batman skutečně zabodoval. Většina lidí co znám paradoxně preferuje Indyho.

Kdyby Lego hry tehdy skončily, ještě by odešly s čistým štítem. Producenti ale řekli ne a poručili si u nebohých TT, jediného studia vyrábějícího tyto hry, ještě Indiana Jones 2 a Harry Potter. Oba tyhle tituly jsou naprostá ztráta času, jsou nudné, postrádají nápad i šmrnc a totálně mi celý Lego koncept znechucují. Polívá mě studený pot při pomyšlení na dalšího Lego Harryho Pottera, Lego SW 3, Lego Spidermana, Lego Řidiče Městského Autobusu a co já vím co všechno se dá ještě zlegovat...

A vůbec, moje oblíbená stavebnice byla vždycky Seva!

(ne)Milé překvapení z hraní na PC

2011-02-06T02:16:00.001+01:00

Navzdory nedávnému výlevu nepříznivých pocitů z hraní na PC musím s potěšením konstatovat, že jsem si ho teď opravdu dobře užil. Lost Planet je 3rd person akce z prosince 2006, která nějakým nevysvětlitelným způsobem až doposud unikala mé pozornosti. Před pár dny jsem ji bezproblémově nainstaloval, spustil, nastavil nejvyšší rozlišení a detaily, vůbec se nemusel zabývat ovládáním a po základním setupu se rovnou pustil do kosení stovek vesmírných emzáků, lidských příslušníků nepřátelských frakcí a typicky japonských mechů. Průběh hry neprovázely naprosto žádné komplikace, ani jednou to nespadlo, hratelnost měla spád, zaměřování myší sedlo dokonale a jediné co mi trochu vadilo byl pocit trapnosti při lehce patetických videosekvencích.

Opravdu se mi ulevilo, že jsem pořád ještě schopen hrát na PC a užit si to. Titulů co se hrají líp na konzoli je sice stále víc (aspoň dokud nezačnou zas vycházet nějaké pořádné doomovky. Slyšíš mě Duku?), ale je dobré vědět, že člověk úplně nezanevřel na platformu, která mu tolik let poskytovala nekonečný zdroj zábavy, přestože dnešní herní trh jí není úplně nakloněný.

No nic, radši to ukončím než začnu taky zabředávat do patosu. Lost Planet 2 už je na cestě, snad mě potěší stejně jako jednička.

UPDATE: Lost Planet 2 na disku vydrželo půl hodiny. Dementní ovládání, nepřehledné menu a HUD a samozřejmě grafické bugy. Navíc z povedené singleplayer hry udělali čistou onlinovku kde je solo kampaň jen aby se neřeklo.

Vítejte v pařanském deníčku

2011-02-06T02:02:00.000+01:00

Pařanskej deníček - tak tenhle pojem tu je co je Storm Stormem. Existoval už v dávných před-internetových dobách a ať jsem procházel jakoukoli životní fází, vždy jsem si vedl pečlivé zápisky o dopařených hrách a jiných videoherních zážitcích. Díky tomu dokážu do puntíku zrekonstruovat svůj život už od vajíčka a přesně určit, co se v tom kterém roce v mém životě zrovna dělo, protože to souvisí se vzpomínkou na nějakou hru. Je tedy logické, že tato rubrika bude žít dál na novém blogu, ačkoliv do ní nepíšu tak často, jako kdysi.

Oproti starému blogu dojde k jedné zásadní změně - spojení rubrik Pařanskej deníček a Herní deník. Svá čtvrtletní resumé tedy budu dávat dohromady s příležitostnými postřehy z herního světa.

Tak tedy, vítejte v novém Pařanském deníčku!

Život spolubydlících, aneb když jsou zdi z papíru

2011-01-24T23:46:00.004+01:00

Před pár měsíci jsem se přestěhoval do nového bytu a i když jsem za ty roky v Anglii zažil ledacos, tohle ještě ne. Zdi jsou na okrasu a někdy mám pocit, že zvuk netlumí, nýbrž přenáší a zesilují...

Když jsem se tu byl poprvé podívat, předchozí nájemníci byli pryč a já byl první, kdo se po nich nastěhoval. Byt se mi líbil, pokoj jsem si mohl vybrat, tak nebylo co řešit. První dva týdny jsem tu byl navíc úplně sám, než se nastěhovali další lidé. Ty dva týdny klidu jsem si užil, jako bych podvědomě tušil, že jsou poslední...

Je to mezonetový byt s kuchyní a jedním pokojem dole a třemi pokoji nahoře. Můj pokoj je nahoře, uprostřed, přímo nad tím dolním. Bydlí nás tu celkem pět - pode mnou pár (Holanďanka s Angličanem), nalevo ode mně jeden Francouz a napravo Anglán. Všechno jsou to fajn lidé, vycházíme výborně, nikdo se nechová nijak hlučně, nepořádají se tu divoké párty, všichni jsme nekuřáci, prostě fajn sestava. Ale, vždycky je tu nějaké to ale...

Zdi našeho bytu jsou na ozdobu a na věšení plakátů, nic víc. Pro tlumení zvuku se s nimi naprosto nedá počítat. Když si Anglán vedle pustí televizi, poslouchám s ním. Když se pár pode mnou baví o tom jak bylo v práci, slyším každé slovo. Když mě uprostřed noci vzbudí chrápání, vím že Angličan (ten od Holanďanky) leží na zádech. Když si Francouz pustí šrouby v pračce (techno), slyším to taky. Když já sedím u kompu a popojedu na židli k druhému monitoru, ti pode mnou přesně vědí, kde zrovna sedím. Když se v sobotu ráno zakecá Francouz s Anglánem na chodbě před koupelnou, je to můj budíček (což mě těší, jinak bych kolikrát prospal i oběd).

Přitom všichni jak jsme tady se chováme tiše, klidně, nehlučíme, nepouštíme si nahlas hudbu, mluvíme normálně, nekřičíme. Ty zdi jsou prostě úplně, ale úplně k ničemu. Mít místo nich kus celty, vyjde to nastejno.

Co je horší, Francouz a Anglán, opravdu v pohodě lidi, na které jsem si zvykl a rád s nimi podebatoval u piva, se před pár dny odstěhovali a místo nich sem přišel bydlet jiný Francouz a jiný Anglán.

Francouz má padesát kilo i s postelí, ale když šuká po světnici, moje židle zažívá pátý stupeň Rychterovy škály... a to na té židli sedím. U starého Anglána občas přespala přítelkyně (jeho), ale buď se celou noc jen objímali, nebo si to nechávají do přírody. Stejně tak pár pode mnou nebylo nikdy slyšet. Jenže... vždycky je tu nějaké to jenže.

Nový Anglán nejenže poslouchá rap a hip-hop, hudbu kterou bytostně nenávidím, ale se svojí holkou rozhodně nekončí objímáním. A jak říkám, ty zdi jsou fakt na hovno... zvuk netlumí, ale vidět přes ně není!

V mlze

2011-01-24T22:52:00.001+01:00

Ač to možná zní jako název básnické sbírky, "V mlze" jen vyjadřuje to, jak jsem si dneska připadal. Zítra jdu na laserovou operaci očí a týden předtím jsem musel vysadit kontaktní čočky, aby se oko vrátilo do přirozeného stavu. Celý týden jsem byl doma, kde mi to nijak zvlášť nevadí, ale dneska jsem se návštěvě pracoviště nevyhnul a fakt jsem byl jak v mlze. Kvůli ostrému světlu zářivek jsem pořádně neviděl na monitor, ačkoliv mám doma ten samý a nemám s tím problémy, a na lidi pár metrů od sebe jsem zíral jak na rozmazané přízraky. Vzhledem k tomu, že máme úplně nové oddělení a v něm asi třicet lidí, které jsem nikdy předtím neviděl, bylo to poněkud nepříjemné. Jinými slovy, mám jak odůvodnit, že jsem dneska udělal úplné hovno.

Teď mi přejte, aby to zítra vyšlo a já si nemusel pořizovat klávesnici s brejlovým písmem.

Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem.

Vítejte na novém blogu

2011-01-23T22:47:00.006+01:00

Je to pár týdnu co jsem tenhle blog založil, tak by to chtělo na něj taky něco napsat. Problém je, že nemám co (však ani ten starý už nějaký pátek nebují životem...), tak aspoň vysvětlím důvod jeho vzniku.

Prostě a jednoduše jsem chtěl redakční systém, jenž by víc vyhovoval mým potřebám. Bloguje.cz není zdaleka tak moderní, má řadu omezení a celkově se s ním pracuje dost hrozně, pokud chcete publikovat něco víc než jen obyčejný text. Jediná (obrovská) výhoda Bloguje.cz je, že staré neaktivní blogy mažou, pokud nepožádáte o archivaci. Na Blogspotu to tak není a půl dne jsem musel laborovat než jsem našel vhodný volný název, přičemž mi tekly nervy z blogů typu storm.blogspot.com, kam někdo v roce 2002 chvíli psal a od té doby na něj nešáhnul. Případně další blogy, které jsou sice založené, ale není tam ani čárka textu. Blogspot ale zásadně žádný blog nevymaže.

Další, neméně závažný důvod, byla nutnost rozdělit českou a anglickou část. Díky pobytu v Anglii jsem poznal spoustu lidí co nerozumí česky a abych se s nimi mohl podělit o své zážitky, začal jsem psát i anglicky. Na bloguje.cz to ale bylo jak míchat jablka s hruškami a pro cizince dost nepřehledné.

Nakonec jsem zabil dvě mouchy jednou ranou a založil rovnou dva blogy, jeden ryze český, druhý ryze anglický, na serveru s moderním a velice pohodlným redakčním systémem, do něhož jsem se zamiloval po prvním úhozu klávesy. Ohromným plusem je pak integrace se vším od Googlu, od fotoalba po mapy a řady dalších věcí, a také Youtube. Třešničkou na dortu je pak vlastní doména doslova za pár halířů.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně jsem nejdřív hledal fotoalbum, které by šlo integrovat do Google mapy, když už mám ten foťák s GPS. Rajče.net tohle neumožňuje, tak jsem chvíli hledal a rychle objevil Picasa Web, čímž se mi otevřela brána do úplně nového světa; světa plného nevídaných možností, o nichž jsem donedávna neměl ani tušení. Svět Googlu.

Koukám, že jsem z původního vysvětlení proč tenhle blog vznikl přešel k ódám na Google. Ono to ale fakt tak je. Zeptejte se Hukuse, jak jsem z toho byl na větvi když jsem otevřel bránu do světa Googlu (a teď nemyslím jen mapu a vyhledávač). Je to jako po dvaceti letech ježdění Favoritem najednou sednout do Superba!